30. června 2026

O toxické maskulinitě a důležitosti zkušeností

Saša mi včera volal a zmínil se, že mají nějaké rozpory s kovářem. Nechci se chlubit, ale tak nějak jsem to předpokládala - co jsem zjistila ze svých interakcí s ním, tak když člověk poslouchá ty jeho názory a je konfrontován s jeho chováním občasně, tak se to dá vydržet. Člověk si řekne "Je to magor.", vyslechne si, co má na srdci, vpustí to jedním uchem dovnitř a druhým uchem to vypustí ven. Nicméně pokud s ním Saša konverzuje na denní bázi a denně poslouchá, jaký je to ředitel zeměkoule, jak rozmlátil v bance stůl, jak si došlápl na učitelku, jak naběhl na týpka v autě a podobně, tak už to musí být dosti otravné. Kovář je vlastně dokonalý prototyp toxicky maskulinního na partiarchátu ujíždějícího muže, který má pocit, že když někde něco ve vzteku rozmlátí (zajímavý rozpor - pokud naopak byť jen zvýší hlas žena, tak je hned emocemi zmítaná hysterka), tak je to nejen že ukázka jeho síly a nadřazenosti, ale i atraktivní pro ženy. Za sebe tedy říkám, že takové chování má na mě spíš silně odpuzující efekt. Která žena by chtěla muže, u kterého hrozí, že ji ve vzteku praští, nebo tak něco? Troufám si tvrdit, že to bude velmi nízké procento žen (patrně nějaké masochistky). Radši bych, aby mi muž doručil kytku než pěst na oko.

Když už jsem u Saši, tak dnes si byl něco vyzvednout v ložnici v ranních hodinách, takže mne odchytil tak nějak ve spoďárech. Ještě že nepřijel v předchozích dnech, kdy byly tropické noci, to by se mu naskytl asi mnohem trapnější pohled.

Lexa už odjel na brigádu do Prahy, kde pracuje ve školce pro děti s kombinovaným postižením. Snažila jsem se jej zeptat, jak se mu tam daří, ale dostala jsem lakonickou odpověď "dobrý". Co se týče smsek, není zrovna výřečný. Iduška je dnes naposledy ve škole - vzhledem k tomu, že vláda posunula konec školního roku poměrně narychlo, tak v Iduščině ZŠ umožnili rodičům dávat děti až do konce června do družiny. Za pár dní pojede s prarodiči na Vranov, kde se k ní připojí Lexa, pak pojede na tábor, následně na soustředění... no moc si ji v červenci neužiju. 

Nicméně se jí budou tyto zkušenosti hodit - mě rodiče nikam nepouštěli. Ostatní děti chodily plavat do rybníka Jatel a Bejkovec, případně na Kříbek, já nemohla, protože bych se mohla utopit. Nebyla jsem v dětství ani na lyžáku, vodáku, v zahraničí (pokud nepočítám krátkou epizodu, kdy máma špatně navigovala a omylem jsme skončili v Rakousku), na táboře, v hotelu, v aquaparku, na koupáku, v obchodním centru... na druhou stranu jsem hodně sportovala a trávila čas venku, ale dítě by se mělo dostávat do různých situací, protože každá zkušenost se mu v budoucnu hodí. Lidé, kteří v dětství zažili s rodiči kde co, si to neuvědomují, ale už jen třeba zkušenost "ubytovat se v hotelu" přinese mnoho vědomostí a zkušeností, které se budou hodit v budoucnu. Co je check-in a check-out, jak komunikovat na recepci a s personálem... pokud tyto znalosti a dovednosti nezískáte v dětství, musíte si to odžít v dospělosti, což už bývá často dosti nepříjemné. Nemluvě o pobytu v zahraničí, to je úplně jiná liga. 

Nerada bych budila dojem, že jsem měla úplně nešťastné dětství, mám z něj spoustu pěkných vzpomínek, ale myslím, že kdyby zejména táta omezil alkohol, cigarety a ženské, mohla jsem mít těch pěkných vzpomínek mnohem více. 

27. června 2026

O párty, nehodě a koupačce

Než jsme včera s Idou odjely na oslavu Vikyho narozenin, stavily jsme v obchodním centru koupit nějaké dárky pro něj a pro Iduščinu kamarádku, která má pro změnu oslavu zítra. Koupily jsme nějaké hračky a pak mě napadlo, že Ida vlastně nemá žádné pořádné letní sandály, tak jsme zašly do Sportisima nějaké vybrat. Ida všechny mé návrhy odmítala s tím, že "Tyhle jsou moc dětské, já už jsem velká a chci něco pro velkou holku.", načež si vybrala duhové sandály se smajlíky, korálky a obrázky (ehm... jakože cože?). Problém byl, že její velikost neměli, takže mě začala přesvědčovat, že ty boty vel. 32 jí opravdu jsou (ona má vel. 30), následně začala i brečet (toliko k velké holce), dokud jsem jí neslíbila, že z internetu objednám menší velikost. 

Když jsem chtěla konečně vyjet z parkoviště a jet k ségře, všimla jsem si lístku za stěračem. Někdo mi oznámil, že mi naboural auto, dokonce nechal telefonní číslo. Super. Napsala jsem mu SMS, aby mi napsal potřebné informace o sobě a svém autě do e-mailu - abych měla důkaz, že jsem ho hned kontaktovala - a šla jsem si nafotit své nabořené auto. Dotyčný odepsal, že mi to pošle během dneška, přičemž zatím nic neposlal... no ještě se mu připomenu (tvl jak někdo může zapomenout, že někomu nabořil auto?!), pak asi budu muset volat na policajty, protože zanechání lístku za stěračem se i tak klasifikuje jako ujetí od nehody. 

Jelikož šlo "jen" o promáčklé plechy, odjela jsem po důkladném nafocení události k ségře na narozeninovou párty. Musím teda říct, že já jsem to měla o něco lépe zorganizované - zvolila jsem taktiku, kdy jsem hned od začátku zahrnula příchozí jídlem a pitím. A taky jsem tam měla méně opilých a nahých lidí... těmi nahými lidmi myslím jakože nahé potomky, tak divoké to zase nebylo, aby se tam váleli opilí naháči. 😀 Ale děti se asi s bazénem bavily více - Ida v něm vydržela snad dvě hodiny. Přišla i moje máma a ten týpek, co byl i na minulé párty, a který pořád mluví o slepicích. S Idou jsme si chvíli pinkaly s pálkami a jeho největší obavou bylo, ať nám to nevletí do ohrady se slepicemi, že by to prý mohl sežrat kohout. Týpek chodil s Petrovou ex... asi chápu, proč ten minulý čas, já bych asi taky nedala, být až druhá... po slepicích. 😀 

Domů jsme přijely až kolem desáté a já šla hned spát, protože jsem ráno musela vstávat kolem 6., abych stihla napsat a poslat jedenáctistránkovou práci, u které jsem měla deadline v deset dopoledne. No nakonec jsem to stihla, a dokonce jsem prošla AI kontrolou na 0 %. Firma, pro kterou dělám zakázky, totiž zavedla kontrolu odevzdávaných materiálů detektorem AI obsahu. Já k těm detektorům moc důvěru nemám - zkusmo jsem tam nechala projet svou bakalářskou práci z roku 2014 a vyhodilo mi to 15 % AI obsahu... celkem se divím, že obvykle projdu s 0 %. 

Přes den bylo tak strašné vedro, že se mi nechtělo nikam jít, ale Ida mě dvakrát vytáhla ven... jednou pro zmrzlinu a podruhé na Dářko na koupání. Původně jsem ji chtěla odradit tím, že tam musíme jít pěšky, ale kupodivu její touha jít se koupat byla silnější než odpor k chození (který se u ní objevil poměrně nově), takže jsme šly. Objevila jsem tam část, kde je hodně dlouho mělčina, takže jsem se nemusela bát, že se utopí. Ukázalo se to jako dobrá volba, protože trvala na tom, že poplave bez rukávků, takže v hloubce bych trnula hrůzou. 

I dnes měla Ida divné řeči o Sašovi. Nevím, co ji to poslední dobou popadlo, obvykle o něm buď nemluví vůbec, nebo tak nějak neutrálně (třeba co bude dělat, až pojede za tátou, že má u táty hada a podobně). Tentokrát po mně chtěla, ať jí překládám do češtiny "Táta miluje mámu." a z nějakého důvodu ji to velmi pobavilo. Asi je to nějaká hodně opožděná reakce na rodinné trable.

26. června 2026

Vysvědčení a oprava robotického vysavače

Dneska bylo vysvědčení - Iduška měla dle očekávání samé jedničky a Lexa nad očekávání jen pár trojek. Příbuzenstvo mu neprozřetelně slíbilo v součtu několik tisíc, když nebude mít žádnou čtyřku, protože si prostě mysleli, že tohle je předem prohraný boj, Lexa ale na poslední chvíli zabojoval a známky si opravil. Pro příbuzenstvo je to hořkosladký pocit, protože jsou samozřejmě rádi za jeho výsledky, ale je jim líto těch peněz. 😀

Já mám radost pro změnu kvůli tomu, že mi dnes přišly součástky k robotickému vysavači - poslední měsíce jsem ho nemohla používat, protože měl rozbitý takový ten držák na gumové kartáče, a jelikož jsem držgrešle, tak jsem se rozhodla ho nedát opravit do odborných rukou, ale zkusit to svépomocí. Překvapivě se mi to povedlo (nebylo to zase tak těžké) a vysavač zase funguje. 

K večeru pojedeme s Idou k ségře na oslavu narozenin jednoho z jejích početných dětí. S takovým potomstvem má nějakou narozeninovou párty každou chvíli, navíc příhodně porodila vždycky v nějakém z teplejších měsíců, což je pro zahradní bazénovou party ideální. Já takovou příležitost vítám i z toho důvodu, že jsem si nedávno pořídila nové plavky (abych dělala u jezera a posléze na dovolené čest České republice), jejichž funkčnost tak můžu vyzkoušet. 

Ještě budeme muset koupit oslavenci nějaký dárek, což bude problém, protože když jsem se ptala ségry, co by tak chtěl, dostala jsem velmi lakonickou odpověď ve stylu "nevím, těžko říct". No... pokud náhodou omylem koupím nějakou hlučnou nebo bordeldělající blbost, jako třeba sadu na výrobu slizu, těžko mi to bude moci vyčítat. 😀

24. června 2026

O vedru a odpouštění

Dneska je zase pekelné vedro - prádlo mi schne rychlostí blesku, což se hodí, protože mi zbývá ještě jedna pračka. Kromě toho jsem si vyčistila všechny tenisky, aby mi v tomto počasí brzy uschnuly, a zjistila jsem, že každé z nich jsou někde odchlíplé, takže si nejsem jistá, které si mám vzít na tu túru a jestli stačí slepit je lepidlem pro namáhané spoje. 

Mimochodem, poslouchám u toho podcast o havárii letadla, které letělo z Larnaky do Prahy. Super, když zrovna tam za necelé dva měsíce letíme... 😀 No tak snad se nebude historie opakovat... Případně bych preferovala havárii zpátečního letu, protože když už jsem chytla dobře hodnocený apartmán přímo na pláži za cenu pokoje na ubytovně v Česku, tak si to chci užít. 

Na levné ubytování mám poslední dobou nějaké štěstí - až bude Ida na soustředění, mám naplánovanou krátkou túru v Zell am See, kde jsem chytla pokoj za tisícovku na noc, což je v Rakousku a u ještě k tomu u horského jezera celkem kumšt. Je sice pravda, že je to pokoj o takové velikosti, že přístěnek po schody, kde bydlel Harry Potter, je oproti tomu hotová hodovní síň, ale to je mi celkem fuk, nejedu tam kvůli pokoji, ale kvůli přírodě a panoramatům. A taky si tam jedu vyčistit hlavu.

Včera se Ida chovala nějak divně, brečela, že jí chybí táta, což obvykle nedělá. Pak měla nějaké řeči o potenciálním návratu, což občas mívá, ale obvykle to přecházím mlčením, protože fakt nevím, co na to říct. Vysvětlit takové věci dítěti je těžké a něco prostě říct nejde. Těžko bych jí vysvětlila, že něco člověk dokáže odpustit a něco ne, to je na ni moc abstraktní. Udělal jsi překotné rozhodnutí a chybu? Jo, to se dá odpustit, chyby dělají všichni. Nadělal sis dluhy a dostal ses do blbé situace? To už je horší, ale pořád to není nic, co by bylo neodpustitelné, protože se to může stát každému a není to věc, která by se dala označit za vnitřní zradu, čímž myslím zradu, která postihne člověka uvnitř natrvalo. Ale opustit mě kvůli někomu jinému, to už bych odpustit nedokázala. Jsou páry, které se na čas rozejdou, každý si najde vlastního partnera a po letech se zase sejdou a znovu své cesty spojí, ale já bych prostě nedokázala být s někým, kdo se rozhodl mě vyměnit... připadala bych si už navždy jako ta druhá, vyměnitelná.

23. června 2026

O Rodu draka a gymnastice

Vyšel první díl třetí série Rodu draka. Zatím je to opravdu banger, tvůrci si dali práci s vizuální stránkou - kompozice scén i color grading jsou skvělé. V porovnání s jinými seriály, jako např. Zaklínač: Pokrevní pouto, je to masterpiece. Bohužel je to pořád svět Písně ledu a ohně, takže se v jediném díle nakumulovala smrt hned několika mých oblíbených postav. Zítra by měl navíc na Disney+ vyjít třetí díl Avatara - ten jsem sice viděla v kině, ale i tak si to večer pustím k práci. Přes den na to teď nemívám čas, jsem často na zahradě. Dneska jsme s Lexou připravovali pás s malinami a rybízem na to, že tam udělám obrubu a zasypu to mulčem. Přišlo mi 50 metrů kovové trávníkové obruby - přijde mi to jako dobrá alternativa k plastovým obrubám, protože v zahradě plast mít nechci. 

Zítra má Iduška závěrečné vystoupení, i když vystoupení je docela silné slovo - prostě ukážou pár sestav, na které se budou koukat rodiče. Já se těším hlavně na to, že ji teď nějakou dobu nebudu muset vozit na gymnastiku. Od září mi to začne nanovo, a to ještě v kombinaci se ZUŠ. To bude radost. 😀 Každopádně Iduška se na kytaru velmi těší, snad ji to nepřejde.

Poslední dobou mi FB na hlavní stránku hází příspěvky, které mají tendenci mě rozladit. Aktuálně to byl dotaz nějakého incela v nějaké skupině, kde se dotyčný ptal, že když na muže je kladen takový tlak, aby hodně vydělávali a sebevzdělávali se, aby vůbec získali nějakou ženu, tak co jako dělají ty ženy? Bylo to doprovázeno xy pitomými kecy o tom, co všechny ženy od mužů chtějí, jak moc jsou náročné a že je těžké nějakou vůbec přimět k rozhovoru. No já se nedivím. Kdyby ke mně přišel muž a začal mi vykládat, že sleduje sebevzdělávací videa od jiných mužů, kteří mu radí, jak na ženy, tak uteču taky - do řeči bych se s ním rozhodně nedávala. Připomíná mi to jednoho podobného, který chodil do antikvariátu a kupoval si tam hory knížek z oblasti psychologie a sebevzdělání s nadějí, že se mu tak podaří sehnat nějakou ženu. To nikoho z nich nenapadlo zeptat se nějaké ženy, co vlastně chce? Namísto toho se ptají jiných mužů, kteří o tom evidentně vědí úplně stejný prd jako oni. Už jen představa, že existuje nějaká suma požadavků, kterou sdílejí všechny ženy, je směšná. Každá žena chce něco jiného a řekla bych, že většina žen zase tak přehnané požadavky nemá - obvykle chtějí např. jen to, aby se k nim muž choval hezky, trávil s nimi čas, nepodváděl je, respektoval je, měl o ně zájem, dělil se s nimi o domácí povinnosti a neignoroval narozeniny a výročí. Vlastně počkat... beru zpět... i tohle jsou na většinu mužů přehnané požadavky.

Radši si jdu dát zmrzlinu, tohle filosofování mi na večer nedělá dobře.

22. června 2026

O zvyšování fyzičky a dárcích pro učitelky

Dnes, když jsem šla pro Idušku do školy a na asi čtyřmetrovém svahu jsem sotva popadala dech, napadlo mě, že jít na túru s takovou fyzičkou bude sebevražda (vlastně jsem si představovala, jak někde na kopci upadnu do mdlob a sežere mě medvěd), takže bych měla asi trochu trénovat. Jako první oběť jsem si vybrala Idu, které jsem navrhla, že si můžeme udělat pěkný výlet po okolí a jít se pěšky podívat třeba na dářská rašeliniště. Idu to moc nepřesvědčilo a Lexu později také ne, takže asi budu muset použít tvrdší vyjednávací metodu a nalákat je na nějaký jejich oblíbený pokrm, třeba na zmrzlinu nebo hranolky. 

Když už jsem u sladkostí, kupovala jsem dnes dárek učitelkám na konec roku. S Lexou je to jednoduché, má jednu třídní učitelku, s Idou je to bohužel složitější, ta má jednu třídní učitelku, která je zároveň ředitelka, pak má asistentku pedagoga, speciální pedagožku, vychovatelku v družině a nakonec paní učitelku, která je sice neučí, ale pomohla jí dostat se na ZUŠ, takže jí budu muset také připsat nějaké kredity. Takže jsem kupovala celkem šest bonboniér. Připadám si jako ségra se čtyřma dětma, ta asi řeší podobné problémy.

Obecně jsem dneska byla přehnaně aktivní, vyprala jsem několik praček prádla (Lexa brzy pojede na brigádu a poté pojedou i s Idou na dovolenou s prarodiči), posekala kus zahrady, zlikvidovala nějaké nežádoucí keře... a pak jsem na dvě hodiny usnula na gauči. 😕😀Po šlofíku jsem si dodělala několik restů v "práci" a donutila Lexu vyplnit papíry k brigádě, u čehož jsem chytila nerva. Má to původ v tom, že naše tiskárna tiskne pouze JPEG, takže jsem musela Lexu instruovat, aby všechna PDF převedl do JPEG a vytiskl je. Zdůraznila jsem mu, že je nutné vytvořit JPEG a ne JPG. Třikrát. Když jsem se po chvíli vrátila zkontrolovat situaci, řinuly se mu z tiskárny prázdné papíry... samozřejmě to převedl do JPG... občas mi přijde, že poslouchá úplně jinou částí těla než ušima. 

Saša mi nedávno říkal, že ten obchod na nádraží, který si převzal po skorotchánovi a chtěl tam dělat obchůdek s řemeslnými výrobky, zase předal zpátky. Nějak nevím, co si o tom myslet - ani to tam neotevřel, asi z nedostatku času, zboží a brigádníků, ale to je jen moje domněnka, nechtěla jsem vyzvídat (od té doby, co mě neprávem obvinil, že ho šmíruju, mám obavy se ho na cokoli ptát, abych nevypadala jako nějaká bláznivá stalkerská ex). Je to škoda, řekla bych, myslím, že třeba nějaký "městský merch" by se tam prodával dobře a nájem asi nebyl nijak šílený. Ale tak asi je to součást nějakého jeho širšího obchodního záměru.

21. června 2026

Žaluzie a syndrom podvodníka

Včera jsme s Lexou sekali kousek zahrady (bez pojezdu je to dost na prd), já vytrhávala kopřivy (které už mě začínají dost štvát a přemýšlím, jak se jich zbavit permanentně... na Rohlíku je prodávají za 45 Kč svazek, třeba by z toho mohl být dobrý byznys 😀) a pak jsem ještě myla okno. Jednotné číslo. Bylo tak zaflékané, že mi to zabralo asi hodinu, než jsem důkladně umyla žaluzie. Navíc jsem zjistila, že se přetrhl provázek od žaluzií a ten vypadl ven, což nevím, jak opravit (zkusím ještě kouknout, jak přesně tam ten mechanismus byl nasazený), takže na to okno budu asi muset koupit nějakou roletu, nebo tak něco. 

Máma mě intenzivně tahá na nějaký rockový festival - upřímně se mi tam moc nechce, poslouchám teď spíš vážnou hudbu a operu a i když mám rock a metal taky ráda, z těch kapel, co tam budou, se mi líbí asi jen Morčata na útěku. Taky moc nemusím rockery a metalisty - i když ta hudba je mi sympatická, její posluchači už obvykle tolik ne. 😀 Samozřejmě čest vyjímkám. A v neposlední řadě mi přijdou koncerty strašně přeřvané. No ještě uvidím, bohužel mi ta akce nekoliduje s žádným výletem, akcí či povinností, takže nemám žádnou racionální výmluvu, proč tam mámu nevzít.

Když už jsem u výletů, konečně jsem vymyslela červencový výlet, resp. velmi krátkou túru. Naplánovala jsem to na dobu, kdy bude Ida na soustředění, takže nebudu muset po pěti minutách chůze řešit výlevy typu "Mě bolí nohyyyy!", "Kde je mekáč?" nebo "Ty jsi hnusná máma!". Taky to beru jako zátěžovou zkoušku před tím Kyprem, hlavně co se balení zavazadla týče, protože jsem si řekla, že ušetřím za odbavené zavazadlo, ve kterém stejně obvykle 70 % věcí vůbec nevyužiji, a každý si vezmeme jen batoh (příruční zavazadlo). Co vlastně potřebuji na týden válení se na pláži (jako vyvržený vorvaň), nacpávání se středomořským jídlem a občasného výletu? Maximálně tak plavky, šnorchlovací masku, opalovací krém, deodorant a pár kousků základního oblečení, které si navíc můžu prát, neb jsem chytře vybrala apartmán s pračkou.

Mám teď poslední dny nějakou blbou náladu, nebo spíše imposter syndrom. I když objektivně mi teď není úplně nejhůře, co se pracovních úspěchů týče, tak si stejně připadám tak nějak na 💩. Začínám přemýšlet o změně oboru, ale tak nějak nevím, kam se vrhnout... no musím si to nechat projít hlavou.

20. června 2026

Kliďas Veliký a zajímavý telefonát

Včera jsem měla zajímavý telefonát se Sašou. Evidentně má nějaké rozpory s kovářem, i když "rozpory" asi nejsou to správné slovo, spíš z něj začíná být rozlazený (to je zase příliš slabý výraz... ale co už). Co jsem tak pochopila, tak jde o více faktorů současně, nicméně obecně by se to dalo shrnout pod konstatování, že kovář je pohádkář par excellence, který moc nezvládá svůj business, žije zhýralým životem a své rodičovské neschopnosti prezentuje jako přednosti. Nechci se chlubit, ale nic, co bych už nevěděla. Kovář o sobě velmi rád hovoří, že je v businessu profesionál, ale pak je schopný na svých oficiálních podnikatelských kanálech vykládat šovinistické "vtipy" o ženách a dělat videa s neonáckama. Ani jedno z toho bych jako člověk, který byť minimálně přičuchl k marketingu, neradila. A ten příšernej beraní kožich, co by měl být pro dobro příštích pokolení spálen, tomu taky moc nepřidá... asi si v tom připadá jako autentický viking, ale ve skutečnosti to vypadá jako cosplay na Kliďase Velikána z Jak vycvičit draka. 

Každopádně mě překvapilo, že to u mě ventiloval, ale asi ví, jaký mám ke kovářovi postoj, takže jsem - dá se říci - komplic.

Z jiného soudku - Idušku přijali na ZUŠ na obor Klasická kytara. S Lexou se mi to před lety nepovedlo (ten bohužel zdědil hudební talent po mně), tak jsem ráda, že tentokrát to klaplo. Jsem zvědavá, jak to bude zvládat, ale obecně je hodně analytická (ale zároveň kreativní), cílevědomá a soutěživá, takže si myslím, že jí to půjde.

Dneska jsem trochu sekala zahradu, ale bez pojezdu je to dost dřina, takže celou zahradu budu sekat snad týden... Už bych měla pokročit v koupi té robotické sekačky, ale na trhu je takových typů, že z toho mám rozhodovací paralýzu. Už jsem vykoumala, že budu potřebovat nějakou s pojezdem na všechna kola (AWD) a lidarem. Předtím ale budu muset odstranit překážky, krtince, kameny a obecně dát zahradu do kupy a aspoň jednou pořádně posekat... tak si říkám, že život na poušti by nebyl zase tak špatný, nikde žádná tráva... 

18. června 2026

O Duolingu a zfetovaných streamerech

Včera mě naštval Duolingo - měla jsem v italštině rozjetou řadu 250 správných odpovědí a když jsem si šla dělat další lekci, rozjel mi to zase od jedničky. Aniž bych udělala chybu. Wtf? Io sono confuso e arrabbiato. (Snad jsem to napsala správně... to by byla první chyba asi po týdnu. 😁) 

Dneska by měly být zveřejněny výsledky talentových zkoušek na ZUŠ, kam se Iduška hlásila na kytaru. U zkoušek mi říkali, že tam talent vidí, ale že je Ida ještě hodně malinká, takže pokud ji nepřijmou tento rok, máme přijít příště. Paní naznačovala, že mají tentokrát jen čtyři místa, protože se jeden vyučující rozhodl neotevřít svou třídu (házela při tom obviňující pohledy na svého kolegu), takže chovám jistou naději, že by se ještě mohl počet přijímaných navýšit. Ale uvidím. Zatím freneticky každou chvíli aktualizuji jejich webovky. 😁

Blíží se konec roku, tentokrát škola končí oběma dětem o pár dní dřív. Dnes se uzavíraly známky - Iduška má samé 1, jak se dalo očekávat, Lexa nemá žádnou 4, což je mnohem lepší, než jsem čekala. Ten přechod ze ZŠ na SŠ ho celkem semlel, takže mu přes prázdniny chystám menší "letní školu". Chudák.

Říkám si, že bych ho za jeho výsledky měla nějak odměnit... ale jak, když na jednu stranu nejsou dobré, ale zase jsou mnohem lepší, než se předpokládalo... takže si říkám, že bych mu dala nějaký danajský dar, třeba túru do hor. Teda ne přímo do hor, to bych asi chcípla se svou fyzičkou, spíš do nějakého podhůří, k alpským jezerům, nebo tak něco. To by bylo pěkné - navíc mi teď přišla výplata, která byla celkem příznivá, takže by snesla i nějaký ten předražený alpský hotel. 😁 Peníze budou, my nebudeme, že jo... Sleduji jednoho streamera, který obvykle vysílá zfetovaný, což je sice věc, kterou neschvaluji, ale musím uznat, že on je v takovém stavu dost vtipný, hlavně když se snaží předávat nějaká "životní moudra". I když jsou to obvykle strašné kecy, u kterých se dost nasměju, tak nedávno měl opravdu dobrý point, a to když říkal, že streamováním vydělává opravdu hodně peněz, ale v podstatě mu nic nezbyde, protože všechno utratí - a vysvětlil, že kdyby měl najednou umřít, nechce přijít na to, že jenom pracoval. 

Tohle popravdě není můj životní styl, všechno utratit a žít ze dne na den (já jsem schopná mít na účtu šestimístnou částku a přemýšlet o tom, jestli si koupím mátový čaj za 19 Kč nebo radši za 13 Kč), já jsem spíš člověk, který si pravidelně posílá peníze do investic a přemýšlí nad tím, co tu po něm zůstane pro jeho děti, nebo za co by žil, kdyby ze dne na den ztratil práci, ale vlastně mu musím dát za pravdu v tom, že kdybych se třeba teď dověděla, že za měsíc umřu, tak bych strašně litovala toho, že jsem toho vlastně moc nestihla. Kdyby se mi toto stalo, objednala bych si na zbytek života cestu po světě (s dětmi samozřejmě), ale stejně bych měla pocit, že je to málo. Teď to tedy trochu měním, učím se jazyk, trochu tvořím, předělávám zahradu a občas si někam vyjedu, ale obecně jsem hodně let žila jen tak, že jsem pořád pracovala a nic nezažila. 

Tím nechci říct, že bych teď šla utratit všechny svoje peníze za cestování a zážitky, ale v nějaké rozumné míře si na to vyčlenit část rozpočtu... Ostatně jsou lidé, kteří vydělávají polovinu toho co já, ale cestují dvakrát tolik.

Včera mi Saša donesl svou knihu, kterou mi kdysi dal a napsal do ní věnování "Mému miláčkovi Leonce". Byla to pro mě situace matoucí minimálně stejně jako název té knihy, ale asi jen nechtěl mít doma něco, co mu mě připomíná jako osobu, kterou kdysi miloval. 

16. června 2026

O sršni a sladkostech

Lexa byl dnes na brigádě u Saši a slyšel, jak vykládá brigádnici, že se omylem zadlužil u kamaráda. Tak si říkám... jak se proboha může někdo zadlužit "omylem"? To jako šel, náhodou upadl, nešťastně mu vypadlo pero z kapsy přímo na smlouvu, on ji omylem podepsal a najednou někomu dluží? To je jako když některé ženy říkají, že náhodou otěhotněly. Náhodou upadly na pelé (kdo neví, co to slovo znamená, nechť zapátrá v maďarském slovníku vulgarismů) a už to bylo.

Taky tam prý má absurdní počet prázdných obalů od instantních čínských polévek. A mně bude vykládat, že ho bolí břicho z myšlenek na převod domu... ten jeho "břišní tyfus" pochází spíše z nezdravé stravy. A to míval manželku, která se mu snažila vnutit aspoň trochu zdravější životní styl...

Včera jsem šla do ložnice, užívala jsem si, jak jsem hezky vyčistila koberec, a najednou vidím hnusnou obludu lezoucí mi kousek od nohy. Naštěstí jsem byla krátce předtím na wc, protože jinak by se mi asi stala jistá nehoda. Povolala jsem tedy deratizátora amatéra (Lexu), který to, co jsem později identifikovala jako sršeň obecnou, přiklopil hrnkem. Asi tam vlétla otvorem z komínu - tak jsem to provizorně zadělala papírem, než vyřeším krbová kamna. Doufám, že se mi teď nezačnou v ložnici kumulovat sršně.

Poslední dobou jsem strašně unavená (přijde mi, že to teď píšu snad každý příspěvek) a navíc se mi začaly zhoršovat kožní problémy (nově se mi před pár dny objevil obří opar, o děsném hormonálním akné nemluvě). Asi si zajdu na krevní testy, čím by to mohlo být, protože mi to začíná komplikovat život. A to si dost dávám pozor na stravu, beru doplňky stravy, dbám na vyšší příjem bílkovin a nižší příjem sacharidů... což by ostatně mohl být vysvětlující faktor, protože rychlé cukry vás hodně rychle nabudí a vzhledem k tomu, že jsem je radikálně omezila ve snaze zlepšit si ty kožní problémy, mohlo to na přechodnou dobu způsobit zvýšenou únavu. Taky jsem omezila kafe a nahradila ho čaji. To by také mohl být pro mou aktivitu problém. Měla bych si najít někoho, kdo by mi nosil sladkosti, abych měla výmluvu je zase začít jíst.

15. června 2026

Závody a krokodýli

V sobotu jsem byla s Idou a Lexou na gymnastických závodech. Ida byla 4. z 5, což ji dost rozladilo a dostala jsem za to v podstatě vydáno já (jako bych mohla za to, že neměla pořádně napnuté špičky), takže jsem jí pak musela jet do Actionu koupit hračku útěchy. Nejhorší na závodech je, že vždycky trvají strašně dlouho, takže si beru tablet a pracuji, ale není to úplně komfortní. Děti navíc chtějí naustále nějaké svačinky, protože se nudí, což jsem vyřešila objednávkou v nějaké místní vietnamské restauraci, kde jsem jim koupila několik druhů sushi. Jelikož neměli máslovou rybu, tak mi místo části objednávky poslali dvakrát Bún bò Nam Bộ, což vlastně bylo ve výsledku mnohem lepší, protože je to dost syté jídlo a nemusela jsem kupovat oběd. Takže win-win situace.

Včera se mě Iduška ptala, proč nepozvu na dovolenou taky tátu. No teda nevím, ale už platit dovolenou i za manžela mi přišlo trochu divné (ale v rámci rodinné pohody jsem to nijak intenzivně neřešila), ale platit dovolenou za ex manžela, to je tedy úplně jiná liga.

Lexa mi pro změnu říkal, že by měl být podle Saši jako on a věnovat se keramice. Evidentně mu to přišlo dost zábavné, protože mi to říkal tónem "no to neuvěříš, co za kravinu mi to táta navrhuje" - musím souhlasit, protože jestli Lexa na něco nemá talent, tak je to ruční práce/výroba. Jestli si něco neumím představit, tak je to Lexa za hrnčířským kruhem, jak vyrábí perfektně symetrické hrníčky, nebo jak bezchybně glazuje. To už je větší šance, že z něj bude raketový inženýr, neurochirurg nebo houslový virtuóz.

Zdál se mi včera hodně divný sen. Z nějakého důvodu jsem bydlela v mámině domě. Byla jsem se brodit v řece, která ve snu tekla blízko našeho domu (ve skutečnosti tam nic takového není) a v té řece bylo hodně vodních rostlin. Šla jsem ke břehu a najednou tam byl krokodýl - utekla jsem před ním do domu a ten krokodýl se schoval do základů (což je reálně blbost, protože v domě u mámy taková možnost není). Odtud útočil na kolemjdoucí a požíral je. V tom snu jsem ale věděla, že je to sen. Stejně je to divné.

11. června 2026

O bující zeleni a Netflixu

Šla jsem dnes na procházku se psem a cestou jsem si říkala, jak máme v okolí krásnou přírodu. Škoda těch idiotů, kterých je v naší zemi také požehnaně. Stačí kliknout na komentáře u jakéhokoli FB příspěvku o válce na UA, očkování, kondenzačních čarách za letadly,... no asi vlastně na jakýkoli příspěvek. Každopádně zpět k tématu. Šla jsem cestou k lesu a nad ní roste mnoho stromů. V posledních dnech často pršelo, což vyhnalo rostliny do výšky i do šířky a na té cestě to vypadalo skoro jako nějaký zelený tunel. Pak jsem přišla domů a zjistila jsem, že mi v záhoně vyrašil salát a ředkvičky a z nějakého záhadného důvodu asi i okurky nebo dýně, které jsem sice vůbec nesázela, ale budiž. No a bohužel vyrašila i tráva, což mě už začíná dost štvát, protože kdo to má pořád sekat - tak jsem začala hledat nějakou robotickou sekačku, která by můj problém vyřešila. Problém je, že takové ty levnější (kolem 20k) jsou určené pro perfektně ohraničené a naprosto rovné zahrady, což ta naše rozhodně není. I když srovnám krtince, uklidím kameny a tak, tak stejně tu je řada keřů, záhonků a dalších překážek, se kterými by si levnější sekačka těžko poradila. Také do rovnosti má pozemek dost daleko, takže pohon na všechna kola a lidar bude nutností. Když to sečtu kolem a kolem, tak na svou zahradu budu potřebovat sekačku, která bude stát asi jako ojetější škodovka. To mám radost.

Objevila jsem včera perfektní seriál na Netflixu. Je to jihokorejská produkce a jmenuje se to My vás naučíme. Má to deset dílů a další řada se neplánuje (škoda). Děj je v prvních dvou dílech dost jednoduchý a pokud divák někdy učil v průměrné české škole, tak u toho pocítí velké zadostiučinění. Celé se to týká problémů se šikanou ve škole, většinou jde o šikanu učitelů žáky, ale postupně se seriál stává komplexnější a jde i o zkorumpované učitele, nebo o šikanu učitelů ze strany rodičů. Každý díl řeší jeden případ (a samozřejmě jsou tam pak problémy, které se táhnou celým seriálem, jako osudy hlavních vyšetřovatelů a tak) - v prvním díle jde o školu, kde umře student, kterého šikanovali jeho spolužáci, přičemž učitelé mají strach zasáhnout, protože se bojí žáků, takže je kryjí. Do situace vstupuje nově zřízený úřad pod ministerstvem školství (jmenuje se to ÚOPV, tedy Úřad pro ochranu práva na vzdělávání), jehož inspektor může v zájmu ochrany vzdělávání porušovat zákon, takže hned v prvním díle vrazí do třídy a šikanátory tam dosti brutálně zbuší na hromádku. 

Jako ano... v jistém kontextu je to trochu divné a takoví ti pedagogičtí influenceři, kteří dávají každé provinění žáka na vinu učiteli (protože děti prostě nemůžou být zlé a zákeřné, že jo, na vině je vždy učitel, protože je neschopný a neumí je dostatečně zainteresovat... ironie samozřejmě), z toho mají určitě minimálně grand mal, ale je to hodně kulturně podmíněné. V Jižní Korey je prostě úplně jiné pojetí vzdělávacího systému a šikana tam fakt bují (četla jsem román, který to zpracovává, a ten je fakt brutální), takže je třeba koukat na to touto optikou. Obecně jsou tam problémy, které můžeme pozorovat i u nás (fyzická šikana a její zakrývání, bagatelizace psychické šikany, šikana učitelů ze strany rodičů, kteří je otravují v jejich osobním volnu a mají na ně naprosto neadekvátní požadavky, šikana učitelů ze strany žáků, kteří je postují na sociální sítě), ale pak problémy, které jsou specifické pro Jižní Koreu, jako různé školní gangy, distribuce syntetických drog a tak.

V sobotu má Ida závody v Jihlavě. Je to tentokrát nějaká komornější záležitosti - ani nejsou na rgform.eu, takže to snad bude trvat relativně krátce a budeme si pak moci zajít do Cityparku. Koukala jsem, že tam zrovna dávají v kině Mandaloriana, ale bohužel s Idou, která je extra otravná, pokud má dělat něco, co ji nebaví, to asi nepůjde, takže si tam budu muset zajet znovu bez dětí. 

Sushi, které jsem dělala předevčírem, dopadlo dobře, dokonce i ta japonská majonéza se mi nakonec povedla. Než jsem vychytala, jak pracovat s ponorným mixérem tak, aby vznikla majonéza, chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem ten grif dostala do ruky. Takže teď se můžu chlubit tím, že když už používám majonézu, tak jen tu domácí. Dneska pro změnu vyzkouším obalovaný květák v horkovzdušné fritéze. Poslední dobou ji používám docela často, vlastně je to relativně rychlé řešení večeře, když se člověku nechce dělat nic složitého. 

9. června 2026

O kotníku a japonské majonéze

Musím trochu aktualizovat stav svého kotníku, protože se mi včera ještě podařilo šlápnout do krtčí hromádky a to mě definitivně poslalo do Dr. Maxe pro obinadlo... Myslela jsem si, že to mám vyvrknuté, protože mi opuchnul kotník a mám tam podlitinu, taky jsem na tu nohu nemohla došlápnout a bolelo to jako 🐖. Večer jsem to ale namazala octanovým krémem, nadopovala se hořčíkem a trochu jsem to protáhla... no a ráno už to bylo mnohem lepší. Nevím, co z toho zabralo, jestli vůbec něco, ale asi to nebylo vyvrknuté, jen natažené. Ještě že tak, v sobotu jedu s Idou na závody a nevím, jak bych tam jela s vyvrknutým kotníkem.

Rozhodla jsem se dneska trochu zaexperimentovat a udělat sushi na plech. Našla jsem recept, ve kterém je ale žervé (či jiný krémový sýr), což mi přišlo dost nejaponské... a sushi ve tvaru placky už je nejaponské dost, nepřišlo mi proto vhodné to ještě prznit mléčnými výrobky, které byly Japoncům v historii dost cizí, což vím díky skvělému seriálu Modrooký samuraj. Udělám tedy namísto toho japonskou majonézu, která se od takové té "tradiční" liší v tom, že není plná éček a nedává se do ní celé vejce, ale jen žloutek. Samozřejmě zdravé to moc není, furt je to syrové vajíčko s olejem (v podstatě).

Mám trochu černé svědomí z toho, že jsem aktuálně moc nestíhala pracovat na zahradě. Prvně jsem měla chřipku, pak jsem si zranila nohu, a teď mám tedy kombinaci ne úplně fit nohy s doznívající chřipkou. A to bych potřebovala posekat zahradu, předělat kompost, udělat vyvýšené záhonky... K tomu mi dělá starosti Lexův prospěch, který není úplně OK - snažím se ho různě motivovat, ale stát nad ním 24/7 a kontrolovat, jestli se učí, to také nemůžu. Asi mu udělám přes prázdniny zostřený režim, aby se to všechno doučil...

8. června 2026

O Odyssee

Dneska mám od rána nějaký smolný den. Ráno, když jsem vstávala vyprovodit Idu do školy, tak mě přepadla křeč v lýtku a nemohla jsem na nohu nějakou dobu pořádně došlápnout. Musela jsem ale na procházku se psem, a tam se mi stalo, že jsem si ještě u té samé nohy zvrtla kotník - naštěstí ne nějak fatálně, nemám ho opuchnutý nebo tak něco, ale slyšela jsem nepříjemné lupnutí, zaznamenala náhlou bolest... a najednou mě přestalo tak moc bolet to lýtko. Na všem zlém je něco dobrého, evidentně.

Ty křeče v noze mám poslední dobou nějak často, budu muset zařadit mezi své supplementy i hořčík. Už teď mám v lékovce na den cca 5 prášků - kdyby to všechno nebyly jen výživové doplňky, připadám si jako průměrný český důchodce.

Ráno jsem otevřela na mobilu zprávy a četla: "Za válku na Ukrajině mohou liberální politiky," prohlásil vládní zmocněnec pro Green Deal Filip Turek. No, musím říct, že tohle na mé letošní bingo kartě fakt nebylo. Inkluzivita naší vlády je na fakt dobré úrovni, když zmocněnce pro Green Deal dělá debil, který si musí nechávat překládat oficiální zprávy do méně odborné a stručnější formy, aby jim vůbec rozuměl. Když to přenesu do školské rétoriky, tak je to vlastně takové podpůrné opatření pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami... což je poněkud paradoxní, protože Turek je z těch lidí, co inkluzi nesnášejí. 

Když už jsem u těch liberálních politik, tak aktuálně bují velké hroty kolem Odyssey od Christophera Nolana. Osobně se na ten film těším - OK, nebude to historicky přesné, ale myslím, že historická věda už opustila takové to Rankeovské "Zjistit, jak to vlastně bylo." a je nám víceméně jasné, že historickou pravdu zjistit vlastně nelze. Dělat tedy nějaký film s tím, že to uděláme historicky naprosto přesně, je takové honění se za jednorožcem. Můžeme se sice pokusit o co největší historickou přesnost, ale zrovna v případě Odyssey, která je mýtem, mi to nepřijde jako ten primární problém. Hodně lidí si stěžuje na to, že brnění v Odyssey nebudou historicky přesná, protože jsou železná a ne bronzová (pro úplnost - Odyssea se odehrává ještě v době bronzové, ale zapsána byla až v době železné), ale co jsem koukala na první ukázky, tak to je jejich nejmenší problém. Je evidentní, že jsou dělána pro efekt. Ten film má být epický, a to jak po vizuální stránce, tak už proto, že zprostředkovává epos. Jak poznamenala herečka, která hraje Helenu Trojskou (je to mimochodem Afroameričanka, s čímž má mnoho lidí opět problém), ten příběh je univerzální a já s tím souhlasím. Podle mě nejde ani tak o to přesně zachytit prostředí doby bronzové, ale tu atmosféru a... jak to říct... nějaké samé jádro, metapříběh.

Když se vrátím k té herečce, hrající Helenu, tak jsem viděla jeden podcast, kde si autor stěžoval, že není hezká a že Helena má být nejkrásnější žena. K tomu bych měla za (a) to, že krása je dost subjektivní (když vedle sebe postavím svého a ségřina ideálního chlapa, tak se budou lišit jak oheň a voda), a za (b) slovo "krása" nemělo v historii vždy význam, který by se omezoval jen na fyzickou krásu. Například ve staré češtině mělo slovo krása mj. významy jako světlost, lesk, záře, průzračnost, ale i důstojnost, ušlechtilost, vznešenost nebo ozdoba. Když jsem studovala historii a četli jsme středověké texty, právě toto vyučující zdůrazňoval, že když byl nějaký panovník označován za krásného, neznamená to, že vypadal jako Brad Pitt, ale že byl vznešený, vzdělaný, ctnostný... a kromě toho ano, i atraktivní. 

Když se z češtiny přesuneme do starověkého Řecka, tak si můžeme připomenout Platóna, který v Symposiu začíná cesta ke kráse u přitažlivosti ke krásnému tělu, ale postupně přechází ke kráse duše, ke kráse zákonů, poznání a nakonec ke kráse samé, tedy k něčemu nadsmyslovému a téměř božskému. Pro staré Řeky krása nebyla jen vzhled. Byla spojená s řádem, harmonií, ctností, dobrem, vznešeností, výchovou a ideálem lidské dokonalosti. Říci, že Helenu nemůže hrát Afroameričanka, protože není dost krásná, je tedy nejen poněkud nevhodné, ale i dost nepřesné. Helena nemusela být superkrásná, aby uchvátila Parida - mohla být prostě "jen" krásná a kromě toho i ctnostná, vzdělaná, dobrá, vznešená... prostě ho uchvátila svou osobností.

7. června 2026

Jak jsem nakupovala šortky

Musím trochu zkorigovat své nadšení z počítačové sestavy, kterou jsem si pořídila, ale nakonec se mi podařilo všechny problémy překlopit do pozitivna, takže asi OK. Počítač je zatím super, o tom žádná. Problém se objevil u bezdrátové klávesnice, které přestal fungovat mezerník. Napsala jsem tedy na Alzu, kde mi promptně vrátili peníze a napsali mi, ať jim produkt zpět neposílám, ale nechám ho ekologicky zlikvidovat. Zkusím si to ještě opravit - to bych pak měla klávesnici zadarmo. Druhým "problémem" byly repráky u monitoru - podle popisu produktu měl mít monitor repráky, pak jsem ale zjistila, že má jen výstup na sluchátka, což mě trochu zklamalo. Nicméně zjistila jsem, že mám bezdrátový reproduktor, který mi roky ležel nepoužitý v šuplíku, ale teď ho můžu využít jako zvukový výstup k PC, což mě vlastně potěšilo, protože obecně nemám ráda, když mám doma spoustu krámů, které nepoužívám. 

Taky jsem si nastavila domácí síť přes wifi, takže teď nemusím z různých zařízení přesouvat soubory přes fleshky nebo utrácet peníze za cloudy.

Máma mi, když tu byla na grilovačce, říkala, že jsem nějaká moc hubená a že jsem takto hubená nikdy nebyla. Nevím, já si připadám pořád stejná, ale (1) váhu si vzal Saša a já tak nevím, kolik vlastně vážím, a (2) když jsem byla nedávno v Sinsay, protože jsem si chtěla koupit riflové šortky, tak ze mě velikost 34 (nejmenší, kterou tam v dospělém oddělení zrovna měli) prostě spadla a já tak musela zamířit do dětského, kde ale zrovna v mé velikosti (pro 10-11leté děti) měli pouze šortky s Lilo & Stitch, což nevím, jestli je v mém věku úplně vhodné. 😀 Říkala jsem si, že bych asi měla trochu přibrat, ale už teď mi připadá, že jím docela dost... to však může být i iluze, protože když vidím, kolik toho sní jiní lidé, tak to asi dost prostě není. Taky mi dělá problém dojíst i relativně malé porce, jako je třeba takový ten balený perník, což je trochu znamení, že bych prostě víc jíst měla.

A taky bych měla více cvičit, abych nabrala nějakou svalovou hmotu.

Asi mám teď plodné dny a s tím spojené hormony mi vyvolávají podivné (jakože ehm... ne úplně slušné) sny. A tím podivné myslím fakt jako podivné. Divnější už by to bylo, jen kdyby se tam objevil Miloš Zeman. 

No nic, jdu makat, to mě přivede na jiné myšlenky...

5. června 2026

O nové výpočetní technice a italštině

Pozitivní konstelace hvězd, teda spíš kombinace Alza dnů a mastných plateb od klientů, mi dovolila překonat svůj defaultní škrtský mód a pořídit si stolní počítač. Oproti nezlevněnému stavu jsem ušetřila skoro deset litrů, a to nebyl ani drahý. Co mne ovšem zaráží, je toto:

Monitor: tři informační brožury, návod, zjednodušený návod, návod pomocí piktogramů (asi pro negramoty)

Bezdrátová klávesnice: dvě informační brožury

Počítač: návod na papírek formátu A6.

WTF? Přibalili mi k tomu jakési dva kovové bazmeky - o jednom jsem tak nějak vydedukovala, že to asi bude držák na PC, který se dá přimontovat pod stůl (to asi nevyužiju, přeci si nebudu montovat do svého stolu z masivu), o tom druhém naprosto netuším, na co by to mohlo sloužit. 

Z toho, co jsem zatím měla možnost vyzkoušet, jsem spokojená, spokojenější bych už mohla být jen, kdyby mě ten počítač osoulo... fuj, Leono, ty čuně, jsi nemocná, uklidni se!

Chtěla jsem si o víkendu zajít do CineStaru na Mandaloriana a Grogu, ale evidentně nejsem ještě 100% zdravá, protože při dnešním výletu do Alzaboxu jsem měla menší epizodu bušení srdce a závratě - asi ta viróza dala zabrat mému oběhovému systému. A to mi dopoledne připadalo, že jsem na tom už lépe, dokonce jsem zvládla vysávat. Potřebuji to teď doma zachovat v rámci možností uklizené - máma, když tu byla na oslavě narozenin dětí, se divila, že to mám doma nějaké nezvykle uspořádané, načež jsem slyšela, jak se Lexy pokoutně ptá, jestli to je takhle pouze kvůli oslavě, nebo jestli je to normálně. No je fakt, že máma je zvyklá spíš na ségřin dům, který teda uspořádaný fakt není... no taky má o dvě děti víc, to se na úklidu dost projeví.

V neposlední řadě mám radost z toho, že Saša konečně zavolal do té banky. Jeho žaludeční problémy s tím spojené asi ustoupily. 

A taky jsem začala s italštinou na Duolingu. Za dva dny už mám úroveň 6, skoro 7. Trochu mi pomáhá moje (dost povrchní) znalost latiny. 

3. června 2026

O nemoci a věku

Včera jsem myslela, že moje bolest v krku je jenom nějaký přechodný problém, ale ukázalo se, že ne. Ráno už jsem měla typické příznaky virózy - bolest hlavy, ucpaný nos, kašel, silná bolest v krku, chrapot... prostě super den. Aspoň že venku bylo taky hnusně, takže mi nemuselo být líto, že budu celý den pospávat. Když jsem si tedy celý den pospávala, udělalo se mi trochu lépe a mohla jsem aspoň trochu pracovat, protože termíny nečekají, až se uzdravím. 

V pondělí měl Saša volat do banky kvůli převodu domu, což se nestalo - odůvodnil to tím, že má z toho neurózu a bolí ho břicho. No, aspoň mám vysvětlení toho, proč neustále odkládá řešení domu. Ono je asi super odejít od manželky a začít žít jiným životem, ale řešit takové ty otravné okolnosti, jako že třeba budoucí bývalá manželka nechce žít v domě, který jí nepatří a platit tam hypotéku, opravy a vybavení, to už je horší. Zítra jde prý k doktorovi - tedy s jiným problémem, ale ono to zprostředkovaně může souviset. Dlouhodobý stres, neuróza, špatná strava, energy drinky atd., to se na zdraví může podepsat všelijak. A jiné věci zase přicházejí s věkem... je mi sice teprve něco přes 30, ale pozoruji, že už jsou věci jiné než ve 20, natož když Sašovi táhne na 50. Člověk si to sice těžko přiznává, ale nikdo nemládneme. Jednu dobu jsem z toho měla celkem depky, ale pomáhá mi, když si představím, že ve svém věku mohu být přibližně ve třetině svého života, což už nezní tak hrozně jako "je mi 34".

I když jsem nemocná, tak čichové buňky mi asi fungují dobře, protože mi tak strašně smrděl pes, až jsem ho musela jít vykoupat. Je celkem vtipné, že se sotva odploužím do druhé místnosti pro knížku, ale mýt psa, to zvládnu.

2. června 2026

O šnorchlovacích maskách a koncertu smyčcového kvarteta

Včera mi došly šnorchlovací masky, které jsem sobě a Idě pořídila na dovolenou (Lexa už je plavecký a šnorchlovací matador, ten si vystačí s brýlemi a se šnorchlem). Budeme ubytováni přímo u pláže, o které se píše toto:

"Pláž nabízí jeden z nejdostupnějších a nejlákavějších zážitků ze šnorchlování díky dlouhému zlatavému pobřeží a mělké, čisté vodě, ideální pro začátečníky. Když se ponoříte do klidných, křišťálově čistých vod zálivu, přivítá vás zářivé korálové útesy hned vedle pobřeží, hemžící se barevnými rybami, chobotnicemi a rozmanitým mořským životem. Teplé středomořské klima zajišťuje příjemné podmínky s teplotami vody dosahujícími až 27 °C."

Taky je to pláž u letiště, takže když si lehnete na záda a zíráte nahoru, budou nad vámi přelétat letadla. 

Ale to bude až za více než dva měsíce.

Do té doby chci trochu zútulnit zahradu, aby nevypadala jako skládka biomateriálu. Dneska jsem zase tahala větve z tújí na vozík, takže ty už mám vyřešené. Zítra budu pro změnu chvíli sekat a pak se konečně dám do toho kompostu a vyvýšených záhonů.

Aby té radosti nebylo málo, získala jsem lístky na koncert smyčcového kvarteta a to hned do 1. řady, jupí.

Aby té radosti ale zase nebylo moc, tak mě od rána nějak bolí v krku. Asi jsem chytla to, co měla Iduška. To už není tak jupí.

Taky jsem dneska byla velmi znechucená českým národem. Opět. Sleduji hodně zprávy o aktuálním světovém dění, zejména o válečné situaci na východ od nás. Na FB mi proto algoritmus nabídl příspěvek o tom, že nějaké dítě zemřelo při ruském dronovém náletu. Pod tím byla samozřejmě převaha smějících se smajlíků a nechutné komentáře... já vím, že je to jen náhled do určité uřvané a dementní sociální bubliny, a že část tvoří boti, ale tak nějak mi přijde, že v ČR je takových jedinců více než kde jinde (no... možná Slováci nás předbíhají). Ve skupině města Žďár nad Sázavou zase dal někdo příspěvek, že nějaké auto si nechalo otevřená okna, což v kombinaci s přicházejícím deštěm nebude úplně ideální - auto mělo ukrajinskou SPZ, což vedlo opět ke kolektivnímu blití v komentářích. 

Tak si říkám, že od září začnu chodit na kurz italštiny, případně španělštiny. Kdyby mě to začalo už fakt hodně srát, ať jsem jazykově vybavená...