4. září 2026

Jak jsem byla hodně nasraná

Poslední dny mě všechno štve. Začnu školou, konkrétněji Iduščinou školou. Už jsem tu psala o několika stranách nepřehledných instrukcí. Jednou z nich je i cca jednonormostránkový text na téma školní družina. Konkrétně jde o tuto větu:

"Omluvenky docházky a veškeré změny musí být písemné s podpisem rodičů, omlouvání docházky z družiny pouze přes aplikaci Bakaláři do 8.00 ráno."

A teď si ten text rozebereme podrobněji.

1. věta: Omluvenky docházky a veškeré změny musí být písemné s podpisem rodičů," - zde se vytváří dojem dvou kategorií řešení docházky:

a) omluvenky

b) veškeré změny

Následující věta tvrdí, že: omlouvání docházky z družiny pouze přes aplikaci Bakaláři...".

Tj. pozorný čtenář, který je zvyklý text analyzovat (třeba někdo, kdo se živí analýzou dat, jako třeba já, že jo) dojde k názoru, že "veškeré změny", kam tedy spadají i změny času odchodů, je třeba potvrdit písemně s podpisem rodičů. Omluvenky je třeba řešit vždy přes Bakaláře.

Vzhledem k tomu, že jsem potřebovala provést "změnu", tak jsem napsala písemné uvolnění Idy z družiny a opatřila to vlastnoručním podpisem. V pondělí ji na základě stejného typu písemné propustky normálně pustili, takže jsem si řekla, že to tak funguje. Dnes ovšem nepřišla. Prvně jsem si myslela, že někam utekla za kamarádkou, tak jsem vzala auto a jela ji hledat po vsi. Teda chtěla jsem... pak jsem zjistila, že Saša, který si auto půjčoval, tam nechal 0 kilometrů dojezd. Tady už nervy začaly pracovat, respektive jsem byla hodně nasraná. Prvně na Idu, pak na Sašu... 

...a pak jsem se dověděla, že Iduška za celou situaci vůbec nemůže, protože ji chudinku učitelka nepustila. 

Takže jsme nestihly autobus a žádná gymnastika se nekonala. Vzhledem k tomu, že na její přítomnosti je závislý trénink družstva (má sestavu s dalšími 4 holčičkami), tak to je docela problém. A to celé proto, že vedení školy nedokáže vyprodukovat srozumitelný a konzistentní text.

Tohle mě fakt štve. Dost často se dostávám do podobných situací proto, že prostě nad textem více přemýšlím. Proč tady nešlo napsat jednoduše "Omlouvání docházky a veškeré změny týkající se družiny pouze přes aplikaci Bakaláři."? Bylo by to naprosto jednoznačné a nikdo by nepřemýšlel nad tím, proč jsou tam dvě věty říkající totéž, proč jedna vyžaduje písemnou verzi s podpisem a druhá Bakaláře. Pak vypadám jako debil já, že jsem to nepochopila, ale reálně jsem to nepochopila proto, že nad tím evidentně přemýšlím více než ten, kdo to psal.

Druhým důvodem, proč jsem naštvaná, je Saša. Saša si tu včera něco vyzvedával. U té příležitosti tu začal vychvalovat svoji brigádnici, což mě naštvalo, protože mě nikdy nepochválil. Dělala jsem pro něj zadarmo, dokonce jsem mu platila reklamy (cca tři litry měsíčně) a stejně od něj vždycky placené brigádnice slyšely více pochvaly než já. Tak jsem mu tedy dala najevo, že je mi jeho blbá brigádnice u prdele (samozřejmě ne těmito slovy), načež mi oznámil, že "Mám dokonalou brigádnici. Tak se s tím smiř.". Je ten člověk imbecil? Je si moc dobře vědom toho, že toto bylo pro mě velmi citlivé téma. Normální člověk by do toho nerýpal. Nechal by si poznámky o své brigádnici pro sebe. Saša ne, buď mu vůbec nedochází, jak necitlivé to je, nebo mu je prostě jedno, že mě tím sere. 

Nejde mi o jeho brigádnici, nebo o cenu benzinu, jde mi o to, jak se ke mně chová. Je mu jedno, jak se cítím, a tak přede mnou vychvaluje placenou brigádnici, ačkoli mě za neplacenou práci nikdy nepochválil. Akorát vždycky, když upozorním na to, že jsem pro něj pracovala 7 hodin denně bez slova chvály (já nikdy nebyla "dokonalá manželka"), k čemuž je třeba připočíst úklid, praní, sušení a skládání prádla, organizaci dětí a podobně, tak vytáhne zahradu a učení se s dětmi. Zajímalo by mě, jestli těmito věcmi také strávil 7 hodin denně +, aby to bylo ekvivalentní srovnání. Něco mi říká že ne. Dokonce mě nemá v úctě ani natolik, aby mi oznámil, že mi projel všechen benzin a nestihl natankovat.

To by mě zajímalo, jak si to pořeší, až odmítnu řešit Idu v jeho týdnech. Nějak moc si zvykl na to, že moje pomoc je automatická, není třeba ji oceňovat a má na ni prostě právo stejně, jako když jsme ještě byli spolu. To si možná ještě rád vzpomene na "dokonalou manželku", která tohle řešila bez větších keců a poskytovala mu tak neviditelnou podporu.

3. září 2026

Mizérie prvních školních dnů

Jednou z činností, které ve vztahu ke škole nesnáším opravdu hodně, je obalování sešitů a učebnic. Takové ty klasické sešity A5 a A4 ještě ujdou, ale někteří výrobci si řekli, že se nenechají omezovat klasickými formáty a budou kreativní, což vede k tomu, že pak musím v deset večer s izolepou a nůžkami v ruce vytvářet nové obaly na nestandardní učebnice. 

Další věcí jsou nestandardní požadavky na vybavení. Vodovky? Tempery? Lepidla? OK, to koupím v Actionu nebo TeDi, ale anilinové barvy, ty už se shání o trochu hůře. Obdobná situace - Ida dostala 1. 9. instrukce, že 3. 9. jdou na dopravní hřiště a má si přinést cyklistické rukavice. Pokud člověk bydlí ve městě, tak je mu to asi jedno, protože zajde do Decathlonu a koupí dětské cyklistické rukavice, ale když bydlíte na vesnici, máte nepojízdné auto (protože čekáte na STK), do toho máte pár dní plný program (což je v první dny školy typické, protože se sejdou různé organizační schůze ke kroužkům, první tréninky atd.), tak to může být problém. Naštěstí jsem našla jedny vhodné cyklistické rukavice ve skříni (asi po nějaké neteři, nebo tak).

Musím to brát pozitivně - ségře hned začaly dvě prostřední děti zvracet ve školce. Tohle naštěstí řešit nemusím.

Další problém jsou vysoké výdaje - typicky v září musím platit příspěvky do třídního fondu, gymnastiku, florball, doplatek za soustředění... A protože se nám po rozchodu poněkud komplikuje systém dělení dětských výdajů, ani nevím, s jakou částí z nich mám letos počítat. 

2. září 2026

První školní den

Dneska jsem totálně unavená, což je důsledek toho, že:

  1. jsem musela vstávat brzy ráno, abych nachystala Idu do školy (Lexa už se chystá sám), na což jsem o prázdninách nebyla zvyklá;
  2. jsem vezla Idu na gymnastiku busem a pak jsem musela běhat po Žďáře a hledat bankomat, abych vybrala pětikilo do třídního fondu (no a mezitím jsem si zašla do kavárny... abych si to zpříjemnila);
  3. jsem dostala jalový nápad dělat bramboráky, protože jsem si naivně myslela, že je to rychlé jídlo, načež jsem u toho strávila asi tak dvě hodiny...

... a nakonec jsem měla jen jeden bramborák, protože mi je děti rozebíraly pod rukama.

V kavárně jsem aspoň měla čas vyplnit tunu papírů, které mi prostřednictvím Idy škola poslala... Připadá mi, že ty formuláře vymýšlel někdo s IQ uzené makrely, protože na jednom papíře musím tutéž informaci vypisovat i několikrát, což se mi zdá poněkud zbytečné. Proč to musím dělat každý rok? Nestačilo by to první rok a pak už jen někam napsat např. identifikační číslo dítěte, nebo tak něco? "Vtipné" jsou také požadavky typu "Doneste 500 Kč do zítra.". Já třeba nemám u sebe obvykle moc hotovosti, takže to pro mě znamená jet si někam vybrat... přičemž nejbližší bankomat je 10 km+ daleko. 

Další úžasná věc jsou pokyny... dostala jsem 5 A4 pokynů, které jsou v souvislém textu. Důležité informace jsou tam zvýrazněny boldem, kurzívou, podtržením, VERZÁLKAMI a různými kombinacemi - tedy např. tučnou kurzívou, tučnými podtrženými verzálkami a... a to je můj favorit... tučnými verzálkami v kurzívě a s podtržením. V takovém případě zvýraznění poněkud ztrácí smysl, protože člověk se v tom prostě nevyzná. Proč to neudělat jednoduše? Máme AI, stačilo by hodit do ní ten dlouhý nepřehledný text, chvíli promptovat, zkontrolovat to a zrevidovat a hned by to vypadalo mnohem lépe. A já bych si nemusela dělat poznámky na okraji (neboli marginálie) jako do skript na VŠ.

Ještě to ale není tak hrozné, jak jsem se dověděla na gymnastice od jedné maminky, v jedné žďárské alternativní škole, kam čerstvě přestoupila její dcera, musely děti přijít v kostýmu indiána. Maminka evidentně nebyla na alternativní vzdělávání připravena, protože to oznamovala stylem "nemůžu uvěřit tomu, co si ti blbci vymysleli". Upřímně to celkem chápu. Věřím, že pokud je rodič na rodičovské, nebo nemá časově náročné zaměstnání a doma se kope do zadku, tak s radostí bude vyrábět či shánět kostým indiána, ale my přepracovaní rodiče, co vyděláváme od rána do večera na hypotéku a na vysoké zálohy na sociální a zdravotní pojištění, a do toho ještě máme pečovat o dům a zahradu, jsme rádi, když nás škola otravuje co nejméně. Kdybych k tomu všemu, co musím zařídit (auto, plyn, nástup dětí do školy, gymnastika, ZUŠ,...), musela ještě dělat kostým indiána, tak asi vykopu válečnou sekeru.

No nic, jdu spát... teda jdu si číst Oheň a krev a u toho asi usnu...