Zítra jedu s Idou na závody a popravdě se mi tam vůbec nechce. Musím vstávat už ve 4, což je vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou neustále unavená, dost složité. Navíc musím ještě dneska dokončit jednu zakázku a během zítřka napsat dalších 13 stran. To jsem zvědavá, jak se mi to podaří. Původně jsem myslela, že mi už letos sebere práci AI, ale zatím se musím pořád otáčet.
Do toho mi mají každým dnem začít moje dny a z toho jsem taky taková vyměklá a zároveň prostě v nepohodě.
Kdybych byla jen o trochu míň morální, tak se na to Sašovi i přes slib vyprdnu. Popravdě už mě celý tohle unavuje. Připadám si, jako bych byla v nějakém divném vztahu, kdy si Saša zachoval všechny možné výhody partnerského soužití a rozchodu, jako například hlídání kdykoliv si řekne a svobodu, a mně zůstaly jenom samé nevýhody, jako je například péče o celou zahradu, samota, nutnost neustále řešit jeho časové problémy a podobně.
No prostě jsme pořád u toho, že zatímco já musím brát ohledy na Sašu a jeho pracovní povinnosti, tak na mě a moje pracovní povinnosti nebere ohledy nikdo. Já třeba můžu umřít na únavu a bylo by mu to naprosto ukradený. O mně se očekává, že všechno zvládnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat