26. dubna 2026

O zoufalém dating marketu

Fakt nechápu, co žene kováře k tomu, aby se neustále pokoušel u mě "skórovat". To se mu Saša chlubil s nějakými intimními historkami se mnou? Vylíčil mne jako bohyni sexu (no to by musel teda hodně přehánět, ale známe chlapy...)? Zapomněl, že podle nepsaného pravidla je tabu dělat i do kamarádovy ex? To na tohle nějaká skočí? Když se snaží někdo, kdo mi není proti srsti, tak je to fajn, ale když mně je odporné to, jak smýšlí o ženách. To je ještě horší, než kdyby mi byl odporný fyzicky. Snad ještě víc než na vzhledu, věku a dalších fyzických znacích mi záleží na tom, abych se s mužem sešla názorově. Nějakého Okamurovce, fanouška MAGA nebo obdivovatele Andrewa Tatea bych nesnesla, ani kdyby to byl kdovíjaký fešák, což bohužel diskvalifikuje většinu dating marketu.

Naneštěstí je v ČR misogynních magorů většina. Dneska jsem četla na FB diskusi k článku, že v ČR je pořád rozdíl mezi průměrným platem muže a ženy 18 %. Pod tím se sešla kupa chlapů, kteří tvrdili, že to (a) není pravda, (b) ženy si za to mohou samy, protože jsou méně schopné, (c) je to tak v pořádku, protože ženy jsou pořád doma s dětmi, když jsou děti nemocné, takže mají menší plat a nemají si na co stěžovat. A pak že feminismus už není potřeba...

S kamarádkou jsme se shodly na tom, že od mužů nechceme zase tak moc. Nechceme Henryho Cavilla, který poskočí a spadne z něj milion dolarů, ani vlivného businessmana, který nás bude brát každý měsíc na Bali, nebo právníka, doktora,... prostě chceme normálního stabilního, věrného a zodpovědného chlapa, který bude mít normální názory, bude nás respektovat, nebude nás ponižovat, občas nám koupí nějaký dárek nebo přinese kytku a nebude mu proti srsti udělat nádobí nebo poskládat prádlo. Jenže i to je bohužel asi Utopie. Kamarádka říkala, že potkat takového chlapa je jako potkat jednorožce. Nemůžu nesouhlasit.

Taky jsem dnes bohužel zabrousila do FB diskuse o nemocniční stravě. Nějaká paní postovala fotku, že její nemocná malá dcera dostala v nemocnici  k večeři sladký jogurt, sladkou přesnídávku a rohlík. Paní poměrně logicky argumentovala, že strava v nemocnici by měla léčit, když už si tam člověk jde napravit zdraví, tedy nadopovat pacienta bílým pečivem a cukrem tak úplně nedává smysl. Snad 90 % komentářů bylo ve stylu "nemocnice není hotel", "v zemích třetího světa by nedostala ani ten rohlík", "tak si to zaplaťte", "noste si stravu z domu", "jste moc rozmazlená" a podobně. Jako by normální zdravá strava byla záležitost vyšší třídy, která stojí horentní sumy. Není divu, že tu jako společnost degradujeme, když jakýkoli aktivismus ve snaze zlepšit životní podmínky je ušlapán davem pitomců, kterým evidentně vyhovuje cpát se v nemocnici cukrem. A takhle je to tu se vším...

Ne že bych si dělala iluze, že třeba v Itálii je to jiné (něco je tam lepší, ale něco zase horší), nicméně v Itálii je moře a dobrá pizza, což je dost výhoda...

Dneska mi Iduška říkala (jen tak z ničeho nic, asi jí to zrovna běželo hlavou): "Doufám, že až budu velká, budu mít hodného muže... a že mě neopustí... jako tebe.". Vlastně ani nevím, co bych k tomu napsala. Takhle asi vznikají traumata.

Žádné komentáře:

Okomentovat