Mám teď klienta, který je tak trochu mimo. No vlastně je to paranoidní schizofrenik s bludy, takže má na to i papír. Určitě už jsem tu o něm psala - dělám mu korekturu knihy, přičemž je to věc, které jsem se chtěla do poslední chvíle vyhnout, protože spolupráce s ním je dost komplikovaná. Ať už jde o to, že např. odmítá zapnout ve Wordu sledování změn (sledování jakéhokoli rázu je pro schizofrenika prostě velký red flag), nebo že nemá velkou míru něčeho, co bych označila jako sociální inteligenci. Například - hned ze začátku spolupráce jsem mu stanovila mantinely, kdy mi má volat. U jiných klientů to nedělám, protože jiní klienti vědí, že neděle v deset večer není úplně ideální čas na to, kdy se zeptat, jak jde práce a kdy jim pošlu další část. Tedy jsem mu řekla, že jsem mu na telefonu k dispozici ve všední dny od desíti do dvou. Pravděpodobně na to hned zapomněl, nebo se rozhodl to ignorovat, protože jeho pokusy se mi dovolat vypadají asi takto:
Sobota 16. 5. - 10:17, 16:20, 16:42, 16:44
Neděle 17. 5. - 9:47, 11:35
pak následuje mnoho přijatých hovorů v "dovolený" čas
Neděle 21. 6. - 10:33, 10:55, 17:56
zase následuje mnoho hovorů přijatých v "dovolený" čas
Sobota 4.7. - 14:55, 15:01, 16:41, 17:31, 18:53
Dodávám, že nechce řešit nic důležitého, jen se vykecávat. Na jednu stranu to chápu, má doma manželku, která je také schizofrenička, takže mu chybí asi nějaký "normální" kontakt, ale na druhou stranu já mimo "dovolený" čas buď soustředěně pracuji, takže nemám úplně čas na probírání schizofrenních představ, nebo jsem na zahradě, kde pracuji a opět nemám čas na probírání schizofrenních představ, nebo jsem mimo domov, a to už vůbec nemám čas na probírání schizofrenních představ. Možná to vypadá, že jsem zbytečně drsná a že se vozím po psychicky nemocném člověku, ale jde o to, že objem jeho telefonátů je opravdu velký a v podstatě nikdy nechce řešit nic podstatného, takže pro mou pracovní a psychickou pohodu nutné to nějak redukovat.
Dnes byl důvod mé ignorace jeho telefonátů ten, že jsem soustředěně pracovala (dopoledne a odpoledne jsem pracovala na dvou zakázkách, které jsem musela odevzdat do šesti večer - u obou se mi podařil nulaprocentní podíl AI, jupí) a pak jsem šla na zahradu dodělat ty kovové obruby. Ty se mi podařilo zdárně zapravit do země, nicméně přemýšlím, že je zarazím ještě trochu hlouběji, k čemuž budu potřebovat speciální techniku, se kterou mi poradil ChatGPT a která kupodivu dost funguje - jde o to prolít zeminu kolem obrubníku vodou a po chvíli ho zarazit gumovou palicí hlouběji do země. A také budu potřebovat hodně mulče. Zbavila jsem se toho mulče, který jsem skladovala na zahradě už snad čtyři roky, ale to bylo tak na jednu pětinu... také chci dokoupit nějaké ostružiny a angrešty, případně více druhů rybízu. Ale už teď to tam vypadá pěkně, musím se pochválit - takhle pěkný záhon s malinami jsme neměli... nikdy.
Také jsem ráno potkala na zahradě toho ptáčka, kterého jsem předevčírem zachránila z komína. Rodiče ho zrovna učili létat a on seděl na střeše dřevěného domku pro děti. Asi seznali, že když jsem ho nesežrala na první pokus, nebezpečí nehrozí. Moc se ke mně neměl (nepřekvapivě), ale nechal se vyfotit.
Tento víkend jsou pernštejnské slavnosti. Saša ohledně nich vyjadřoval obavy, co se týče výdělku - vcelku by mě zajímalo, jak to dopadlo. Přemýšlela jsem, že bych na ně zašla, ale za prvé by to bylo poněkud divné, když tam je Saša, a za druhé je tam hrozba kovářovy přítomnosti, což je snad ještě horší. Od té doby, co mi vypisoval, jak pozoroval můj zadek a počítal, kolikrát jsem se ohla, mám naprosto nulovou chuť vyskytovat se v jeho blízkosti. Vlastně i jícen aktivní sopky nebo skok do marmelády a následně do mraveniště mi připadají jako snesitelnější alternativy. Ne že bych neměla ráda komplimenty. Vlastně naopak - mám ráda, když mi někdo pochlebuje (ale musí to být uvěřitelné - kdyby se mi někdo snažil vlichotit s tím, že větší ňadra ještě neviděl, asi bych ho poslala k očnímu nebo psychiatrovi), ale musí to být někdo, o koho mám zájem. Nebo o koho bych aspoň potenciálně mohla mít zájem. Teď to možná zní, že jsem nějaká náročná, ale to vůbec. Co se týče mužů, nemám preference co se vzhledu či věku týče, jde mi spíše o to, aby to nebyl debil a nechoval se jako idiot. A už i to je evidentně moc.
Je zajímavé, jak tato logika - tedy že řadě žen nevadí věci, jako sexuálně lazené pochlebování nebo dickpics, pokud je to od toho "správného" člověka - některé muže mate. Někteří mají totiž pocit, že když ženy koukají na Fifty Shades of Grey, kde hlavní hrdina stalkuje hlavní hrdinku a v podstatě ji upíše do otrocké smlouvy, nebo 365 Days, kde hlavní hrdina hlavní hrdinku unese a drží v zajetí, kde ji imrvére sexuálně obtěžuje, tak je v poho, když to budou dělat taky. Opomíjí přitom fakt, že ženy na těchto filmech/knihách baví ta představa, že jim to dělá někdo, koho chtějí. Tedy tyto nekonsensuální věci jsou vzrušující, když jim předchází konsent, který může být i implicitní... vím, že to vyznívá dost divně a protichůdně, ale je to v podstatě hra. Když přijde někdo, koho znám a kdo mě přitahuje, hodí mi na postel atd. atd., tak to bude mít úplně jiný vibe než situace, kdy tohle udělá nějaký úchyl.
Šmarjá, kam jsem se to zase dostala... jde vidět, že jsem v ovulační fázi. 😁