20. května 2026

Jak jsem hledala kartu

Včera jsem zažila menší šok, jelikož ráno přijel kurýr s nákupem a já nemohla najít kartu. Pak jsem si vzpomněla, že mám vlastně ještě jednu a naštěstí jsem tam měla nějaké peníze, což mi situaci značně zjednodušilo - nicméně jsem se kvůli tomu nestihla převléci z pyžama, takže kurýr se mohl pobavit nad mými růžovými Hello Kitty kalhotami. Půl dne jsem tu kartu hledala, nakonec jsem ji našla ve chvíli, kdy přijel tchán zadělat mi díru ve zdi v dětském pokoji - potřeboval noviny pod kýbl s maltou a z těch novin vypadla moje karta.

Přes den jsem toho moc neudělala, protože jsem byla strašně vychcíplá. Asi bych si měla zajít na krevní obraz, jestli mi nechybí železo, nebo tak něco, protože jarní únava už by mě měla dávno opustit. Zítra plánuji odtahat nějaké větve ze zahrady do kontejneru na větve, tak snad se tím trochu aktivizuji. 

Saša mi dnes vyprávěl svoje trable s brigádníky - konkrétně s jednou brigádnicí, která mu měla točit hrnky, tak k ní složitě vezl kruh, načež mu po týdnu (nebo prostě po hodně krátké době) oznámila, že na to nemá nervy a sekla s tím. Pochopila bych to, kdyby to byl někdo nezkušený, kdo viděl kruh leda tak na obrázku, ale prý už točit uměla předtím, takže nevím, co měla za problém... Každopádně představa, jak Saša veze kruh těžký jako kráva do nějaké zapadlé vesničky a složitě ho tam stěhuje, načež ho po týdnu zase složitě stěhuje zpátky, je celkem vtipná, i když to je asi spíš tragikomedie. 

Do toho už nemůže pálit ve své peci, protože tam je nějaký problém s jističem - já být v jeho kůži, tak už panikařím jako důchodce před samoobslužnou pokladnou, protože za půl roku jsou na pořadu dne vánoční trhy, tedy peak keramické sezóny, tedy už by měl pálit jednu pec za druhou. Ale on vypadá celkem klidně. Možná tu paniku jen velmi dobře skrývá.

Žádné komentáře:

Okomentovat