Jakmile plánuji sekání, vždy začne pršet... Dnes jsem navíc chtěla jít ráno na houby, ale bylo z toho... houby, no. Prý v úterý by mohlo být hezky, tak to zkusím zase tehdy.
Zítra budu mít hodně náročný den... V jednu pojedeme s Idou na hudební nauku, po které následuje gymnastika. Bus domů pak jede až pozdě večer, tedy budu celkem 8 hodin zevlit ve městě. Super... Ke všemu tomu neštěstí v hale, kam chodí Ida trénovat, odstranili automat na kávu. To teda nevím, jak to tam přežiju...
No a v úterý mne čeká de facto to samé. Už abych měla vyřešené auto, tohle mě fakt nebaví.
Teď si tak ležím ve vaně a přemýšlím, o čem vlastně psát, protože se toho zase tak moc neděje. Chtěla jsem si nechat před zimou udělat krbová kamna v ložnici, ale průtahy s domem mi do toho hodily vidle. Ségřin tchán si uřízl kus prstu a sežral ho pes (jako ten prst). Proti tomu jsou moje starosti jaksi malicherné. 😬
A taky už začínám zvolna pořizovat dárky na Vánoce, abych rozložila náklady. Letos vycházejí Vánoce s dětmi na mě a poté, co jsem minulý rok vezla psa k tchýni, kde jsme trávili Vánoce, a pes mi poskákal zabahněnými tlapami potahy, jsem celkem ráda, že se takovým jobovkám vyhnu. Vánoce s širší rodinou byly sice fajn, ale minulý rok jsem na to přistoupila, protože jsem tak nějak čekala, že se k sobě se Sašou ještě vrátíme. Letos už by to bylo divný. O Vánocích od sebe budeme už přes rok a mezitím na mě stihl řvát do telefonu, ať už pochopím, že spolu nikdy nebudeme, tak se tím řídím.
Žádné komentáře:
Okomentovat