Saša mi včera volal a zmínil se, že mají nějaké rozpory s kovářem. Nechci se chlubit, ale tak nějak jsem to předpokládala - co jsem zjistila ze svých interakcí s ním, tak když člověk poslouchá ty jeho názory a je konfrontován s jeho chováním občasně, tak se to dá vydržet. Člověk si řekne "Je to magor.", vyslechne si, co má na srdci, vpustí to jedním uchem dovnitř a druhým uchem to vypustí ven. Nicméně pokud s ním Saša konverzuje na denní bázi a denně poslouchá, jaký je to ředitel zeměkoule, jak rozmlátil v bance stůl, jak si došlápl na učitelku, jak naběhl na týpka v autě a podobně, tak už to musí být dosti otravné. Kovář je vlastně dokonalý prototyp toxicky maskulinního na partiarchátu ujíždějícího muže, který má pocit, že když někde něco ve vzteku rozmlátí (zajímavý rozpor - pokud naopak byť jen zvýší hlas žena, tak je hned emocemi zmítaná hysterka), tak je to nejen že ukázka jeho síly a nadřazenosti, ale i atraktivní pro ženy. Za sebe tedy říkám, že takové chování má na mě spíš silně odpuzující efekt. Která žena by chtěla muže, u kterého hrozí, že ji ve vzteku praští, nebo tak něco? Troufám si tvrdit, že to bude velmi nízké procento žen (patrně nějaké masochistky). Radši bych, aby mi muž doručil kytku než pěst na oko.
Když už jsem u Saši, tak dnes si byl něco vyzvednout v ložnici v ranních hodinách, takže mne odchytil tak nějak ve spoďárech. Ještě že nepřijel v předchozích dnech, kdy byly tropické noci, to by se mu naskytl asi mnohem trapnější pohled.
Lexa už odjel na brigádu do Prahy, kde pracuje ve školce pro děti s kombinovaným postižením. Snažila jsem se jej zeptat, jak se mu tam daří, ale dostala jsem lakonickou odpověď "dobrý". Co se týče smsek, není zrovna výřečný. Iduška je dnes naposledy ve škole - vzhledem k tomu, že vláda posunula konec školního roku poměrně narychlo, tak v Iduščině ZŠ umožnili rodičům dávat děti až do konce června do družiny. Za pár dní pojede s prarodiči na Vranov, kde se k ní připojí Lexa, pak pojede na tábor, následně na soustředění... no moc si ji v červenci neužiju.
Nicméně se jí budou tyto zkušenosti hodit - mě rodiče nikam nepouštěli. Ostatní děti chodily plavat do rybníka Jatel a Bejkovec, případně na Kříbek, já nemohla, protože bych se mohla utopit. Nebyla jsem v dětství ani na lyžáku, vodáku, v zahraničí (pokud nepočítám krátkou epizodu, kdy máma špatně navigovala a omylem jsme skončili v Rakousku), na táboře, v hotelu, v aquaparku, na koupáku, v obchodním centru... na druhou stranu jsem hodně sportovala a trávila čas venku, ale dítě by se mělo dostávat do různých situací, protože každá zkušenost se mu v budoucnu hodí. Lidé, kteří v dětství zažili s rodiči kde co, si to neuvědomují, ale už jen třeba zkušenost "ubytovat se v hotelu" přinese mnoho vědomostí a zkušeností, které se budou hodit v budoucnu. Co je check-in a check-out, jak komunikovat na recepci a s personálem... pokud tyto znalosti a dovednosti nezískáte v dětství, musíte si to odžít v dospělosti, což už bývá často dosti nepříjemné. Nemluvě o pobytu v zahraničí, to je úplně jiná liga.
Nerada bych budila dojem, že jsem měla úplně nešťastné dětství, mám z něj spoustu pěkných vzpomínek, ale myslím, že kdyby zejména táta omezil alkohol, cigarety a ženské, mohla jsem mít těch pěkných vzpomínek mnohem více.
Žádné komentáře:
Okomentovat