Chtěla jsem jít dneska uklízet na zahradu, ale sotva jsem vylezla, začalo pršet, tak jsem šla uklízet dovnitř. Konečně jsem opravila síťku do okna, kterou kdosi (nejspíše Iduška) protrhl. Sice to nevypadá moc esteticky (koupila jsem si k tomu účelu sadu na opravu síťěk na Temu), ale bude to funkční, což je podstatné. Pak jsem pokračovala v likvidaci letitých zavařenin, kterých je snad tuna, a i v tomto jsem značně pokročila. Také jsem si udělala nějakou práci a dokončila několik zakázek, takže si dneska připadám vysoce produktivní, ačkoli - když to vezmu kolem a kolem - mohla jsem toho stihnout i víc. Večer si asi vyjdu se psem na procházku.
Děti jsou dnes u babičky, takže jsem si udělala jídla, která obvykle nejedí a tedy nemá smysl je dělat, když jsou tady - konkrétně soba nudle s tofu, zeleninou, edamame boby a rybí omáčkou a večer jsem udělala takový experiment, a sice plátky cukety zapečené se sýrem. To bylo moc dobrý. Dokázala bych si to představit i jako náhradu chleba do nějakého low carb toastu. Taky jsem v návalu depresivní chvilky sežrala něco ze zásob pro koledníky (to byl naprostý opak low carb), takže budu muset zítra zajet koupit něco dalšího. Připadám si jako Penny z TBBT, která musela ze stejného důvodu na několikrát nakupovat sladkosti na halloweenskou koledu.
Pak jsem uklízela to, co jsem zdědila... tedy spíše "zdědila"... po tetě mé tety. Mojí tetě totiž umřela teta (logicky, jinak by nedědila, že jo) a zanechala po sobě byt naprosto narvaný věcmi. Teta ve snaze se toho zbavit to začala rozdávat po příbuzných. Já dostala nějaké nádobí (to se vždycky hodí), ubrusy (vzhledem k novému jídelnímu stolu se taky hodí) a pak dvě sady ještě originálně zabalených polštářů a peřin z vlny, což byl nakonec dost dobrý deal, protože když jsem si hledala na netu, kolik by mě stály, bylo to několik vyšších jednotek tisíc za jednu sadu. Součástí sady je i nějaká prohřívaná vlněná deka, respektive podložka, která je prezentovaná jako nějaký terapeutický prostředek, což musím hned vyzkoušet.
Měla jsem dneska nějakou smutnou náladu. Když tu nejsou děti a nemusím se jim věnovat, více to na mě doléhá. A i když tu děti jsou, chybí mi nějaká dospělá spřízněná duše. I když jsme spolu se Sašou poslední rok až dva moc času netrávili, aspoň jsem věděla, že tu někdo je. Občas uvažuji nad tím, jestli by to bylo jiné, kdybychom spolu trávili více času a praktikovali takové ty "trapné poučky" z lifestylových magazínů, jako např. udělat si denně hodinu jen na sebe, nechodit spát naštvaní a podobně. Těžko říct a je asi zbytečné uvažovat nad tím, kvůli komu jsme spolu ten čas netrávili, protože za tohle v drtivé většině případů nemůže jen jeden, respektive není to tak jednoduché.
No nic, pustím si Pána prstenů, to mi snad zlepší náladu.
Žádné komentáře:
Okomentovat