10. listopadu 2026

Vzduchovka a narcistická povaha

Moje přípravy na Vánoce už jsou almost done, už mi zbývají jen dárky pro Lexu a stromek. S Lexou je to takové složitější, protože za prvé z něj seznam dárků mámím už snad měsíc a za druhé když už mi ho dá, tak jsou tam položky jako "boty na léto". Roste - jak mám vědět, jakou velikost bot bude mít v létě? Od Michala dostane vzduchovku, takže bych mu možná mohla koupit nějakou řádnou pojistku, až s ní někoho střelí. 😳 Být sousedy (těmi, jak se jim bizarním způsobem zabil syn a aktuálně se hádají o majetek po něm), tak se bojím, že nezvratný osud ještě neskončil... to je jako Pád domu Usherů. 

O víkendu mě čeká poslední "externí" závod, a to v Českých Budějovicích. Asi si zaplatím denní dálniční známku, protože rozdíl je skoro hodina cesty a to se vyplatí, když už tam jedu na ráno a ještě ten den zpět. Do toho mám aktuálně hodně zakázek, takže bych ideálně potřebovala jednou rukou řídit a druhou psát, ale to bychom asi daleko nedojeli. 

Neumím si představit, jak jsem to dělala minulý rok, kdy jsem do toho všeho ještě musela chodit do antikvariátu a obstarávat Sašovi takové ty věci, jako je praní oblečení. S odstupem jsem za to na Sašu stále naštvanější. Nevím, jestli ho hodnotit jako sobce nebo narcistu, ale za roky pomoci a podpory mi nikdy nevyjádřil nějakou vděčnost. Spíš se neustále tvářil, že dělám moc málo a že to, co dělám, je vlastně úplně normální. Nebylo - když dva žijí v domácnosti, mělo by být normální, že myčku dělají oba, prádlo dělají oba, vysávají oba, okna myjí oba... ne že to padne na jednoho, protože ten druhý "nemá čas". A už vůbec nebylo v pořádku, že jsem za svou práci v antikvariátu nedostávala naprosto nic. Ostatně myslím, že teď mu ty peníze, které jsem mu vydělávala a které měl prakticky bez práce, dost chybí.

Tuhle hořkost ve mně obnovilo, že se Saša ptal Lexy, kde budeme trávit Vánoce. Proč bych je měla trávit se svým ex, který mne jenom využíval, nikdy mi za nic neprojevil vděčnost a ještě se tváří, jako že to, co jsem pro něj dělala, vlastně nic nebylo? Nechtěl by, abych rovnou trávila Vánoce i s tou starou ku.vou, která je u něj asi teď aktuálně "the best", protože mu zrovna pomáhá? Moje averze k ní má dlouhodobé kořeny, protože se jednou na koncertě (když jsme ještě se Sašou byli spolu) ožrala a osahávala ho. Smutné je, že když tohle tenkrát udělala, tak namísto toho, aby ji odstrčil a následně řekl něco jako "No jo, je to prostě ožralá blbka, neber si to tak, já mám rád jenom tebe.", aby uklidnil situaci, tak ještě vynadal mně, že mi to vadí. Asi mu to dělá dobře, když o něj jeví zájem taková přestárlá alkoholička, nebo nevím. Čím dál víc mám zpětně pocit, že mě často nevnímal jako svébytného člověka s vlastními potřebami, časem a pocity, ale hlavně podle toho, co ode mě zrovna potřeboval.

3. listopadu 2026

Fakturace a AI produkce

Dneska pořád jenom fakturuji - začátek měsíce je v tomto krušný. Nejde ani tak o to, že bych vydávala padesát faktur a topila se v milionech, ale o to, že tento zadavatel chce fakturu s QR kódem a tak řeším, proč mi z Google Sheets nejde vyexportovat do PDF faktura i s QR kódem, další zadavatel chce zase na faktuře specifické pořadí zakázek, tak to hodinu dávám dohromady a kontroluji, zda jsem splnila všechny požadavky před fakturací (reporty, potvrzení od klienta atd.)... Zítra budu fakturovat i Sýkorovi. Dneska mi volal a zdál se mi nějaký... psychicky nestabilní, řekněme. Tvrdil, že jeho manželka "nefunguje" a že jí přestane dávat léky, které jí naordinoval psychiatr. To tu už jednou bylo. Manželka nakonec skončila v nemocnici a on v blázinci. 

Poslední dobou jsem si kromě korejské produkce oblíbila i různé podcasty o přírodních katastrofách na YouTube. Obří tsunami, výbuchy sopek, nárazy meteoritů... nejvíc mě baví ty z dávné minulosti, kde se rozebírají geologické důkazy atp. Problém je, že hodně z nich je vytvořeno AI. Zjistila jsem zajímavý jev - AI produkce mi vypíná mozek... prostě to po chvíli přestanu vnímat. Je to asi tím, že ten projev je unylý a obsah je takový nanicovatý, na jeden fakt je tam pět minut balastu. Ale zase u toho rychle usnu, to je plus.

Volala jsem dnes se Sašou a přišla řeč na to, že sem chce začít vozit knihy z ex-antikvariátu. Jenže není kam, tak jsem se ho zeptala, co vlastně plánuje s tou pecí, co zabírá půlku garáže, kam by se daly ty knihy teoreticky dát. Odpovědi se nějak vyhýbal a když jsem si dala dvě a dvě dohromady, napadlo mě, že to chce dát do dílny k té své alkoholičce-bordelářce "kamarádce", která mu dělá hrnky. To o té nadmíře užívání alkoholu a bordelu mi říkal sám Saša, takže to není nějaká moje pomluva. Doufám, že k ní nehodlá vozit Idušku - nedávno jsem měla "záchvat", když jsem si myslela, že mám svrab, protože jsem zrovna četla článek o tom, jak se svrab šíří Českem a večer jsem si našla na noze takovou divnou vyrážku. No pak jsem teda zjistila, že je to jen suchá kůže a po několikadenní intenzivní aplikaci hydratačního krému to zmizelo (obdobně už jsme doma "měli" štěnice - nakonec to byl malý brouk nosatec), ale nerada bych to chytla doopravdy od nějaké vystřílené rachejtle. 

No aspoň mě to podnítilo k tomu začít zase intenzivněji řešit majetkové vypořádání, protože bych nerada dopadla vyštípaně z domu, protože si nějaká blbka řekne, že proč by platila nájem, když může bydlet (a chlastat a dělat bordel) zadarmo v domě, který jsem pěkně uklidila a částečně opravila. Chudák právník, až si přečte můj elaborát o tom, co vlastně potřebuji vyřešit, asi řekne něco ve stylu: "Seru na to, jdu čistit hajzly na hlavák za minimálku." 😁

Iduška se těší na Vánoce a já vlastně taky, tak jsem si řekla, že bych mohla začít řešit stromek - letos si chci totiž pořídit umělý, jelikož je to de facto ekologičtější než "vraždit" každý rok jiný živý stromek. Ségra má takový z full 3D jehličí a vypadá naprosto realisticky - navíc si do něj vždycky koupí takové tyčinky s vůní lesa, takže i voní jako pravý. No a výhoda takového umělého stromku je, že ho můžete mít doma třeba od listopadu do ledna. Mně se na Vánocích vlastně vždycky nejvíc líbil právě ten stromek - když se řeknou "Vánoce", jako první si vybavím, jak jsem skrze prosklené dveře svého dětského pokoje viděla rozzářený stromek, který máma nechávala přes noc zapnutý. Se ségrou jsme na něj vždycky dělaly takové papírové barevné řetězy - to letos zadám Idě.

Dort a korejský bizár

Saša měl v sobotu narozeniny a v neděli se je tu stavil oslavit s dětmi. Bylo mi takové blbé mu nic nedat, ale zároveň on mi k narozeninám taky nic nedal, takže jsem nechtěla vypadat jako přeeffortovaná - nakonec jsem zvolila kompromis a upekla dort. Ačkoli jsem trochu improvizovala, byl dobrý.

Dlouho jsem ho neviděla a zdá se mi, že vypadá nějak přešle. No kdyby mě čekaly prakticky dva měsíce v zimě na Zelném trhu, tak bych asi taky neskákala radostí. Taky se mu rozbil notebook, má teď nějaké smolné období.

Pustila jsem si k práci další korejský seriál, Pod maskou se to jmenuje. Začíná to nevinně - poměrně ošklivá holka po večerech streamuje v masce a zatímco přes den nikoho nezajímá, na internetu má statisíce fanoušků. Je zamilovaná do svého šéfa a do ní je zase zamilovaný její kolega, který je sexem posedlý incel. Myslela jsem si, že to bude nějaká oddechová romantická komedie a na chvíli přestala dávat pozor... a najednou tam pořád někdo do někoho bodal. 😬 Je to poměrně bizár. Tu ošlivou odhalí její fanoušek a pozve ji na hotel, kde se ji pokusí znásilnit. Ona ho shodí na umyvadlo a myslí si, že ho zabila, vtom se tam objeví ten kolega z práce a řekne jí, ať jde pryč, že se zbaví těla. Jenže fanoušek mrtvý není, tak ho incelský kolega ubodá a rozřeže a odveze v kufru. Pak jde za tou streamerkou, znásilní ji a ona ho taky ubodá. Následně uteče, protože si myslí, že je dvojnásobná vražedkyně. Pak je to složité, je to vlastně o nenávisti a násilí přenášeném z generace na generaci.

Pondělí a úterý mě vždycky semele. Nakumuluje se mi práce z víkendu a do toho má Ida ZUŠku, takže pořád někde jezdím a čekám. Obvykle chvíli pracuji v P-Café (zatímco čekám, až Ida skončí v ZUŠce) - dneska jsem tedy nepracovala, ale řešila jsem to, že ségře nešel zapsat termín na třídní schůzky. Psala mi, že se nemůže zapsat do sdíleného dokumentu, ať to zkusím já. Zkusila jsem to z mobilu - nešlo mi to. Zkusila jsem to z tabletu - nešlo mi to. Připojila jsem se z tabletu na vzdálenou obrazovku ke stolnímu PC - najednou to šlo. Ségře to nešlo z mobilu a notebooku. Záhada. 😀