Když vozím Idu na gymnastiku, obvykle si pouštím písničky z YT (moje rádio totiž nefunguje). Dnes mi tam z mého playlistu skočila písnička z mé oblíbené dětské pohádky - Once Upon a December. Je taková silně melancholická, což jsou přesně pocity, kterými bych se teď zabývat neměla. I přesto mě jedna konkrétní pasáž rozesmutnila. "Someone holds me safe and warm...". To je přesně pocit, který mi konstantně chybí ve chvílích, kdy mi připadá, že nic nestíhám a zároveň nemám oporu.
Prý když nám po konci vztahu dotyčný chybí, chybí nám jeho ideální verze, obvykle ta ze začátku vztahu. Je pravda, že mi chybí to, co jsem už dlouho nezažila. Obejmutí motivované láskou a ne jen chtíčem. Potřeba trávit se mnou čas a vyslechnout mě. Společné projekty. Podpora v obtížných situacích. Uznání. Pozornost. Obavy.
Říkám si, jestli tohle ještě někdy budu mít. Chtěla bych. Vlastně ani nejsem moc náročná. Nepotřebuji diamanty (i když nějaký šperk by občas být mohl) a vilu s bazénem. Potřebuji, aby mě někdo měl skutečně rád, nezklamal mě a ctil mě jako partnerku, ne jako levnou pracovní sílu, co vše zařídí. No... možná to jsou vysoké nároky. 😅
Žádné komentáře:
Okomentovat