30. června 2026

O toxické maskulinitě a důležitosti zkušeností

Saša mi včera volal a zmínil se, že mají nějaké rozpory s kovářem. Nechci se chlubit, ale tak nějak jsem to předpokládala - co jsem zjistila ze svých interakcí s ním, tak když člověk poslouchá ty jeho názory a je konfrontován s jeho chováním občasně, tak se to dá vydržet. Člověk si řekne "Je to magor.", vyslechne si, co má na srdci, vpustí to jedním uchem dovnitř a druhým uchem to vypustí ven. Nicméně pokud s ním Saša konverzuje na denní bázi a denně poslouchá, jaký je to ředitel zeměkoule, jak rozmlátil v bance stůl, jak si došlápl na učitelku, jak naběhl na týpka v autě a podobně, tak už to musí být dosti otravné. Kovář je vlastně dokonalý prototyp toxicky maskulinního na partiarchátu ujíždějícího muže, který má pocit, že když někde něco ve vzteku rozmlátí (zajímavý rozpor - pokud naopak byť jen zvýší hlas žena, tak je hned emocemi zmítaná hysterka), tak je to nejen že ukázka jeho síly a nadřazenosti, ale i atraktivní pro ženy. Za sebe tedy říkám, že takové chování má na mě spíš silně odpuzující efekt. Která žena by chtěla muže, u kterého hrozí, že ji ve vzteku praští, nebo tak něco? Troufám si tvrdit, že to bude velmi nízké procento žen (patrně nějaké masochistky). Radši bych, aby mi muž doručil kytku než pěst na oko.

Když už jsem u Saši, tak dnes si byl něco vyzvednout v ložnici v ranních hodinách, takže mne odchytil tak nějak ve spoďárech. Ještě že nepřijel v předchozích dnech, kdy byly tropické noci, to by se mu naskytl asi mnohem trapnější pohled.

Lexa už odjel na brigádu do Prahy, kde pracuje ve školce pro děti s kombinovaným postižením. Snažila jsem se jej zeptat, jak se mu tam daří, ale dostala jsem lakonickou odpověď "dobrý". Co se týče smsek, není zrovna výřečný. Iduška je dnes naposledy ve škole - vzhledem k tomu, že vláda posunula konec školního roku poměrně narychlo, tak v Iduščině ZŠ umožnili rodičům dávat děti až do konce června do družiny. Za pár dní pojede s prarodiči na Vranov, kde se k ní připojí Lexa, pak pojede na tábor, následně na soustředění... no moc si ji v červenci neužiju. 

Nicméně se jí budou tyto zkušenosti hodit - mě rodiče nikam nepouštěli. Ostatní děti chodily plavat do rybníka Jatel a Bejkovec, případně na Kříbek, já nemohla, protože bych se mohla utopit. Nebyla jsem v dětství ani na lyžáku, vodáku, v zahraničí (pokud nepočítám krátkou epizodu, kdy máma špatně navigovala a omylem jsme skončili v Rakousku), na táboře, v hotelu, v aquaparku, na koupáku, v obchodním centru... na druhou stranu jsem hodně sportovala a trávila čas venku, ale dítě by se mělo dostávat do různých situací, protože každá zkušenost se mu v budoucnu hodí. Lidé, kteří v dětství zažili s rodiči kde co, si to neuvědomují, ale už jen třeba zkušenost "ubytovat se v hotelu" přinese mnoho vědomostí a zkušeností, které se budou hodit v budoucnu. Co je check-in a check-out, jak komunikovat na recepci a s personálem... pokud tyto znalosti a dovednosti nezískáte v dětství, musíte si to odžít v dospělosti, což už bývá často dosti nepříjemné. Nemluvě o pobytu v zahraničí, to je úplně jiná liga. 

Nerada bych budila dojem, že jsem měla úplně nešťastné dětství, mám z něj spoustu pěkných vzpomínek, ale myslím, že kdyby zejména táta omezil alkohol, cigarety a ženské, mohla jsem mít těch pěkných vzpomínek mnohem více. 

27. června 2026

O párty, nehodě a koupačce

Než jsme včera s Idou odjely na oslavu Vikyho narozenin, stavily jsme v obchodním centru koupit nějaké dárky pro něj a pro Iduščinu kamarádku, která má pro změnu oslavu zítra. Koupily jsme nějaké hračky a pak mě napadlo, že Ida vlastně nemá žádné pořádné letní sandály, tak jsme zašly do Sportisima nějaké vybrat. Ida všechny mé návrhy odmítala s tím, že "Tyhle jsou moc dětské, já už jsem velká a chci něco pro velkou holku.", načež si vybrala duhové sandály se smajlíky, korálky a obrázky (ehm... jakože cože?). Problém byl, že její velikost neměli, takže mě začala přesvědčovat, že ty boty vel. 32 jí opravdu jsou (ona má vel. 30), následně začala i brečet (toliko k velké holce), dokud jsem jí neslíbila, že z internetu objednám menší velikost. 

Když jsem chtěla konečně vyjet z parkoviště a jet k ségře, všimla jsem si lístku za stěračem. Někdo mi oznámil, že mi naboural auto, dokonce nechal telefonní číslo. Super. Napsala jsem mu SMS, aby mi napsal potřebné informace o sobě a svém autě do e-mailu - abych měla důkaz, že jsem ho hned kontaktovala - a šla jsem si nafotit své nabořené auto. Dotyčný odepsal, že mi to pošle během dneška, přičemž zatím nic neposlal... no ještě se mu připomenu (tvl jak někdo může zapomenout, že někomu nabořil auto?!), pak asi budu muset volat na policajty, protože zanechání lístku za stěračem se i tak klasifikuje jako ujetí od nehody. 

Jelikož šlo "jen" o promáčklé plechy, odjela jsem po důkladném nafocení události k ségře na narozeninovou párty. Musím teda říct, že já jsem to měla o něco lépe zorganizované - zvolila jsem taktiku, kdy jsem hned od začátku zahrnula příchozí jídlem a pitím. A taky jsem tam měla méně opilých a nahých lidí... těmi nahými lidmi myslím jakože nahé potomky, tak divoké to zase nebylo, aby se tam váleli opilí naháči. 😀 Ale děti se asi s bazénem bavily více - Ida v něm vydržela snad dvě hodiny. Přišla i moje máma a ten týpek, co byl i na minulé párty, a který pořád mluví o slepicích. S Idou jsme si chvíli pinkaly s pálkami a jeho největší obavou bylo, ať nám to nevletí do ohrady se slepicemi, že by to prý mohl sežrat kohout. Týpek chodil s Petrovou ex... asi chápu, proč ten minulý čas, já bych asi taky nedala, být až druhá... po slepicích. 😀 

Domů jsme přijely až kolem desáté a já šla hned spát, protože jsem ráno musela vstávat kolem 6., abych stihla napsat a poslat jedenáctistránkovou práci, u které jsem měla deadline v deset dopoledne. No nakonec jsem to stihla, a dokonce jsem prošla AI kontrolou na 0 %. Firma, pro kterou dělám zakázky, totiž zavedla kontrolu odevzdávaných materiálů detektorem AI obsahu. Já k těm detektorům moc důvěru nemám - zkusmo jsem tam nechala projet svou bakalářskou práci z roku 2014 a vyhodilo mi to 15 % AI obsahu... celkem se divím, že obvykle projdu s 0 %. 

Přes den bylo tak strašné vedro, že se mi nechtělo nikam jít, ale Ida mě dvakrát vytáhla ven... jednou pro zmrzlinu a podruhé na Dářko na koupání. Původně jsem ji chtěla odradit tím, že tam musíme jít pěšky, ale kupodivu její touha jít se koupat byla silnější než odpor k chození (který se u ní objevil poměrně nově), takže jsme šly. Objevila jsem tam část, kde je hodně dlouho mělčina, takže jsem se nemusela bát, že se utopí. Ukázalo se to jako dobrá volba, protože trvala na tom, že poplave bez rukávků, takže v hloubce bych trnula hrůzou. 

I dnes měla Ida divné řeči o Sašovi. Nevím, co ji to poslední dobou popadlo, obvykle o něm buď nemluví vůbec, nebo tak nějak neutrálně (třeba co bude dělat, až pojede za tátou, že má u táty hada a podobně). Tentokrát po mně chtěla, ať jí překládám do češtiny "Táta miluje mámu." a z nějakého důvodu ji to velmi pobavilo. Asi je to nějaká hodně opožděná reakce na rodinné trable.

26. června 2026

Vysvědčení a oprava robotického vysavače

Dneska bylo vysvědčení - Iduška měla dle očekávání samé jedničky a Lexa nad očekávání jen pár trojek. Příbuzenstvo mu neprozřetelně slíbilo v součtu několik tisíc, když nebude mít žádnou čtyřku, protože si prostě mysleli, že tohle je předem prohraný boj, Lexa ale na poslední chvíli zabojoval a známky si opravil. Pro příbuzenstvo je to hořkosladký pocit, protože jsou samozřejmě rádi za jeho výsledky, ale je jim líto těch peněz. 😀

Já mám radost pro změnu kvůli tomu, že mi dnes přišly součástky k robotickému vysavači - poslední měsíce jsem ho nemohla používat, protože měl rozbitý takový ten držák na gumové kartáče, a jelikož jsem držgrešle, tak jsem se rozhodla ho nedát opravit do odborných rukou, ale zkusit to svépomocí. Překvapivě se mi to povedlo (nebylo to zase tak těžké) a vysavač zase funguje. 

K večeru pojedeme s Idou k ségře na oslavu narozenin jednoho z jejích početných dětí. S takovým potomstvem má nějakou narozeninovou párty každou chvíli, navíc příhodně porodila vždycky v nějakém z teplejších měsíců, což je pro zahradní bazénovou party ideální. Já takovou příležitost vítám i z toho důvodu, že jsem si nedávno pořídila nové plavky (abych dělala u jezera a posléze na dovolené čest České republice), jejichž funkčnost tak můžu vyzkoušet. 

Ještě budeme muset koupit oslavenci nějaký dárek, což bude problém, protože když jsem se ptala ségry, co by tak chtěl, dostala jsem velmi lakonickou odpověď ve stylu "nevím, těžko říct". No... pokud náhodou omylem koupím nějakou hlučnou nebo bordeldělající blbost, jako třeba sadu na výrobu slizu, těžko mi to bude moci vyčítat. 😀