Měla jsem dneska rozlítaný den. Poté, co jsem odvedla Idušku do školy, musela jsem hned jet k zubařce, což se však změnilo v boj o čas, protože mi zamrzl zámek u auta a ani půlka balení odmražovací směsi do zámku (tedy něco, co by už ze své podstaty mělo fungovat) moc nepomohla. Nakonec jsem musela zajít domů pro teplou vodu a odmrazit jej pěkně "postaru". Naštěstí jsem si dala velkou časovou rezervu a tak jsem dojela včas, zubařka mě i vzala dřív a de facto jsem z ordinace odcházela přibližně v době, na kterou jsem byla objednána. Touto návštěvou skončilo mé vrtací kolečko, jupí.
S opuchlou tváří (vypadala jsem trochu jako po útoku boxera) jsem vyzvedla Idušku dřív z družiny, protože měla na dnešek naplánované očkování. Doktorka jí poradila, že aby se nebála, má počítat.
Doktorka: Tak můžeš začít...
Ida: Six seveeeeen!
Pak jsme šly do Tedi vybrat nějakou odměnu za statečnost. Iduška chtěla nejprve fixy, protože na jedné z nich bylo napsáno six seven, ale nakonec jsem ji přesvědčila, že fixy už doma máme v hojném počtu. Ještě jsem musela vynaložit hodně přesvědčovacích schopností, protože chtěla různé, jak já říkám, plastové krámy, které by si vyzkoušela jednou a pak bych je poslala ségře pro děti. Takže jsem ji nakonec ukecala k sádrovému jednorožci s barvičkami, to je aspoň něco kreativního. Prohlížela jsem si ještě nějaké umělé kytky, kterými bych si mohla dozdobit vázu a které tam měli docela levné (zhruba v Temu ceně), načež Ida prohlásila, že "Takový by ti mohl koupit táta, abyste se udobřili.". Vždycky mi přijde, že se s novým režimem už nějak srovnala, a pak obvykle prohlásí něco takového.
Doma jsem pak byla úplně vyflusnutá (nevím ani z čeho, zase tak moc aktivity jsem nevynaložila) a tak jsem si šla na chvíli lehnout. Možná na mě něco leze, ráno jsem měla chvíli ucpaný nos a takový divný "přednemocný" pocit. Nadopovala jsem se tedy vitamínem C, čajem a dala si teplou koupel s tím, že tohle kombo snad zabere.
Žádné komentáře:
Okomentovat