Včera jsem až do jedné nebo dvou do rána dělala 60 toastů na ty gymnastické závody. Následně jsem vstávala v šest a pomáhala s přípravou a organizací. Idušku jsem sice závodit viděla, ale jinak jsem se moc koukat nestíhala. Naše gymnastky ale moc dobře neskončily a mezi ostatními matkami se začíná vytvářet jakási odbojová skupina, která chce, aby měly v sestavách těžší prvky, protože za ty jsou samozřejmě body navíc a když ostatní gymnastky z jiných oddílů dělají přemety, "šneky", rozštěpy a tak, tak je jasné, že ty naše i při pěkných, ale jednoduchých sestavách moc dobré místo nezískají.
Večer jsem pak ještě jela pomoci uklízet sportovní halu, takže domů jsem přijela totálně vychcíplá a šla jsem prakticky hned spát. Saša se samozřejmě na jakoukoli pomoc (fyzickou i finanční) vykašlal, ale naštěstí jsem si po letech s ním už zvykla, takže se musím pochválit, že jsem to sama pěkně zvládla.
Ráno jsem si chtěla přispat, ale ségra mi poslala výblitek, který o Sašovi vyšel v novinách - týkalo se to konce antikvariátu, kde samozřejmě nebylo napsáno "Od roku 2020 jsem na antikvariát sral a šel jsem točit keramiku, ale protože si neumím zorganizovat svoje podnikání, tak jsem své ženě nikdy nic nezaplatil a když se začala bránit, tak jsem se zbavil antikvariátu i ženy.". Ten článek mě samozřejmě velmi nasral, protože Saša opakovaně naprosto ingoruje to, co jsem do antikvariátu vložila (energie, zápal, peníze) a akcentuje pouze to, že jsem s tím skončila, čímž jsem mu asi podle jeho pohledu překazila jeho úžasný projekt, na který ale poslední roky totálně kašlal.
Popravdě ho začínám spíš nenávidět s tím, jak se u mě projevuje bilance našeho vztahu a toho, jak se ke mně choval, jak na mě kašlal a jak ani teď nedokáže ocenit to, co jsem pro něj dělala. Ostatně láska a nenávist spolu mají hodně společného. Dost pochybuji, že si to vůbec uvědomuje jinak než poklesem svých příjmů, ale upřímně doufám, že si to jednou uvědomí. Sice nemyslím, že by se mi někdy omluvil na to, že mě léta využíval, vykořisťoval a kašlal na moje potřeby nebo emoce, načež mě odkopl, když jsem mu přestala vyhovovat, ale pokud si to aspoň někdy v koutku duše uvědomí, tak to pro mě bude zadostiučinění, i když se o tom v takovém případě samozřejmě nedozvím.
Z jeho pohledu to je pravděpodobně tak, že jsem nevděčná, nezajímala jsem se o něj, kašlala na naše "společné" podnikání a zajímala jsem se jen o to, kolik vydělám, zatímco z mého pohledu jsem se snažila hasit následky jeho lehkovážnosti a nedostatku organizace a chtěla jsem mít nějakou rezervu, kdyby se něco stalo, což se ostatně několikrát projevilo jako dobrá strategie. Také jsem do budoucna plánovala našetřit si a koupit si apartmán v Egyptě, Itálii, nebo třeba u Černého moře, kam bychom mohli jezdit a mít tak zároveň nějaký pasivní příjem, ale takhle Saša nikdy nepřemýšlel. Zajímalo ho jen to, co je tedy a teď, bez ohledu na to, jak bude v budoucnu.
Možná bych to měla tedy brát jako příležitost. Až budu mít dům a zpátky svoje příjmení, už se nebudu muset starat o to, co je s ním a jak to dopadne na mě. Nebudu se stresovat, jestli zvládne zaplatit nájem v obchodě, nebo jestli mu budu muset "přispět" (i když nedostávám žádný podíl z příjmů), budu jen já a moje úsilí a ambice. A možná zvládnu uskutečnit i svůj plán přestěhovat se s dětmi do zahraničí, kde budu daleko od Saši a od tohoto radikalizujícího se národa...
Žádné komentáře:
Okomentovat