Dnes jsem dokončila dvě velké zakázky a tři menší. Cítím se poněkud produktivně (pro změnu). Taky jsem v antiku dostala stovku dýško. Těšilo by mě to víc, kdybych si zároveň neuvědomovala, že vlastně za 2-3 týdny končím. Je to zvláštní opouštět něco po vlastně 11 letech. Nejraději jsem tam pracovala někdy kolem roku 2015, kdy jsme měli malý obchůdek na nádraží a sklad, kde jsem zapisovala knížky. To bylo moc fajn. Pustila jsem si k tomu vždycky nějaký film a občas šla dolů za Sašou pomoci mu s objednávkami. Když jsme spolu pracovali intenzivně, bavilo mě to víc. Byl to takový projekt, který jsme budovali. Škoda, že nikdy nepřipustil nějaké rozumné rozdělení výdělku mezi nás dva. Ne že bychom se na tom už několikrát nedohodli, ale vždycky se od toho upustilo a já prostě už takto dál nemohla. Práce s lidmi přináší stres a když k tomu navíc člověk není ohodnocen ani finančně, ani pozitivní zpětnou vazbou, vyhoří. K řízení firmy je potřeba čas a motivace - k obojímu je potřeba mít nějaký stimul, ať už finanční nebo nefinanční.
Každopádně to byla - až na poslední cca rok - pěkná kapitola mého života, která mi dala hodně zkušeností. V jistém smyslu mi to bude chybět.
Je to vlastně příznačné, že koncem firmy skončil i náš vztah. Nevím, jestli to spolu nesouvisí. Když už jsem u Saši, ten mi dělá poslední dobou starosti. Tedy ty mi dělá už přes dva měsíce, ale aktuálně mi přijde, že se až moc přepíná. Tedy usuzuji tak z toho, co mi řekne - nevím, jestli ve skutečnosti někde vesele nerandí, nebo tak něco. Každopádně z toho, co vím, je teď pořád někde v práci - buď v zimě na trzích, nebo ve špinavé kovárně. Ani jedno z toho není úplně optimální. Děti ho nevidí, pro zdraví to asi taky nebude ideální... nemám z toho dobrý pocit, ale kdo já jsem, abych mu do toho kecala...
Už mi zase psal K. Je to řádné hovado. Včera jsem myslela, že potřebuje v souvislosti s úmrtím v rodině povzbudit, tak jsem mu výjimečně odepsala, načež mi zase začal vypisovat obscénosti, a to ještě horší než předtím. Evidentně ho ani netrápí, že končím konverzaci, vypisuje si vesele dál. Včera skončil s tím, že si to mám jít... to... a myslet u toho na něj. Bych blila. (Pardon.) Kdyby mi umřela matka, tak tohle je to poslední, na co myslím. Určitě bych nevypisovala náhodným týpkům svoje masturbační představy. 🤮
Žádné komentáře:
Okomentovat