8. prosince 2025

Once Upon a December

Když vozím Idu na gymnastiku, obvykle si pouštím písničky z YT (moje rádio totiž nefunguje). Dnes mi tam z mého playlistu skočila písnička z mé oblíbené dětské pohádky - Once Upon a December. Je taková silně melancholická, což jsou přesně pocity, kterými bych se teď zabývat neměla. I přesto mě jedna konkrétní pasáž rozesmutnila. "Someone holds me safe and warm...". To je přesně pocit, který mi konstantně chybí ve chvílích, kdy mi připadá, že nic nestíhám a zároveň nemám oporu. 

Prý když nám po konci vztahu dotyčný chybí, chybí nám jeho ideální verze, obvykle ta ze začátku vztahu. Je pravda, že mi chybí to, co jsem už dlouho nezažila. Obejmutí motivované láskou a ne jen chtíčem. Potřeba trávit se mnou čas a vyslechnout mě. Společné projekty. Podpora v obtížných situacích. Uznání. Pozornost. Obavy.

Říkám si, jestli tohle ještě někdy budu mít. Chtěla bych. Vlastně ani nejsem moc náročná. Nepotřebuji diamanty (i když nějaký šperk by občas být mohl) a vilu s bazénem. Potřebuji, aby mě někdo měl skutečně rád, nezklamal mě a ctil mě jako partnerku, ne jako levnou pracovní sílu, co vše zařídí. No... možná to jsou vysoké nároky. 😅 

Další příspěvek z vany

Příspěvky z vany asi budou mým novým zvykem, protože se mi tu příjemně schovává před povinnostmi. A že jsem jich dnes měla hodně od domácích prací až po editaci metodického fotbalového videa (zvláštní zakázka, ale zajímavá zkušenost). Také jsem musela hodně řvát po Lexovi, protože dostal dvě čtyřky v řadě. Aspoň že Iduška prozatím projevuje velké akademické nadšení.

Včera jsem byla vzhůru do čtyř do rána (resp. dnes). Můj spánkový režim teď obecně dostává dost zabrat. Divím se, že to vůbec vydržím, ale asi jedu většinu dne na autopilota. Zkoušela jsem i nějakou "uspávací" hudbu z YT, ale nějak to na mě nefunguje. Můj mozek moc přemýšlí. Měla bych se zbavit tendence dělat si starosti za druhé, toho úzkostného attachmentu, a raději bych měla nechat starosti lidem, kterým reálně patří. Ostatně mám své vlastní.

Aspoň jsem konečně nakoupila drtivou většinu dárků. Letos s velkým předstihem. Ještě si musím objednat nějaký dárek od tchyně. Moc tenhle koncept dárků "nakup si sám" nemusím, ale když se to týká širší rodiny, tak alespoň člověk dostane něco, co reálně využije.

Teď ještě poskládám prádlo a snad i půjdu dpát.

5. prosince 2025

Estonský kringel a otázka Vánoc

Dnes se legálně zbavím dětí (odjedou k babičce), tedy se dám do další fáze přípravy cukroví (upeču perníčky z nachystaného těsta, aby je Iduška mohla následně umělecky zprznit polevou). Také udělám další těsto, tentokrát na linecké, a připravím estonský kringel - ne že bych se najednou vzhlédla v pečení, ale můj nákup másla na cukroví byl poněkud naddimenzovaný, tedy jej potřebuji nějak spotřebovat, abych jej nemusela vyhodit, což by mi jakožto držgrešli dlouho leželo v žaludku.

Když jsem naposledy viděla Sašu, vypadal chudák nějak přepadle. Z toho, jak verbalizoval svoje obavy, bych řekla, že to na něj začíná nějak doléhat, což dává smysl - já být v jeho situaci, tak vyšiluji jak blázen. Musím si vždycky připomenout, že to on mě opustil, abych jej nezačala utěšovat. No nicméně na to, jak moc se mnou byl údajně nešťastný, teď vlastně vypadá ještě hůř.

S tím souvisí i stále otevřená otázka, kde vlastně budeme trávit Vánoce. Děti by chtěly trávit Vánoce u babičky, babička by taky chtěla, aby děti trávily Vánoce u ní, a vlastně by to ani sám o sobě nebyl problém, ale poněkud se mi příčí trávit Vánoce s někým, kdo mě takovým způsobem opustil a hodil mi všechno na hlavu. Nevím, přijde mi to takové... divné a asi bych se necítila dobře. Takže jsem teď postavena do situace, kdy všichni (asi kromě mě a Saši) chtějí, abych trávila s dětmi Vánoce u jeho mámy, tedy se obávám, aby z toho nevznikla logika ve stylu "Co má vlastně za problém, když by to všem vyhovovalo."...