Původní víkendové plány jsem odložila (Saša tu něco kutí v dílně a bývá tu Iduška, tak mi bylo blbé odjíždět), respektive přesunula na týden. V pondělí jedu naposledy k zubařce a doufám, že už by mi konečně mohl někdo přes týden přijet opravit sušičku na prádlo (podle mého mínění jde o prasklý řemen) - volala jsem nějaké opravářské firmě už před týdnem, ale mají prý hodně záručních oprav a tak si budu muset počkat. Zatím jsem to vyřešila sušákem a odvlhčovačem v ložnici, což funguje překvapivě dobře a tak se kvůli tomu nemusím moc stresovat.
Včera večer jsem si dala relaxační koupel, abych si trochu zvedla pošramocenou náladu (Zyrtec jsem se neodvažovala vyzkoušet, nerada bych upadla do zimního spánku), a hledala jsem inspiraci na srpnovou dovolenou. Červenec už mám vyřešený a jindy přes rok se nikam moc nedostaneme kvůli školní docházce, maximálně tak září by ještě šlo, případně pak nějaký Egypt v prosinci. Trochu problém pro mě je, že v srpnu je ve většině dovolenkových destinací fakt hodně vedro (a taky draho). Vzpomínám, když jsme byli v srpnu v Římě. To byla Iduška ještě malá a bylo tak strašné vedro, že jsem na sebe za celou dovolenou nemohla dostat džíny, jak jsem byla permanentně zpocená. Na válení u moře je to sice fajn, ale tak na dva dny (respektive než se spálím... to se mi stalo na Sicílii, když jsem se zapomněla u čtení Dartha Banea).
Tak jsem si tak ve vaně procházela uložená místa na Google Maps, která bych chtěla v budoucnu navštívit, diskutovala to s ChatGPT... a ta mi poradila poměrně levné řešení na "wow destinaci" v Evropě, kde nebude v srpnu přehnaně vedro, ale zároveň tam je moře (no... poněkud chladné), hory, jezera,... kromě sopek tedy všechny takové ty přírodní věci, na které se ráda dívám. Letenky tam jsou překvapivě levné, ubytko se dá také sehnat za poměrně dobrou cenu, půjčit auto bych se tam nebála (zrovna davy turistů tam neproudí) a i ten aquapark tam je, aby se děti necítily ochuzené. Tramtadadá, jde o Norsko a Lofoty. Přijde mi to jako super nápad, v srpnu už se tam dá pozorovat polární záře, je možné si objednat výlet lodí a zírat na velryby (keporkaky a tak). Trochu problém je, že i v srpnu tam teplo fakt není (cca do 20 °C), což by mohlo dětem vadit (no respektive by jim to vadilo hodně). Reakci dětí na to, až je namísto k moři teplému jako kafe vezmu někam za polární kruh, si představuji trochu jako hlášky trpaslíka Yerpena ze Zaklínače. Je potřeba si to představit s patřičným ostravským přízvukem (tohle na tom seriálu miluju): "A co je kurva totok?! Tož co robím tu, v také zasrané řiti?! Kurva fix, robota na pyču, přišli jsme o pořádnou prdel. Ten cyp zasraný... ale pohoda... několikadenní společná cesta mi dává spoustu příležitostí nachcat mu do žrádla."
No ještě si to budu muset rozmyslet. Nicméně toto plánování má svůj vedlejší efekt (a proto trávím hledáním letenek, prohlížením fotek na Google Maps a ubytování na Booking tolik času) - cítím se tak orientovaná na budoucnost, jako bych zase měla v budoucnu žít, ne jenom přežívat v nějakém depresivním oparu ze vzpomínek na to, jak to bylo fajn, nebo jak to mohlo být fajn. Namísto úvah o tom, jak by to bylo pěkné, kdyby se ten cyp chytil za hlavu a donesl nějakou opelichanou kytku, se můžu utápět v úvahách, jak by to bylo fajn, kdybych v Norsku čuměla na polární záři a keporkaky a opékala si na grilu čerstvé ryby z místních trhů. Je to vlastně takový přepis bolestivých myšlenek prostřednictvím imaginace, což je ve své podstatě relevantní psychoterapeutická technika.
Žádné komentáře:
Okomentovat