Dneska jsem dokončila okolí borůvek - udělala jsem kolem nich ovál z kamenů, které jsem posbírala po zahradě (dvě mouchy jednou ranou) a vysypala vnitřek mulčovací kůrou, abych zabránila vysušování kořenů. Pěkně to prokouklo. Pak jsem chtěla zlikvidovat keř zlatice, který nezřízeně roste u plotu, ale pak jsem v něm našla ptačí hnízdo, tak jsem ho nakonec jen ostříhala. Přeci nezničím ptáčkům bejvák. Kdo by mi pak žral třesně a sral na auto? Přemýšlím, že bych do toho koutu zahrady pořídila nějakou kamennou "kašnu" na solární pohon. To by bylo pěkný.
Ale počkám s tím, až se dořeší věci kolem domu. Dneska jsem dala Sašovi vyplněnou žádost o souhlas banky a návrh smlouvy. Popravdě jsem nečekala, že kolem toho bude dělat takový tiátr. Když jsem mu to předávala, vypadal celkem vystresovaně (buď tak vypadal už předtím a já si toho nevšimla, nebo se vrátila jeho slavná neuróza z řešení převodu domu), pak mi volal a stěžoval si, že jsem do smlouvy napsala, že již dlouhodobě platím všechny splátky spojené s hypotékou (což je de facto pravda, protože všechny splátky už delší dobu odchází z mého účtu), což se mu nelíbí, protože tlačí svou představu, že platím jenom půlku, protože půlku platím jakože jemu "nájem". Moc nechápu, co tím sleduje, přeci je jedno, co si kdo myslí, protože chceme udělat převod a tak se to napíše tak, abych byla pro banku atraktivní. Řešíme převod nemovitosti, ne jeho ublížené ego. O takových tématech už s ním nehodlám diskutovat, protože to nikam nevede.
Začínám mít pocit, že má nějaké postranní úmysly, což se mi nelíbí. Musí mu být přeci jasné, že kdyby na mě udělal nějaký podraz ve stylu "moje ženská si vzpomněla, že by tu chtěla bydlet, tak vypadni", tak okamžitě naběhnu s žalobou na vyrovnání a žalobou na vydání bezdůvodného obohacení. Následně ve stavu velkého nasrání i s rozvodovými papíry a žádostí o úpravu styku s nezletilým dítětem.
Nevím... pořád z něj mám pocit, jako že očekává, že s ním budu mít přátelský vztah, brát na něj v nějakém smyslu ohledy... proč bych měla? Z mého pohledu mne zradil a opustil, na takové pocity mám právo a mám právo nechtít s ním mít po rozvodu mnoho společného. Sám se dosti jasně vyjádřil, že on na mě ohledy nebere (že je mu jedno, kolik zaplatím za právníka, na kolik mě vyjde hypotéka po refinancování...), velmi jasně deklaroval, že už žádný vztah se mnou nechce a já také už nechci mít vztah s někým, kdo už něco měl s někým jiným, tedy co bych z nějakého posečkávajícího a citlivého přístupu měla.
Když se na to dívám zpětně, ten pocit není vztek. Je to takové to zvláštní, tiché prázdno z uvědomění, jak strašně jednostranné to celé bylo. Celé roky jsem v tom vztahu fungovala jako záchranná síť. Když bylo potřeba táhnout finance, táhla jsem je. Když bylo potřeba zachraňovat antikvariát nebo zajistit trafiku a odpracovat tam desítky hodin týdně, aby Saša mohl rozvíjet svůj druhý business, prostě jsem šla a udělala to. Kdykoli potřeboval pomoct, byla jsem tam. A dnes, když chci po tom všem jen čistý řez a trochu klidu, narážím na uražené ego. Člověk si pak musí položit otázku: byl v tom vztahu vůbec někdy nějaký prostor pro mě a moje potřeby, nebo jsem byla jen užitečný provozní nástroj? Musím se ptát jako Ewa Farná: "Měls mě vůbec rád?". Dost o tom pochybuji. Pro příště chci vztah, kdy se na tohle nebudu muset ptát, protože budu vědět, že ano, a že když budu potřebovat ubrat nebo pomoci, najdu v tom druhém oporu.
Žádné komentáře:
Okomentovat