14. prosince 2025

Introspektivní naštvání

Včera byly děti pryč se Sašou na rukodělném jarmarku, tak jsem jela do města nakoupit nějaké dárky pro příbuzenstvo a také jsem odvezla mámě nějaké oblečení po dětech a staré hračky, aby to dala sestře. Funguje mezi námi docela čilá výměna zdrojů. Pak jsem jela domů, vyprala koberec, udělala další perníčky (tchyně má evidentně představu, že mám kupu času a málo práce, tak mi poslala těsto, ať udělám perníčky), něco poklidila a pak jsem se dala do práce, protože jsem potřebovala odevzdat dvě zakázky. Jednu jsem odevzdala, u druhé jsem usnula a probudila jsem se asi v pět ráno, načež jsem chvíli přemýšlela a zase šla spát. Není to úplně zdravý spánkový rytmus.

Dnes přijel Lexa a hned mi hlásil, že se Saša s tchyní bavili o tom, že by se mohly Vánoce vyřešit tak, že by děti byly na Štědrý den chvíli u mě a pak by jely do Bystřice. Jinými slovy - u mě by si odbyly rozbalování mých dárků a na štědrovečerní večeři by jely do Bystřice, zatímco já bych byla doma. Tohle mě velmi naštvalo, protože (a) takové věci by měli rozebírat hlavně se mnou a ne beze mě s dětmi, které se na to upnou, (b) už jsem jasně řekla, jak si to přeji já a takové domlouvání za mými zády chápu jako zradu. Popravdě mám velkou chuť vzít děti, odjet někam daleko (respektive odletět, protože tak by byla vzdálenost přibližně ideální) a být tam až do ledna. Protože proč bych měla brát ohledy na pocity jiných, když oni jiní evidentně vůbec neberou ohledy na moje pocity.

A vlastně tohle je něco, co mi dlouhodobě chybí. Aby někdo bral ohledy na moje pocity. Aby se někdo zamyslel, jak se vlastně cítím, když neustále podporuji druhé a nikdo se nepřetrhne, aby podpořil mě. Zamyslel se Saša vůbec někdy nad tím, jaké dopady na mě má, když jsem mu rok pomáhala v trafice (vstávání ve tři ráno s malým dítětem na krku, do toho nutnost mít druhou práci, ze které jsem platila náklady na domácnost) a deset let v antikvariátu, aniž bych z toho měla vlastní peníze nebo aspoň uznání? Napadlo ho, jak jsem se cítila, když mi po tom všem nebyl ani schopný koupit dárek k narozeninám (za dvě blbé stovky) a k Vánocům? Pravděpodobně ne, pravděpodobně řešil jen to, že se nějak necítí šťastný a jaká jsem hamižná mrcha, když jsem po něm chtěla příspěvek na rodinnou dovolenou. Fuj, hanba mi. 

Povídala jsem si o tom včera s kamarádkou a dospěly jsme k závěru, že problém nebyl v tom, že bych mu nechtěla zaplatit dovolenou (ostatě jsem tak několikrát udělala), že bych mu nechtěla pomáhat ve firmě (a tím nemyslím pomáhat sedm hodin denně zadarmo, ale nějaké rozumné nastavení - třeba půlka ze zisku po odečtení nákladů) nebo tak něco - problém byl v tom, že při tom nebral ohledy na mě. Nedával najevo, že by si mé pomoci vážil, bral to jako samozřejmost. Když se taková frustrace objeví, tak se pak střádá a jednoho dne vyleze ven v podobě permanentního podprahového naštvání a nezájmu a třeba i té neochoty zaplatit dovolenou. Tak jednoduché to je - stačilo občas projevit uznání a koupit včas dárek k Vánocům a narozeninám.

11. prosince 2025

O antiku a stesku

Dnes jsem dokončila dvě velké zakázky a tři menší. Cítím se poněkud produktivně (pro změnu). Taky jsem v antiku dostala stovku dýško. Těšilo by mě to víc, kdybych si zároveň neuvědomovala, že vlastně za 2-3 týdny končím. Je to zvláštní opouštět něco po vlastně 11 letech. Nejraději jsem tam pracovala někdy kolem roku 2015, kdy jsme měli malý obchůdek na nádraží a sklad, kde jsem zapisovala knížky. To bylo moc fajn. Pustila jsem si k tomu vždycky nějaký film a občas šla dolů za Sašou pomoci mu s objednávkami. Když jsme spolu pracovali intenzivně, bavilo mě to víc. Byl to takový projekt, který jsme budovali. Škoda, že nikdy nepřipustil nějaké rozumné rozdělení výdělku mezi nás dva. Ne že bychom se na tom už několikrát nedohodli, ale vždycky se od toho upustilo a já prostě už takto dál nemohla. Práce s lidmi přináší stres a když k tomu navíc člověk není ohodnocen ani finančně, ani pozitivní zpětnou vazbou, vyhoří. K řízení firmy je potřeba čas a motivace - k obojímu je potřeba mít nějaký stimul, ať už finanční nebo nefinanční. 

Každopádně to byla - až na poslední cca rok - pěkná kapitola mého života, která mi dala hodně zkušeností. V jistém smyslu mi to bude chybět.

Je to vlastně příznačné, že koncem firmy skončil i náš vztah. Nevím, jestli to spolu nesouvisí. Když už jsem u Saši, ten mi dělá poslední dobou starosti. Tedy ty mi dělá už přes dva měsíce, ale aktuálně mi přijde, že se až moc přepíná. Tedy usuzuji tak z toho, co mi řekne - nevím, jestli ve skutečnosti někde vesele nerandí, nebo tak něco. Každopádně z toho, co vím, je teď pořád někde v práci - buď v zimě na trzích, nebo ve špinavé kovárně. Ani jedno z toho není úplně optimální. Děti ho nevidí, pro zdraví to asi taky nebude ideální... nemám z toho dobrý pocit, ale kdo já jsem, abych mu do toho kecala... 

Už mi zase psal K. Je to řádné hovado. Včera jsem myslela, že potřebuje v souvislosti s úmrtím v rodině povzbudit, tak jsem mu výjimečně odepsala, načež mi zase začal vypisovat obscénosti, a to ještě horší než předtím. Evidentně ho ani netrápí, že končím konverzaci, vypisuje si vesele dál. Včera skončil s tím, že si to mám jít... to... a myslet u toho na něj. Bych blila. (Pardon.) Kdyby mi umřela matka, tak tohle je to poslední, na co myslím. Určitě bych nevypisovala náhodným týpkům svoje masturbační představy. 🤮 

9. prosince 2025

Datovka a nálada na exkrement

Přišel mi dneska do datovky dopis. Nejprve jsem se lekla, že jsem někde spáchala přestupek, ale nakonec to bylo ještě horší, jelikož to bylo oznámení o zvýšení záloh pro OSVČ. Začínám si říkat, že ségra na to nejde úplně hloupě, když si dělá jedno dítě za druhým v podezřelém čtyřletém intervalu. Rodičák sice není nic moc, ale když si vezmu, kolik ušetří na odvodech, daních... pokud navíc potomstvo bude co k čemu, třeba se jí v budoucnu složí na dovolenou a nestrčí ji do domova důchodců. Má v tomto ohledu už hodně příslovečných želízek v ohni. Do teď jsem si myslela, že je prostě nedostatečně poučená o antikoncepci, ale možná je to spíš promyšlená ekonomická strategie.

Po dlouhé době se mi ozval K. Má teď tragédii v rodině, tak se asi potřeboval vykecat. Tragédie v rodině mu ovšem evidentně nijak nebrání v tom, aby se ze mě nepokusil vydyndat nějaké setkání. 🤦‍♀️ Já těm mužům nerozumím. 

Když jsme u mužů, Saša evidentně naopak vůbec nejeví zájem se se mnou nějak setkávat. Ještě před pár dny mi přišlo, že dveře nejsou v tomto smyslu zcela uzavřeny (no nebo spíš působil utrápeně a já to interpretovala jako snadnou kořist), ale teď nevím... přijde mi, že na mě docela dlabe. Na druhou stranu dokud mi nepíše, nechodí sem a nevidím ho, jsem celkem v pohodě, naopak kontakt a zejména setkání ve mně spouští plané naděje, nebo naopak pocit beznaděje. A to není dobré. Jsem pak smutná a nemůžu spát a musím o tom hodně přemýšlet.