Četla jsem dnes článek o tom, že v Jihlavě zavírá kamenný antikvariát. Majitelka v rozhovoru docela rozumně mluvila o tom, jaká je teď situace u antikvářů, konkrétně že online prodej vyžaduje vysoké investice a zejména marketingového specialistu. Za poslední rok, kdy jsem vedla ex-antik, jsem to viděla sama - musíte umět pracovat s GA4, Google Ads, Google Merchant, musíte znát princip konverzí, jak je měřit, jak implementovat různé měřící kódy, kterých je bambilion, přičemž naprosto obvyklá je situace, kdy vše nastavíte podle návodu a ono to stejně nefunguje, takže musíte komunikovat s podporou a následně zjistíte, že je to celé o tom, že jste nezaškrtli určitou možnost v nastavení, o které v návodu nebyla ani zmínka. Upřímně průběžně upravovat reklamy (není to o tom jednou to nastavit a jít pryč) je práce tak na dvě tři hodiny denně, a to je spíše průměr, protože někdy se tomu věnujete dva dny v kuse a někdy zase týden vůbec. Nehledě na finanční náklady - já platila ze svého několik tisíc měsíčně (víc jsem do toho z vlastních prostředků dát nemohla a nechtěla) a stejně to bylo za poslední rok k prdu, protože ostatní online antikvariáty samozřejmě dávají do reklamy mnohonásobně více.
To máme online reklamy. Pak samozřejmě musíte průběžně zboží nahrávat do e-shopu. Jako první variantu si můžete hradit brigádníky, které byste ale měli nahlásit (nebo se vystavujete pokutě a zároveň neustálému stresu, že vám přijde kontrola) na patřičné úřady a platit za ně. Brigádníci jsou stres - musíte je průběžně kontrolovat, protože jakmile z nich spustíte zrak, dělají chyby a flákají se (samozřejmě ne všichni... ale ti schopní si obvykle rychle najdou lepší plat, než jim jste schopní dát vy). A i když jim dáte minimální mzdu, tak v přepočtu na jednu zapsanou knihu zjistíte, že se vám to možná ani nevyplatí. Druhou variantou je si zboží nahrávat do e-shopu sám, ale to jsou hodiny práce denně. Máte ale jistotu, že to uděláte tak, jak si to představujete, protože chyby mohou znamenat významné komplikace (reklamace, odstoupení od smlouvy...).
Další věcí jsou zásilky. Pokud nahráváte zboží do e-shopu a reklamy vám jakž takž šlapou, tak vám začnou chodit objednávky. Musíte dohledat knihy, zkontrolovat je, zabalit a odeslat. Nezní to složitě, ale je to časově náročné. Navíc se nezřídkakdy stane, že se hodiny a hodiny balíte s velkou objednávkou, kterou vám pak ale zákazník nepřevezme, takže ty hodiny práce jsou ve výsledku k ničemu. Upřímně dobírky byly jeden z můj největších stresorů, a to zejména proto, že dopravu jsem často doplácela ze svého a tak jsem se dostala do situace, kdy jsem měla plat 0, ale výdaje několik stovek za nepřevzaté dobírky měsíčně.
V neposlední řadě tu máme administrativu. Musíte evidovat výkupy, měli byste evidovat odpady. Nezní to složitě, ale v případě antiku byste správně měli vědět, odkud každá knížka pochází (kdo vám ji přinesl), což je při několika tisících knih, co by vám měly měsíčně projít rukama, abyste se uživili, docela pracné. No a na samý závěr dáme kontakt se zákazníky v kamenné prodejně - většinou je to příjemné zpestření, ale známe práci s lidmi, někdy vám chodí i idioti, kteří vám akorát přispějí svou měrou do té hromádky stresu, která se ve vás postupně kupí. My jsme navíc měli několik balíkových služeb, takže si k nám lidé chodili pro balíky - to sice hodilo nějakou tu tisícovku měsíčně, ale na druhou stranu to byl stres navíc, protože se občas něco podělalo, nebo na vás lidé házeli věci, za které vy jste nemohli (relativně často se mi stávalo, že si lidé přišli stěžovat, že jim přišlo v balíku něco jiného, co chtěli, a chtěli po mně, ať to řeším).
Proč to tady píšu? No za prvé proto, že čekám, až se mi dodělá domácí pizza k obědu (dělala jsem ji dneska s kuřecími prsy a tvrdým italským sýrem), za druhé proto, že chci sumarizovat, co jsem všechno v antiku dělala a proč to vlastně ve mně po čase vyvolalo vyhoření. Dost často mi zákazníci říkali, že mám pohodovou práci a nepředřu se, to se ale s realitou dost rozcházelo. Kolik bych dostala za takovou práci v soukromém sektoru? Je to vlastně práce za několik lidí, takže počítám tak 50k alespoň? Možná se to tak nezdá, ale ta míra stresu byla vysoká, navíc k vyhoření vám stačí, pokud zažíváte i nižší míru stresu po dlouhou dobu. U mě to byli hlavně brigádníci (proto jsem se jich postupně "zbavila"), dobírky, finance a pak také vědomí, že ať dělám, co dělám, ekonomická situace firmy se nezlepšuje a navíc jsem pořád obviňována, že za to můžu já.
Na druhou stranu nemůžu říct, že bych antik neměla ráda. Měla jsem ho ráda, jen jsem neměla ráda podmínky, za kterých jej dělám. Chtěla jsem to udělat v prodejně hezčí, ale když moje snahy přimět Sašu k odvozu vyřazených knih přes půl roku neměly úspěch, vzdala jsem to. Chtěla jsem se tomu věnovat více, ale k tomu jsem potřebovala omezit vlastní podnikání a to samozřejmě nemůžete udělat, pokud to nemáte alespoň částečně vykompenzované, jinak se brzy dostanete do finančních problémů. Prostě nemůžete dát do firmy všechno a ještě do toho sypat peníze, když do toho musíte vydělávat peníze jinde, abyste vůbec všechno uplatili. Tohle nedokáže vyvážit žádný entuziasmus, navíc když jde o práci, kde jste denně vystaveni tlaku a stresu. Vlastně se divím, že jsem to vydržela tak dlouho - bylo to ale za cenu burnoutu, kdy jsem již jela prakticky jen na setrvačník.
Jak říkala paní v článku o jihlavském antikvariátu, možná online bublina s použitými knihami jednou praskne. Možná se k tomu podnikání pak vrátím, ale na sebe a jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat