Jak jsem se snažila vyplnit žádost o COVID - nájemné

My malí živnostníci to máme poměrně obtížné. Musíme se potýkat s mnoha problémy. Nejde pouze o permanentní ekonomickou nestabilitu nebo o to, že na nás stát deleguje povinnosti, které by měl zajišťovat sám (například musíme neustále úřadům dokládat záležitosti, které jsme doložili již stokrát předtím a které by si stát mohl jednoduše zjistit), ale například i o to, že pro mnohé jsme veřejným nepřítelem číslo jedna. Pro některé mohou za ekonomické krize v podstatě živnostníci. Na tomto základě se nelze divit, že když jsme museli v březnu v podstatě ze dne na den zavřít "krám", pro jistou část obyvatelstva to byl jakýsi oprávněný trest. No a když jsme dostali "držhubné", které ani zdaleka nepokrylo naše ztráty, byl to jen pomyslný olej do ohně - bylo mi upřímně zle z lidí, kteří na FB metali exkrementy typu "Já bych všechny živnostníky nahnal ke zdi." a podobně, zatímco moji známí museli zavírat své obchody, penziony a restaurace a řešit, z čeho zaplatí nájem za prostory, než jim vyprší výpovědní doba.

Jenže odepsat živnostníky si stát z různých důvodů nemůže dovolit, tak se rozhodl přijít s COVID - nájemným. Jednoduše řečeno - pokud jste byli coby živnostníci postiženi krizovými opatřeními a pronajímatel vám dal slevu na nájemném, přispěl stát další svou slevou. Má to však jedno velké ALE. Stejně jako většina dalších aplikací, které vznikly na objednávku státu, je i takhle natolik pitomá, že mnozí žadatelé skončili v půlce vyplňování a rozhodli se svůj volný čas věnovat smysluplnějším záležitostem. Rozepisovat se nad tím, co všechno je na této žádosti špatně, by bylo na celou knihu (na takovou menší novelu...), tak alespoň bodově shrnu kroky, kterými musíte projít, abyste se dostali k cílové metě (tedy k podání žádosti).

1. Jdete na stránky najemne.mpo.cz a seznámíte se s tím, co se po vás chce. Na první pohled vidíte tři kroky - to je dobré. Následně je rozkliknete a zjistíte velký špatný. Prvním krokem je získání elektronické identity na portále Eidentita. První možností, jak tuto identitu získat, je vlastnit občanku s čipem a potřebný software a hardware, což malý živnostník nepotřebuje a bylo by kontraproduktivní si to pořizovat. Jdeme dál. Další možností je čipová karta Starcos. I zde je nutné disponovat určitým software i hardware, který malý živnostník nebude nikdy více potřebovat. Nakonec je zde možnost aktivovat si Eidentitu návštěvou na CzechPointu, což je asi nejschůdnější z nabízených řešení.
2. Jdete tedy na CzechPoint s kódem, který jste získali po registraci do Eidentity. Zde získáte elektronickou identitu a říkáte si, že to je asi ta nejtěžší část podání žádost. Brzy ale zjistíte, že se krutě pletete.
3. S Eidentitou se musíte registrovat do AIS MPO (zde následně podáte žádost). Tak se zkusíte přihlásit s účtem od Eidentity a zjistíte, že to jaksi nejde. Zkontrolujete, jestli aplikace podporuje váš prohlížeč (Google Chrome). Podporuje, v tom by neměl být problém. Stále se však nemůžete dostat přes registraci - v případě, že se chcete registrovat, aplikace vám hlásí, že nejste přihlášeni. Když se chcete přihlásit, aplikace vám hlásí, že nejste registrováni. Tak voláte na podporu, kde vám paní tónem "Ty jsi ale debil." sdělí, že aplikace sice podporuje váš prohlížeč, ale vlastně jen teoreticky, prakticky totiž musíte použít Windows Edge (tedy asi ten nejméně používaný prohlížeč), jinak vám to nepůjde. No, dobrý, aspoň už registrace funguje.
4. Po registraci do AIS MPO se pokusíte vyplnit žádost. Zjišťujete, že musíte opět stokrát vyplňovat údaje, které jste státu již předali, a dokonce i ty, s jejichž poskytnutím jste souhlasili v souvislosti s Eidentitou. Následně po vás aplikace chce číslo prodejny - to je číslo, které de facto vůbec na nic nepotřebujete a které se mělo již před časem rušit. Tedy další telefonát, tentokrát na živnostenský odbor vašeho městského úřadu, kde vám telefonistka sdělí, že jste už několikátý člověk, který se jí dnes ptá na číslo své provozovny (už to indikuje skutečnost, že je asi něco blbě). Následně musíte vygenerovat prohlášení pronajímatele, poslat ho svému pronajímateli a čekat, až vám jej pošle zpět. Dále musíte vyrovnat všechny své dluhy či opožděné platby vůči "socce", zdravotní pojišťovně, finančáku a dalším vybraným institucím. Pak si musíte sehnat potvrzení o tom, že jste za rozhodné období zaplatili alespoň určitou část nájmu. 

A teď si představte, že tento marast musí absolvovat i živnostníci, kterým je kolem padesáti šedesáti let a kteří zvládají jen velmi základní ovládání počítače. Při vyplňování této žádosti máte neustále pocit, jako by byla vytvořena se zadáním "Udělejte to tak, aby to odradilo co nejvíce lidí.". Řešení MPO je uživatelsky naprosto nepřívětivé, zmatené a zbytečně přidělává živnostníkům práci. Živnostníci pak logicky dají přednost činnosti, která má potenciál vydělat jim nějaké peníze, které ke svému přežití potřebují. A to asi bylo účelem - představit veřejnosti, jak moc chtěl stát pomoci živnostníkům, kteří o tuto pomoc ale ve skutečnosti nestojí, protože si ani nevyplnili jednu žádost na internetu. Vlk se nažral a koza zůstala celá.