24. června 2026

O vedru a odpouštění

Dneska je zase pekelné vedro - prádlo mi schne rychlostí blesku, což se hodí, protože mi zbývá ještě jedna pračka. Kromě toho jsem si vyčistila všechny tenisky, aby mi v tomto počasí brzy uschnuly, a zjistila jsem, že každé z nich jsou někde odchlíplé, takže si nejsem jistá, které si mám vzít na tu túru a jestli stačí slepit je lepidlem pro namáhané spoje. 

Mimochodem, poslouchám u toho podcast o havárii letadla, které letělo z Larnaky do Prahy. Super, když zrovna tam za necelé dva měsíce letíme... 😀 No tak snad se nebude historie opakovat... Případně bych preferovala havárii zpátečního letu, protože když už jsem chytla dobře hodnocený apartmán přímo na pláži za cenu pokoje na ubytovně v Česku, tak si to chci užít. 

Na levné ubytování mám poslední dobou nějaké štěstí - až bude Ida na soustředění, mám naplánovanou krátkou túru v Zell am See, kde jsem chytla pokoj za tisícovku na noc, což je v Rakousku a u ještě k tomu u horského jezera celkem kumšt. Je sice pravda, že je to pokoj o takové velikosti, že přístěnek po schody, kde bydlel Harry Potter, je oproti tomu hotová hodovní síň, ale to je mi celkem fuk, nejedu tam kvůli pokoji, ale kvůli přírodě a panoramatům. A taky si tam jedu vyčistit hlavu.

Včera se Ida chovala nějak divně, brečela, že jí chybí táta, což obvykle nedělá. Pak měla nějaké řeči o potenciálním návratu, což občas mívá, ale obvykle to přecházím mlčením, protože fakt nevím, co na to říct. Vysvětlit takové věci dítěti je těžké a něco prostě říct nejde. Těžko bych jí vysvětlila, že něco člověk dokáže odpustit a něco ne, to je na ni moc abstraktní. Udělal jsi překotné rozhodnutí a chybu? Jo, to se dá odpustit, chyby dělají všichni. Nadělal sis dluhy a dostal ses do blbé situace? To už je horší, ale pořád to není nic, co by bylo neodpustitelné, protože se to může stát každému a není to věc, která by se dala označit za vnitřní zradu, čímž myslím zradu, která postihne člověka uvnitř natrvalo. Ale opustit mě kvůli někomu jinému, to už bych odpustit nedokázala. Jsou páry, které se na čas rozejdou, každý si najde vlastního partnera a po letech se zase sejdou a znovu své cesty spojí, ale já bych prostě nedokázala být s někým, kdo se rozhodl mě vyměnit... připadala bych si už navždy jako ta druhá, vyměnitelná.

Žádné komentáře:

Okomentovat