Včera jsme s Lexou sekali kousek zahrady (bez pojezdu je to dost na prd), já vytrhávala kopřivy (které už mě začínají dost štvát a přemýšlím, jak se jich zbavit permanentně... na Rohlíku je prodávají za 45 Kč svazek, třeba by z toho mohl být dobrý byznys 😀) a pak jsem ještě myla okno. Jednotné číslo. Bylo tak zaflékané, že mi to zabralo asi hodinu, než jsem důkladně umyla žaluzie. Navíc jsem zjistila, že se přetrhl provázek od žaluzií a ten vypadl ven, což nevím, jak opravit (zkusím ještě kouknout, jak přesně tam ten mechanismus byl nasazený), takže na to okno budu asi muset koupit nějakou roletu, nebo tak něco.
Máma mě intenzivně tahá na nějaký rockový festival - upřímně se mi tam moc nechce, poslouchám teď spíš vážnou hudbu a operu a i když mám rock a metal taky ráda, z těch kapel, co tam budou, se mi líbí asi jen Morčata na útěku. Taky moc nemusím rockery a metalisty - i když ta hudba je mi sympatická, její posluchači už obvykle tolik ne. 😀 Samozřejmě čest vyjímkám. A v neposlední řadě mi přijdou koncerty strašně přeřvané. No ještě uvidím, bohužel mi ta akce nekoliduje s žádným výletem, akcí či povinností, takže nemám žádnou racionální výmluvu, proč tam mámu nevzít.
Když už jsem u výletů, konečně jsem vymyslela červencový výlet, resp. velmi krátkou túru. Naplánovala jsem to na dobu, kdy bude Ida na soustředění, takže nebudu muset po pěti minutách chůze řešit výlevy typu "Mě bolí nohyyyy!", "Kde je mekáč?" nebo "Ty jsi hnusná máma!". Taky to beru jako zátěžovou zkoušku před tím Kyprem, hlavně co se balení zavazadla týče, protože jsem si řekla, že ušetřím za odbavené zavazadlo, ve kterém stejně obvykle 70 % věcí vůbec nevyužiji, a každý si vezmeme jen batoh (příruční zavazadlo). Co vlastně potřebuji na týden válení se na pláži (jako vyvržený vorvaň), nacpávání se středomořským jídlem a občasného výletu? Maximálně tak plavky, šnorchlovací masku, opalovací krém, deodorant a pár kousků základního oblečení, které si navíc můžu prát, neb jsem chytře vybrala apartmán s pračkou.
Mám teď poslední dny nějakou blbou náladu, nebo spíše imposter syndrom. I když objektivně mi teď není úplně nejhůře, co se pracovních úspěchů týče, tak si stejně připadám tak nějak na 💩. Začínám přemýšlet o změně oboru, ale tak nějak nevím, kam se vrhnout... no musím si to nechat projít hlavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat