4. července 2026

O nevhodných telefonátech a pochlebování

Mám teď klienta, který je tak trochu mimo. No vlastně je to paranoidní schizofrenik s bludy, takže má na to i papír. Určitě už jsem tu o něm psala - dělám mu korekturu knihy, přičemž je to věc, které jsem se chtěla do poslední chvíle vyhnout, protože spolupráce s ním je dost komplikovaná. Ať už jde o to, že např. odmítá zapnout ve Wordu sledování změn (sledování jakéhokoli rázu je pro schizofrenika prostě velký red flag), nebo že nemá velkou míru něčeho, co bych označila jako sociální inteligenci. Například - hned ze začátku spolupráce jsem mu stanovila mantinely, kdy mi má volat. U jiných klientů to nedělám, protože jiní klienti vědí, že neděle v deset večer není úplně ideální čas na to, kdy se zeptat, jak jde práce a kdy jim pošlu další část. Tedy jsem mu řekla, že jsem mu na telefonu k dispozici ve všední dny od desíti do dvou. Pravděpodobně na to hned zapomněl, nebo se rozhodl to ignorovat, protože jeho pokusy se mi dovolat vypadají asi takto:

Sobota 16. 5. - 10:17, 16:20, 16:42, 16:44

Neděle 17. 5. - 9:47, 11:35

pak následuje mnoho přijatých hovorů v "dovolený" čas

Neděle 21. 6. - 10:33, 10:55, 17:56

zase následuje mnoho hovorů přijatých v "dovolený" čas 

Sobota 4.7. - 14:55, 15:01, 16:41, 17:31, 18:53

Dodávám, že nechce řešit nic důležitého, jen se vykecávat. Na jednu stranu to chápu, má doma manželku, která je také schizofrenička, takže mu chybí asi nějaký "normální" kontakt, ale na druhou stranu já mimo "dovolený" čas buď soustředěně pracuji, takže nemám úplně čas na probírání schizofrenních představ, nebo jsem na zahradě, kde pracuji a opět nemám čas na probírání schizofrenních představ, nebo jsem mimo domov, a to už vůbec nemám čas na probírání schizofrenních představ. Možná to vypadá, že jsem zbytečně drsná a že se vozím po psychicky nemocném člověku, ale jde o to, že objem jeho telefonátů je opravdu velký a v podstatě nikdy nechce řešit nic podstatného, takže pro mou pracovní a psychickou pohodu nutné to nějak redukovat.

Dnes byl důvod mé ignorace jeho telefonátů ten, že jsem soustředěně pracovala (dopoledne a odpoledne jsem pracovala na dvou zakázkách, které jsem musela odevzdat do šesti večer - u obou se mi podařil nulaprocentní podíl AI, jupí) a pak jsem šla na zahradu dodělat ty kovové obruby. Ty se mi podařilo zdárně zapravit do země, nicméně přemýšlím, že je zarazím ještě trochu hlouběji, k čemuž budu potřebovat speciální techniku, se kterou mi poradil ChatGPT a která kupodivu dost funguje - jde o to prolít zeminu kolem obrubníku vodou a po chvíli ho zarazit gumovou palicí hlouběji do země. A také budu potřebovat hodně mulče. Zbavila jsem se toho mulče, který jsem skladovala na zahradě už snad čtyři roky, ale to bylo tak na jednu pětinu... také chci dokoupit nějaké ostružiny a angrešty, případně více druhů rybízu. Ale už teď to tam vypadá pěkně, musím se pochválit - takhle pěkný záhon s malinami jsme neměli... nikdy.

Také jsem ráno potkala na zahradě toho ptáčka, kterého jsem předevčírem zachránila z komína. Rodiče ho zrovna učili létat a on seděl na střeše dřevěného domku pro děti. Asi seznali, že když jsem ho nesežrala na první pokus, nebezpečí nehrozí. Moc se ke mně neměl (nepřekvapivě), ale nechal se vyfotit.

Tento víkend jsou pernštejnské slavnosti. Saša ohledně nich vyjadřoval obavy, co se týče výdělku - vcelku by mě zajímalo, jak to dopadlo. Přemýšlela jsem, že bych na ně zašla, ale za prvé by to bylo poněkud divné, když tam je Saša, a za druhé je tam hrozba kovářovy přítomnosti, což je snad ještě horší. Od té doby, co mi vypisoval, jak pozoroval můj zadek a počítal, kolikrát jsem se ohla, mám naprosto nulovou chuť vyskytovat se v jeho blízkosti. Vlastně i jícen aktivní sopky nebo skok do marmelády a následně do mraveniště mi připadají jako snesitelnější alternativy. Ne že bych neměla ráda komplimenty. Vlastně naopak - mám ráda, když mi někdo pochlebuje (ale musí to být uvěřitelné - kdyby se mi někdo snažil vlichotit s tím, že větší ňadra ještě neviděl, asi bych ho poslala k očnímu nebo psychiatrovi), ale musí to být někdo, o koho mám zájem. Nebo o koho bych aspoň potenciálně mohla mít zájem. Teď to možná zní, že jsem nějaká náročná, ale to vůbec. Co se týče mužů, nemám preference co se vzhledu či věku týče, jde mi spíše o to, aby to nebyl debil a nechoval se jako idiot. A už i to je evidentně moc.

Je zajímavé, jak tato logika - tedy že řadě žen nevadí věci, jako sexuálně lazené pochlebování nebo dickpics, pokud je to od toho "správného" člověka - některé muže mate. Někteří mají totiž pocit, že když ženy koukají na Fifty Shades of Grey, kde hlavní hrdina stalkuje hlavní hrdinku a v podstatě ji upíše do otrocké smlouvy, nebo 365 Days, kde hlavní hrdina hlavní hrdinku unese a drží v zajetí, kde ji imrvére sexuálně obtěžuje, tak je v poho, když to budou dělat taky. Opomíjí přitom fakt, že ženy na těchto filmech/knihách baví ta představa, že jim to dělá někdo, koho chtějí. Tedy tyto nekonsensuální věci jsou vzrušující, když jim předchází konsent, který může být i implicitní... vím, že to vyznívá dost divně a protichůdně, ale je to v podstatě hra. Když přijde někdo, koho znám a kdo mě přitahuje, hodí mi na postel atd. atd., tak to bude mít úplně jiný vibe než situace, kdy tohle udělá nějaký úchyl. 

Šmarjá, kam jsem se to zase dostala... jde vidět, že jsem v ovulační fázi. 😁

3. července 2026

O ptákovi v komíně

Dnes jsem měla hodně zajímavé ráno. Kolem čtvrté jsem se probudila a slyšela jsem nějaké pípání. Prvně jsem si myslela, že mi sedí na parapetu za postelí nějaký pták a řve jako na lesy, ale po obhlídce obou oken jsem to vyloučila. Chtěla jsem znovu usnout, ale nešlo to, pták pořád pípal. Pak mi přišlo, že slyším nějaké divné zvuky, jako by ten pták narážel do roury. Pak mi to došlo - šlo to z komína. Otevřela jsem poklop vedoucí do komínové roury a z něj vyletělo ptáče (společně se spoustou sazí) a začlo poletovat po ložnici. Pak se usadilo na okně, kde se celkem bez protestů nechalo vzít do ruky. Vzala jsem ho tedy ven, kde jsem stála ve své staropanenské noční košili s ptákem v ruce a přemýšlela jsem, co s ním (to mi něco připomíná). Naštěstí se to vyřešilo tak nějak samo, protože ptáče začalo volat svoje rodiče, následně jeden přiletěl a začal k sobě ptáče lákat - z rodiče jsem poznala, že to byl "kominíček" (rehek domácí). Ptáče za ním nadšeně letělo, takže událost měla šťastný konec.

Pár hodin na to přijel Saša pro věci pro děti a vyřešit nějaké dokumenty, naštěstí jsem měla pořád tu staropanenskou noční košili, takže tentokrát nebyl vystaven pohledu na moje spoďáry. To se mu určitě velmi ulevilo. 

Měla jsem dnes v plánu jít dodělat ty kovové obrubníky (včera jsem si na ně udělala drážky), ale mám celkem dost práce, takže nevím, jak to stihnu. Dopoledne jsem byla ve městě a teď půjdu dělat dvě zakázky a posílat faktury (nesnáším fakturování). Děti jsou s prarodiči na dovolené, takže mám týden dům jen pro sebe. Jupí. Nejspíše si občas někam zajdu a mezitím budu zvelebovat zahradu - měla by mi brzy přijít opora na hroznové víno a nové kompostéry. Původně jsem si chtěla koupit kabelku od Dajany Rodriguez, která je tak trochu mým snem, ale je mi líto utrácet za ni takové peníze... takže namísto kabelky si založím nový kompost. To je dospělý život, no. 😀

1. července 2026

O mém přirozeném sklonu k debilitě a AT-AT Walkeru

Dneska jsem dokončila pletí záhonu s malinami a rybízem, který zrovna revitalizuji. Chtěla jsem jej ještě obehnat záhonovou obrubou, kterou jsem si nedávno pořídila, a vysypat mulčem, nicméně začala bouřka, takže jsem byla nakonec ráda, že jsem ze zahrady zdrhla domů. Snad pro to bude prostor zítra.

Včera si Saša vyzvedával Idu a vyprávěl mi, jak mu teď jdou špatně kšefty. Mám z toho trochu špatné svědomí, tedy ne v tom smyslu, že bych si myslela, že bych to přímo způsobila, ale prostě z těch všech okolností. Možná to je spíš špatný pocit než špatné svědomí, nicméně je tam i prvek toho, že mi je pak blbé z něj mámit peníze, takže i to svědomí tam hraje roli (nebo spíš můj přirozený sklon k debilitě). Cítím z něj trochu bezradnost a obavy - doufám, že není jen tak dobrý herec a nefejkuje to na mě, aby u mě vyvolal soucit a já po něm nechtěla polovinu za Idin tábor, soustředění atd. To by měl asi poměrně dost naštvalo.

Ida tedy pojede na tábor se svou sestřenicí jako náhradnice za jednu její kamarádku. Zařizovalo se to dost narychlo a den, kdy se bude vracet a bude třeba ji dopravit (se zpožděním) na gymnastické soustředění se mi kryje s datem, kdy odjíždím na tu túru. No tohle bude ještě zajímavé.

Lexa mi dnes konečně napsal složitější vyjádření ke své brigádě než jen "dobrý". Psal mi, že po něm dnes chtěli, aby opravil ten největší Lego Star Wars set. Takovou brigádu bych brala taky. Proč mají vůbec ve školce pro děti s kombinovaným postižením AT-AT Walker? Trochu mi to neštimuje, kdybych si měla vsadit, možná bych zvolila možnost, že Lexa utratil své prachy z brigády za Lego. 😀

Dnes jsem byla nějaká strašně unavená, takže jsem dopoledne sice chtěla někam jet, ale pak jsem spala. Už bych si vážně měla nechat udělat ty krevní testy, jestli mi něco nechybí (nebo nepřebývá).