31. ledna 2026

Díky, to už nechci...

Včera mě Saša vážně dojal. Rozbilo se mu auto a navrhl mi, abych mu půjčila to svoje s tím, že by ale Ida nešla v pondělí na gymnastiku a ještě bych si pro něj musela dojet. Byla jsem i ochotná mu jej na víkend půjčit, ale moc nechápu, proč by (1) mi jej nemohl vrátit v pondělí ráno a odjet si do města veřejnou dopravou sám (asi to souvisí s tím, že jede do Prahy s "kamarádem") a proč (2) bych právě já měla být ta, která nese zátěž jeho problému, když už mě opustil a nechal mi to tu celé na mých bedrech. Trochu mi to připadá, jako by Saša chtěl zachovat starou dynamiku vztahu, kdy jsem mu prakticky na požádání půjčovala peníze, jezdila pro něj, když se mu rozbilo auto a tak, ale aby se nemusel obtěžovat péčí o vztah (resp. aby mohl paralelně pěstovat vztah jinde). Takové "Velmi rád budu mít peníze z toho, že u mě budeš zadarmo pracovat, abych si mohl v klidu točit keramiku a nemusel se moc stresovat, tobě budu tvrdit, že to děláš pro rodinu, protože z těch peněz stejně zaplatím výdaje za dům, ale budu na tebe u toho srát, ani ti nekoupím dárek k narozeninám, spontánní kytku, nepochválím tě.". Díky, to už nechci.

Štve mě na tom ta neuzavřenost a nespravedlnost. Saša nejspíš pořád ještě žije v představě, že jsem děsná mrcha, protože jsem pro něj nechtěla pracovat zadarmo, a myslí si, že to vlastně byl spravedlivý stav.

Nebyl.

Platili jsme stejné výdaje na domácnost, ale on měl dva příjmy, kdy jeden z nich vznikal díky mé práci zdarma. Já jsem musela mít druhou práci, abych vůbec pokryla svou polovinu výdajů, a ještě jsem firmě platila reklamu. To nebyla rovnost. Do toho jsem ještě poslouchala, že pořád pracuji. Jak jsem to měla asi řešit jinak? Měla jsem neplatit hypotéku? Vykašlat se na placení elektriky? Kdo by to za mě zaplatil? On? To asi ne...

Zkusil si vůbec někdy představit, jak by se cítil, kdyby to bylo naopak? Kdybych mu řekla "Tak teď si tady každý den sedneš, budeš dělat statistické výpočty sedm hodin denně, já z toho budu mít xx.xxx Kč měsíčně, ale od tebe potřebuji, aby sis zaplatil xx.xxx Kč výdaje domácnosti - to si nějak sám vyřeš, jak to uděláš."? 

Povídala jsem si o tom s ChatGPT a poprosila ho, ať mi to vysvětlí jako naprostému debilovi s fiktivními čísly. Poslala mi toto:



To je velmi přesné (jakože v principu... ta čísla, ta jsou fiktivní, ačkoli ta částka za reklamu, kterou jsem platila +- sedí).  

Praktickým důkazem je, že od rozchodu mám na sebe více času. Bohužel jsem byla několik let zvyklá denně neustále pracovat, takže mi dělá trochu problémy se uvolnit a ten čas na sebe využít vážně pro sebe, protože si chvílemi připadám jako líná lenora, když si dám čaj a jdu si číst. Jsem plánovací typ, tedy i toto si zkouším plánovat. Pro začátek půl hodiny nic nedělání, půl hodiny cvičení, půl hodiny procházky se psem... časem se pokusím work-life balance ještě vylepšit, ale pro začátek je to dobré.

Bývám pořád často smutná, protože se mi po něm stýská. Věřím ale, že čas to vyřeší a pak mi bude i lépe, budu vyrovnanější, budu mít více času a budu se mít raději.

25. ledna 2026

Jak na mě vyšel Černý Petr

Zítra mne čeká další kolo u zubařky. Jelikož minule to nebylo tak hrozné, jak jsem si myslela, nemám už takové nervy, jako jsem měla předtím, ale veselá z toho nejsem. Nicméně myslím, že to nejhorší (i když to bylo v pohodě) už mám za sebou. Snad nebudu nepříjemně překvapená.

Mám dneska pocit, že na mě vyšel Černý Petr, protože se na mě sesypali blbci ze všech různých stran. Pro jednu klientku dělám nákresy na rozcvičky do nějaké publikace pro MŠ, což je celkem vtipné, jelikož vlastně ani kreslit moc neumím (na což jsem ji i upozorňovala, ale z nějakého důvodu prostě trvala na tom, ať to zkusím, protože byla spokojená s jinou mou prací, kterou jsem jí vytvořila). Můj první návrh se jí moc nezdál (upřímně... nedivím se... mně taky ne, ale potřebovala jsem se od něčeho odrazit), druhý už jí připadal skoro v pořádku, jen jsem musela překreslit ruce a nohy postaviček... načež mi na třetí návrh řekla, že je perfektní, ale jestli bych mohla přepsat ten text okolo a pak to nakreslit znovu, což mi mohla říct vlastně už u prvního nákresu, že chce změnit text. To už jsem se musela hodně držet, abych ji i s jejími nákresy neposlala do řitě. 

Prodávám knihy přes Vinted a ani tam to dneska nebylo o moc lepší. Ozvala se mi před pár dny paní, jestli bych jí neposlala nějaké fotky z knížek... což by nebyl problém, ale dávkovala to postupně, takže jsem vždy musela jít na půdu, tam dohledat knížku, nafotit, poslat jí to a toto desetkrát opakovat (namísto aby rovnou napsala seznam knih, o které má zájem). Vybrala si tedy knihy, zaplatila, já jí to poslala... načež se mi paní ozvala, že se mi balík vrací zpátky, protože nevěděla, jak jej má vyndat ze Z-boxu... no upřímně už podle jejího stylu psaní mi přišlo, že to nebude zrovna nejbystřejší kotě z vrhu, ale taky se mi mohla ozvat dříve, abych jí nějak poradila... 

Jsem z té mentální gymnastiky, co kolem mě lidé předvádí, nějaká vychcíplá - doufám, že na mě něco neleze. Zítra bych se měla stavovat u ségry, tedy bych nechtěla její početné dětstvo něčím nakazit. Ale asi to bude jen nějaká mentální únava. Chtěla jsem dnes udělat tolik věcí a moc jsem toho nestihla, ale příští týden mám relativně bohatý program, tak si to vynahradím. Taky jsem navázala dvě nové spolupráce, což je fajn - ještě uvídím, jak je to perspektivní, ale ty společnosti vypadají solidně.

Čímž vlastně už odpadá kapacita, kterou jsem měla na případný projekt s kovářem, ale s ním tak nějak nepočítám už delší dobu. Poté, co jsem mu napsala, že u mě mu sex-pšenka rozhodně nepokvete, se dlouhodobě odmlčel. Zrovna před pár dny jsme se nad tím smály s kamarádkou, které jsem ukazovala, co mi naposledy psal. Ale je to vlastně fajn, že se ti, kterým jde pouze o jedno, odfiltrují sami - kdyby mu reálně záleželo na mně a ne na užívání si, tak by proběhla nějaká fáze dvoření, ne jen chabý pokus: "Když se se mnou vyspíš, tak pak zjistíme, jestli bude i vztah.". Na tuhle taktiku fakt nějaká žena s > 1 mozkovou buňkou skočí? Vlastně mě trochu uráží, že si někdo myslel, že na mě tímto stylem "vyzraje" (chtěla jsem napsat, že se mnou tímto stylem vyj.be, což by asi bylo přesnější), ale mnohem víc by mě štvalo, kdybych na to reálně skočila, takže to vlastně nemusím až tak řešit. 

20. ledna 2026

Jak se snažím hledat radost v maličkostech

Poslední dny jsem nějak neměla náladu psát si deník a těžko jsem hledala chuť se aktivizovat. Chtěla jsem si doma přivrtat nějaké poličky, co jsem si kdysi koupila v Ikey, ale narazila jsem na to, že je dost bordel v nářadí - např. vrtačku tu sice mám, ale vrtáky jsou kdovíkde. Jela jsem tedy do Actionu, kde jsem si koupila vrtáky a taky šroubovák s ráčnou, protože ten se taky kamsi poděl (asi vysublimoval). Mým novým cílem je tedy udělat si pořádek v nářadí a opatřit všechno nezbytným štítkem "Lea - nesahat!". 

Nicméně vrtáky už mám a zítra se můžu dát do těch poliček. Také jsem si pořídila noční stolek a v posteli mne hřejí péřové peřiny (kromě Actionu má na můj rozpočet neblahý vliv i Ikea), což má dvojí efekt - na jednu stranu mi to poskytuje jisté haptické uspokojení a klid (pod krásně teplou peřinou je všechno pozitivnější), na stranu druhou se mi pak ráno nechce z postele a často, když odvedu Idu do školky, tam zase zalezu. 

Řeším také to, kam vezmu děti na jarní prázdniny. Chtěla jsem po obou, aby vyjádřily svá přání, ale moc jsem nepochodila (jedno dítě vysedává u Robloxu, druhé dítě na jakoukoli otázku odpovídá "six seven", ať už to znamená cokoli). Takže mají smůlu - vyberu nějaký trek, který se jim asi líbit nebude, jako například výstup na Vesuv, štreku po Pompejích, nebo procházku kolem Campi Flegrei (ano, můj favorit je aktuálně Neapol). Přemýšlím také o jezeru Como - tam se dá dojet Flixbusem přes noc, nebo o Berlíně, kde je největší evropské muzeum s dinosaury a busta Nefertiti. Mám sice trochu mentální blok jet tam s dětmi sama, ale jednou to prostě prolomit musím - nebudu přeci vysedávat roky doma jen proto, že nemá kdo jet se mnou.