20. července 2026

O schrödingerovu manželství

Dnešek jsem měla poněkud stresující. Ráno bylo třeba poslat Iduščinu táboru potvrzení od doktorky, takže jsem už pár minut po půlnoci posílala požadavek do zdravotnické aplikace (dříve to nešlo, do konce neděle měli nastavenou dovolenou). Nakonec to po Sašově intervenci poslali během obědové pauzy, takže jsem to hned posílala na příslušný e-mail. Kvůli tomu jsem moc nenaspala a pořád mi to běželo hlavou, tedy pokud mi tam zrovna neběžela představa, jak nestihnu sobotní bus do Rakouska. To byl teda zase nápad.

Dopoledne jsem jela s Lexou nakoupit, aby pořád neseděl u počítače, přičemž mi do auta volala Jiřinka, jestli nemá Idě poslat na tábor nějaké svetry. Představa, že tam žije v zimě a mokru se jí evidentně ještě pořád drží. Snažila jsem se jí to vymluvit, tak doufám, že to mělo úspěch... ale asi spíš ne... chudinka Iduška obdrží deset kilo svetrů. Mimochodem včera i dnes mi volala. Včera asi proto, že se jí stýskalo, dneska proto, že nemohla najít peněženku, o jejíž lokaci v batohu jsem jí třikrát důrazně informovala. No naštěstí ji našla, takže dobrý. Ale evidentně má to, co jí říkám, dost na salámu.

Pak jsem musela dodělávat tři velké zakázky. Dvě už mám za sebou, třetí ještě musím dokončit. To se zase moc nevyspím, achjo. Také musím Idě sbalit na soustředění - konečně poslali instrukce. 

Lexa mi vykecal, že mu Saša vykecal, že kovářův syn se cítí být gayem a lakuje si nehty, což kovář nese dost těžce. Prý ho seřval a pak si stěžoval, že mu nevadí ani tak to, že si barví nehty, jako to, že si za tím nestojí jako chlap... jakože cože?... nevím, jestli to Lexa nějak blbě nezprostředkoval, ale jak znám kováře, tak ani ne. No... myslím, že to, že zrovna on má syna gaye, je pro něj něco jako karma. Každopádně chudák kluk, ten si teda užije. Být jím, už si šetřím na vlastní bydlení, jakmile k tomu bude byť jen trochu příležitost. Evidentně ta maskulinní výchova k maskulinitě moc nevede. Jak překvapivé (ironie).

Před víkendem jsme se se Sašou domluvili, že mi v pondělí dá vědět, jak ohledně té smlouvy. Tedy asi by bylo přesnější říct, že jsem mu oznámila, že očekávám, že se mi v pondělí ozve ohledně smlouvy, a jelikož nic nenamítal, myslela jsem, že to bere. Každopádně nic vědět nedal. Asi se u něj zase spustil vyhýbací režim. To mám teda radost. Zrovna já dost chápu, když se člověku do něčeho nechce, dá mi totiž obecně velkou práci neprokrastinovat, ale na druhou stranu... tohle už by se mělo nějak vyřešit. Jak dlouho chce ještě žít v takovém... meziprostoru? Nejsme už ani manželé, protože spolu nežijeme, ale ani "nemanželé", protože de iure ještě nejsme rozvedení. Dalo by se říct, že máme takové schrödingerovo manželství. Saša by asi v tuto chvíli řekl něco ve stylu, že už to nebere jako manželství, protože jsem citově vyprahlá megera, která ho přivedla do deprese, nebo něco takového (už si přesně nepamatuji, jakou formulaci to na mě tenkrát řval). 

Žádné komentáře:

Okomentovat