9. září 2026

O prošlých jogurtech a Astra

Dneska se mi stala zase taková "příhoda". Kdo má slabší žaludek a hůře snáší popisy tělesných pochodů, ať raději nečte dále. 

Ráno jsem hledala, co si dám k snídani. Koukla jsem do lednice a našla jsem jogurty, co mi před pár dny poslala tchyně. Šlo o takové to 4balení Activie. Zaradovala jsem se, že to není "sladká - bílá", ale jen "bílá", protože ze sladkého bílého jogurtu se mi zvedá "kufr" (tehdy jsem ještě nevěděla, že to by byla ta lepší varianta). Vzala jsem si rovnou dvě, očuchala je (čuchám ke každému jídlu - asi nějaký evoluční pozůstatek), byly v pohodě, tak jsem si na ně nasypala ovesné vločky, dala si k nim maracuju a avokádo a snědla to. Po pár hodinách jsem se brutálně zesr.... Při pátrání po tom, co by mohlo takovou... ehm... nepříjemnou situaci způsobit, jsem prohledala i koš na tříděný odpad (plasty), kde jsem našla kelímky od jogurtů a zjistila jsem, že datum spotřeby bylo 10. 8. t.r. Tedy jogurty byly měsíc prošlé, což - nutno dodat - se na jejich chuti nebo vůni neprojevilo. 

Tak nějak mě to vede k otázce - proč mi Jiřka posílá měsíc prošlé jogurty? No... asi si toho nevšimla, ale teda zrovna jogurty jsou potraviny, které by asi bylo dobré zkontrolovat, co se data spotřeby týče. Teď už to vím taky, takže bez řádné kontroly už jogurt do pusy nedám. 

Blbé je, že dle pozůstatků v koši si Lexa evidentně taky dal Activii. Snad se ve škole neposer...

Před pár dny vypustil OpenAI ChatGPT Astra. Zkoušela jsem to a je to fakt pokrok, i když... jak se to vezme. Já třeba využívám ChatGPT k rešerším. Nechám si udělat rešerši a tu si pak doplňuji dle vlastní rešerše - AI totiž není v tomto dokonalá, jde dost po povrchu, vynechává "klasické" zdroje, uchází jí některé kontexty a tak. Také je obvyklé, že když máte např. nějaké ustálené vědomosti oboru, např. členění výukových cílů na kognitivní, afektivní a psychomotorické, tak AI mi nebyla schopná na toto třídění přijít sama, musela jsem jí to vysvětlit. Nehledě na AI-typické výrazy, jako je "klíčové", "současně", "zároveň", větné vzorce typu "nejen..., ale i...", negativně formulované věty... Vtipné je, že i když já si výsledný text tvořím sama, tak se některým výrazům cíleně vyhýbám, protože jsou spojené s AI, ačkoli jsem je používala běžně i před AI. Takže AI vede v důsledku k jakési autorské autocenzuře. 😀

No ale zpět k té Astře. Slyšela jsem, že je to perfektní na tvorbu videí, 3D modelů a kódu, ale na tvorbu textu je to takové... no upřímně mi některé předcházející modely připadaly kreativnější, Astra dává sice super výsledek, co se týče správnosti a analytičnosti, ale ta forma je více robotická než třeba u Sol. Nicméně podotýkám, že jsem porovnávala oba modely tak, že jsem použila naprosto stejný prompt pro oba - myslím, že když se Astře dostanu nějak "pod kůži" pomocí důkladnějšího promptu, tak bude lepší.

A tak si říkám, co budu dělat do budoucna, protože je čím dál realističtější, že AI můj obor převálcuje. Sice k tomu, aby si někdo udělal rešerši pomocí Astry, potřebuje nějaké skills a předplatné (Astra strašně žere limity), ale i tak... No a já prostě nevím. Mám se vrátit zpátky k antikvariátu? Antikvariáty končí jeden za druhým, ale je možné, že Knihobot a podobné projekty krachnou. Nemyslím, že by mi zakázky zmizely úplně, protože na některé typy zadání prostě AI nedostačuje, nebo jsou její výsledky takové, že to jde poznat, ale určitě ubyde jejich počet. Měla bych tedy už nějak jasněji plánovat, co budu v takové chvíli dělat, ne jen uvažovat "co by kdyby". 

8. září 2026

Jak jsem (opět) nesekala zahradu

Když jsem ráno vylezla se psem ven, praštilo mě do xichtu teplo. Tak jsem si řekla, že toho využiji a půjdu sekat zahradu. Díky (kvůli) teplu tráva moc nevyrostla, takže to, co jsem stihla posekat před dovolenou, není zase tak hrozné, ale ten zbytek už dost přerostl. Vyvezla jsem sekačku, nastartovala ji... a začaly se ozývat divné chrčivé zvuky a z motoru stoupat černý dým. Tak jsem zkontrolovala olej a benzin, zjistila, že obé je v pořádku, zavezla jsem sekačku zase do dílny a řekla si, že na to seru.

Proč jsem vůbec kupovala sekačku, kterou uveze akorát chlap s min. 80 kily živé váhy? Ta sekačka má 40 kg, já 44, takže je tu jistý nepoměr hmoty. Věčně je rozbitý pojezd - jakmile ho dám opravit, opět se rozbije cca v půlce prvního sekání. Každá oprava stojí 2 až 3 tisíce, za to už bych měla dvakrát takovou sekačku. Vzhledem k tomu, že teď budu sekat trávu hlavně já, prostě nemůžu tahat 40kilovou sekačku bez pojezdu po nerovném terénu, to bych se z toho zbláznila. Budu si tedy muset pořídit nějakou výrazně lehčí sekačku (mám vyhlédnutou takovou vážící 15 kg... to je třetina mojí váhy, tedy konečně nějaký rozumný poměr hmoty), ideálně menší, aby se s ní dalo lépe manipulovat.

Do toho je třeba koupit Idě kytaru, zaplatit jí gymnastiku a ZUŠ... z toho se zblázním, to abych začala fotit na OF pro nějaká PDFka.

Namísto sekání jsem tedy šla sbírat spadené blumy - ty plesnivé jsem vyházela do popelnice, ty dobré suším. Sbírala jsem je už několikrát, ale letos je co do blum nějaký úrodný rok, takže to po pár hodinách pod stromem vypadá, jako bych nic nesbírala. Chci zkusit takový tip z Instagramu - rozmixovat je, dát do sušičky ovoce na pečicí papír a udělat z nich takovou gumovou placku - ta se pak nakrájí na proužky a jsou z toho takové ovocné pásky. 

Lexa se domluvil se Sašou na pravidelné brigádě - SPŠ, kam chodí, bude dělat příští rok nějaké zájezdy do ciziny, mimo jiné do Skotska k Loch Ness a do Paříže, tak jsem mu řekla, že když si něco našetří, tak mu zbytek doplatím. To jsem zvědavá, jestli to zvládne všechno nerozfofrovat. Brblal, že ho má táta jenom na brigády - no já pochybuji, že to Saša takto bere, on si to asi neuvědomuje. My dva jsme spolu taky poslední cca dva tři roky manželství podnikali spolu jen málo (mimo práci), prostě byl v práci buď jeden, nebo druhý, Saša jezdil i na svá čtení sám - já si říkala, že když se mu tam nebudu cpát, tak to vlastně znamená, že mu dávám volnost, ale asi to spíš byl další krok k vzájemnému odcizení. Paradoxně po rozchodu jsme spolu trávili snad více volného času než před ním - a to jsme se šli jednou kouknout na zatmění Slunce a jednou jsme šli nakupovat do Actionu. 😶

5. září 2026

O nepovedené bondage párty

Saša si dnes vyzvedával děti. Tvářil se poněkud zkroušeně, ale těžko říct, čím to bylo způsobeno. Vzhledem k tomu, že své pondělní angažmá v Praze poněkud neurčitě označil jako "zařizování", tak těžko říct, jestli byl zkroušený, protože tam potřeboval reálně něco vážného řešit, nebo jestli to mělo znamenat "jsem smutný, protože jsi mi překazila rande". Pokud by šlo o první variantu, předpokládám, že by mi to prostě řekl, a nebo taky ne - může jít o něco, co přede mnou z nějakého neznámého důvodu tají, protože je mu to trapné. Nebo chtěl jít třeba chlastat s kamarády a správně předpokládal, že takové přiznání by vedlo k eskalaci konfliktu. Jak by řekl moderátor z Věřte nevěřte: „Je tento příběh pravdivý, nebo jsme si ho vymysleli?“

Ačkoli už ze mě většina vzteku vyprchala, pořád mne bodá způsob, kterým se mnou Saša jedná. On nepostupuje tak, že by se mě zeptal, jestli můžu v pondělí Idu odvést na kroužky, a podle toho se zařídil, on prostě předpokládá, že to udělám, a dokonce na tomto svém předpokladu staví své plány. Aniž by se mě zeptal, poprosil... Stejně tak v době, kdy bude na vánočních trzích - prostě operuje s tím, že to zařídím. Jako když jsme byli ve vztahu. Já nevím, jestli vůbec chápe, že ve mně měl automatickou oporu, která prostě šla ve tři ráno do Relay, namísto toho, aby ho s takovým požadavkem vyfakovala, nebo která na sebe převzala antikvariát, aniž by z toho byla nadšená... a hlavně že tahle opora jeho odchodem z rodiny skončila. Asi ne, on to pořád bere jako "téčko" v účetnictví. Na jedné straně "má dáti", na druhé straně "dal". Bere to jako soutěž, kdo toho dělal víc, kdo platil víc. Ale o to nešlo, šlo o uznání, vděčnost a respekt. A ke konci pak o moje vyčerpání a o jeho neschopnost uvědomit si, že takhle to nelze dělat věčně. Ani teď to tak nejde. Přeci nemůže po své ex chtít, aby přizpůsobovala svůj život jeho plánům. Dokonce mi to vážně zasahuje do života - jeden dlouholetý známý, když zaregistroval, že už nejsem zadaná, se mnou začal intenzivněji interagovat (čti: psal mi denně na Instáči), ale když jsem neměla čas ani v týdnu, kdy měl Saša mít Idu na starosti, a musela jsem ji vozit na kroužky (bydlí dost daleko, takže takový výlet by nebyl zrovna hodinová záležitost), tak logicky vycouval. 

O druhého potenciálního nápadníka mě zase připravil sen. Stalo se to vůbec už někdy někomu, že by odmítli někoho na základě snu? Daný exemplář mi byl celkem sympatický, ale pak se mi zdál sen, kde udělal něco, čím se mi znechutil... přitom nešlo o nic vážného, nezabil mi ve snu andulku, nepokadil podlahu, nebo tak něco, ale prostě udělal gesto. No... to jsem mu samozřejmě neřekla, že bohužel nic nebude, protože v mém snu divně pohnul hlavou, svedla jsem to na nepřeskočení jiskry. 😬

No nic, s takovou budu muset s randěním počkat, než bude Ida flexibilnější... a než se mi přestanou zdát sny, kde mí nápadníci divně hýbou hlavou.

Aspoň mám víc času na rodinu, ve čtvrtek jdeme se ségrou na lekci TRX, což je takové cvičení se závěsným systémem popruhů. Trochu mi to připomíná bondage. Asi proto mě to zaujalo. 😶 Sice to vede nějaký mladý kluk, což mě naopak prvně odradilo, ale pak jsem si řekla, že ve svém pokročilém věku 34 let už mi může být celkem jedno, že se před nějakým mladým borcem budu trapně motat v popruzích jak účastník nepovedené BDSM párty.