Včera jsem se intenzivněji dala do předělávání kompostu, tedy, jak jsem později zjistila, de facto spíše jednoho obřího mraveniště. To mi práci poněkud zkomplikovalo, protože mravence zrovna nemusím a přehazovat mraveniště mi není úplně komfortní. Mravencům to evidentně také nebylo dvakrát příjemné, takže byli pěkně naštvaní. Nedivím se jim, ale holt nemají co bivakovat v mém kompostu.
Dnes jsme se dali s dětmi do dalšího zvelebování zahrady, kdy Lexa sekal trávu, já pokračovala v kompostu a Iduška jedla maliny. Pak přijel Saša vyzvednout Idu. Připadal mi dneska nějaký depresivně naladěný, prvně jsem si myslela, že je to jen nějaký můj neopodstatněný dojem, ale pak Lexa říkal, že mu přišel také nějaký divný. To by mě zajímalo, co se zase děje (no jo, jsem taková stará Kelišová...).
Iduška pojede za necelý týden jako náhradnice na tábor. Zařizovalo se to dost narychlo, takže se hodně věcí ještě dodělává za pochodu. Je to daleko, cesta bude trvat (myslím cesta tam i zpět dohromady) šest hodin. Zatím to vypadá, že tam Idu poveze tchán a já pojedu s ním. Asi to tak bude pro Idu jednodušší, protože to pro ni bude první taková zkušenost. Navíc moje auto by tam asi nedojelo, je to taková pojízdná plechovka - 24. tohoto měsíce mi končí technická, jsem zvědavá, jestli auto projde další. Ještě že do toho Rakouska jedu Flixbusem.
Tam jedu vlastně už za necelých čtrnáct dní. Do čeho jsem se to zase pustila. 😀 Největší obavy mám ze zpáteční cesty, protože to budu muset vstát už ve čtyři a jít pěšky deset kilometrů na vlak, abych stihla spoj domů. Na druhou stranu si říkám, že jestli ve zdraví přežiju tohle, tak cesta na Kypr bude easy peasy lemon squeezy. Taky to zatím vypadá, že budu mít pěkné počasí. To mě těší, kdybych se měla trmácet po horách v dešti a větru, asi bych z toho nadšená nebyla.
Žádné komentáře:
Okomentovat