5. června 2026

O nové výpočetní technice a italštině

Pozitivní konstelace hvězd, teda spíš kombinace Alza dnů a mastných plateb od klientů, mi dovolila překonat svůj defaultní škrtský mód a pořídit si stolní počítač. Oproti nezlevněnému stavu jsem ušetřila skoro deset litrů, a to nebyl ani drahý. Co mne ovšem zaráží, je toto:

Monitor: tři informační brožury, návod, zjednodušený návod, návod pomocí piktogramů (asi pro negramoty)

Bezdrátová klávesnice: dvě informační brožury

Počítač: návod na papírek formátu A6.

WTF? Přibalili mi k tomu jakési dva kovové bazmeky - o jednom jsem tak nějak vydedukovala, že to asi bude držák na PC, který se dá přimontovat pod stůl (to asi nevyužiju, přeci si nebudu montovat do svého stolu z masivu), o tom druhém naprosto netuším, na co by to mohlo sloužit. 

Z toho, co jsem zatím měla možnost vyzkoušet, jsem spokojená, spokojenější bych už mohla být jen, kdyby mě ten počítač osoulo... fuj, Leono, ty čuně, jsi nemocná, uklidni se!

Chtěla jsem si o víkendu zajít do CineStaru na Mandaloriana a Grogu, ale evidentně nejsem ještě 100% zdravá, protože při dnešním výletu do Alzaboxu jsem měla menší epizodu bušení srdce a závratě - asi ta viróza dala zabrat mému oběhovému systému. A to mi dopoledne připadalo, že jsem na tom už lépe, dokonce jsem zvládla vysávat. Potřebuji to teď doma zachovat v rámci možností uklizené - máma, když tu byla na oslavě narozenin dětí, se divila, že to mám doma nějaké nezvykle uspořádané, načež jsem slyšela, jak se Lexy pokoutně ptá, jestli to je takhle pouze kvůli oslavě, nebo jestli je to normálně. No je fakt, že máma je zvyklá spíš na ségřin dům, který teda uspořádaný fakt není... no taky má o dvě děti víc, to se na úklidu dost projeví.

V neposlední řadě mám radost z toho, že Saša konečně zavolal do té banky. Jeho žaludeční problémy s tím spojené asi ustoupily. 

A taky jsem začala s italštinou na Duolingu. Za dva dny už mám úroveň 6, skoro 7. Trochu mi pomáhá moje (dost povrchní) znalost latiny. 

3. června 2026

O nemoci a věku

Včera jsem myslela, že moje bolest v krku je jenom nějaký přechodný problém, ale ukázalo se, že ne. Ráno už jsem měla typické příznaky virózy - bolest hlavy, ucpaný nos, kašel, silná bolest v krku, chrapot... prostě super den. Aspoň že venku bylo taky hnusně, takže mi nemuselo být líto, že budu celý den pospávat. Když jsem si tedy celý den pospávala, udělalo se mi trochu lépe a mohla jsem aspoň trochu pracovat, protože termíny nečekají, až se uzdravím. 

V pondělí měl Saša volat do banky kvůli převodu domu, což se nestalo - odůvodnil to tím, že má z toho neurózu a bolí ho břicho. No, aspoň mám vysvětlení toho, proč neustále odkládá řešení domu. Ono je asi super odejít od manželky a začít žít jiným životem, ale řešit takové ty otravné okolnosti, jako že třeba budoucí bývalá manželka nechce žít v domě, který jí nepatří a platit tam hypotéku, opravy a vybavení, to už je horší. Zítra jde prý k doktorovi - tedy s jiným problémem, ale ono to zprostředkovaně může souviset. Dlouhodobý stres, neuróza, špatná strava, energy drinky atd., to se na zdraví může podepsat všelijak. A jiné věci zase přicházejí s věkem... je mi sice teprve něco přes 30, ale pozoruji, že už jsou věci jiné než ve 20, natož když Sašovi táhne na 50. Člověk si to sice těžko přiznává, ale nikdo nemládneme. Jednu dobu jsem z toho měla celkem depky, ale pomáhá mi, když si představím, že ve svém věku mohu být přibližně ve třetině svého života, což už nezní tak hrozně jako "je mi 34".

I když jsem nemocná, tak čichové buňky mi asi fungují dobře, protože mi tak strašně smrděl pes, až jsem ho musela jít vykoupat. Je celkem vtipné, že se sotva odploužím do druhé místnosti pro knížku, ale mýt psa, to zvládnu.

2. června 2026

O šnorchlovacích maskách a koncertu smyčcového kvarteta

Včera mi došly šnorchlovací masky, které jsem sobě a Idě pořídila na dovolenou (Lexa už je plavecký a šnorchlovací matador, ten si vystačí s brýlemi a se šnorchlem). Budeme ubytováni přímo u pláže, o které se píše toto:

"Pláž nabízí jeden z nejdostupnějších a nejlákavějších zážitků ze šnorchlování díky dlouhému zlatavému pobřeží a mělké, čisté vodě, ideální pro začátečníky. Když se ponoříte do klidných, křišťálově čistých vod zálivu, přivítá vás zářivé korálové útesy hned vedle pobřeží, hemžící se barevnými rybami, chobotnicemi a rozmanitým mořským životem. Teplé středomořské klima zajišťuje příjemné podmínky s teplotami vody dosahujícími až 27 °C."

Taky je to pláž u letiště, takže když si lehnete na záda a zíráte nahoru, budou nad vámi přelétat letadla. 

Ale to bude až za více než dva měsíce.

Do té doby chci trochu zútulnit zahradu, aby nevypadala jako skládka biomateriálu. Dneska jsem zase tahala větve z tújí na vozík, takže ty už mám vyřešené. Zítra budu pro změnu chvíli sekat a pak se konečně dám do toho kompostu a vyvýšených záhonů.

Aby té radosti nebylo málo, získala jsem lístky na koncert smyčcového kvarteta a to hned do 1. řady, jupí.

Aby té radosti ale zase nebylo moc, tak mě od rána nějak bolí v krku. Asi jsem chytla to, co měla Iduška. To už není tak jupí.

Taky jsem dneska byla velmi znechucená českým národem. Opět. Sleduji hodně zprávy o aktuálním světovém dění, zejména o válečné situaci na východ od nás. Na FB mi proto algoritmus nabídl příspěvek o tom, že nějaké dítě zemřelo při ruském dronovém náletu. Pod tím byla samozřejmě převaha smějících se smajlíků a nechutné komentáře... já vím, že je to jen náhled do určité uřvané a dementní sociální bubliny, a že část tvoří boti, ale tak nějak mi přijde, že v ČR je takových jedinců více než kde jinde (no... možná Slováci nás předbíhají). Ve skupině města Žďár nad Sázavou zase dal někdo příspěvek, že nějaké auto si nechalo otevřená okna, což v kombinaci s přicházejícím deštěm nebude úplně ideální - auto mělo ukrajinskou SPZ, což vedlo opět ke kolektivnímu blití v komentářích. 

Tak si říkám, že od září začnu chodit na kurz italštiny, případně španělštiny. Kdyby mě to začalo už fakt hodně srát, ať jsem jazykově vybavená...