Moje přípravy na Vánoce už jsou almost done, už mi zbývají jen dárky pro Lexu a stromek. S Lexou je to takové složitější, protože za prvé z něj seznam dárků mámím už snad měsíc a za druhé když už mi ho dá, tak jsou tam položky jako "boty na léto". Roste - jak mám vědět, jakou velikost bot bude mít v létě? Od Michala dostane vzduchovku, takže bych mu možná mohla koupit nějakou řádnou pojistku, až s ní někoho střelí. 😳 Být sousedy (těmi, jak se jim bizarním způsobem zabil syn a aktuálně se hádají o majetek po něm), tak se bojím, že nezvratný osud ještě neskončil... to je jako Pád domu Usherů.
O víkendu mě čeká poslední "externí" závod, a to v Českých Budějovicích. Asi si zaplatím denní dálniční známku, protože rozdíl je skoro hodina cesty a to se vyplatí, když už tam jedu na ráno a ještě ten den zpět. Do toho mám aktuálně hodně zakázek, takže bych ideálně potřebovala jednou rukou řídit a druhou psát, ale to bychom asi daleko nedojeli.
Neumím si představit, jak jsem to dělala minulý rok, kdy jsem do toho všeho ještě musela chodit do antikvariátu a obstarávat Sašovi takové ty věci, jako je praní oblečení. S odstupem jsem za to na Sašu stále naštvanější. Nevím, jestli ho hodnotit jako sobce nebo narcistu, ale za roky pomoci a podpory mi nikdy nevyjádřil nějakou vděčnost. Spíš se neustále tvářil, že dělám moc málo a že to, co dělám, je vlastně úplně normální. Nebylo - když dva žijí v domácnosti, mělo by být normální, že myčku dělají oba, prádlo dělají oba, vysávají oba, okna myjí oba... ne že to padne na jednoho, protože ten druhý "nemá čas". A už vůbec nebylo v pořádku, že jsem za svou práci v antikvariátu nedostávala naprosto nic. Ostatně myslím, že teď mu ty peníze, které jsem mu vydělávala a které měl prakticky bez práce, dost chybí.
Tuhle hořkost ve mně obnovilo, že se Saša ptal Lexy, kde budeme trávit Vánoce. Proč bych je měla trávit se svým ex, který mne jenom využíval, nikdy mi za nic neprojevil vděčnost a ještě se tváří, jako že to, co jsem pro něj dělala, vlastně nic nebylo? Nechtěl by, abych rovnou trávila Vánoce i s tou starou ku.vou, která je u něj asi teď aktuálně "the best", protože mu zrovna pomáhá? Moje averze k ní má dlouhodobé kořeny, protože se jednou na koncertě (když jsme ještě se Sašou byli spolu) ožrala a osahávala ho. Smutné je, že když tohle tenkrát udělala, tak namísto toho, aby ji odstrčil a následně řekl něco jako "No jo, je to prostě ožralá blbka, neber si to tak, já mám rád jenom tebe.", aby uklidnil situaci, tak ještě vynadal mně, že mi to vadí. Asi mu to dělá dobře, když o něj jeví zájem taková přestárlá alkoholička, nebo nevím. Čím dál víc mám zpětně pocit, že mě často nevnímal jako svébytného člověka s vlastními potřebami, časem a pocity, ale hlavně podle toho, co ode mě zrovna potřeboval.