Chtěla jsem dnes večer jet do toho kina, ale musela jsem to odložit, protože mi Saša na den "vrátil" Idušku s tím, že jede někam s Marianem. Respektive s "Marianem". Na celý den a noc. Nevím, jestli si o mně myslí, že jsem nějaká tupější, ale přeci mu musí být jasné, že neustálé cestování někam s Marianem ("Marianem") není úplně důvěryhodná výmluva. Na druhou stranu - pokud by to byla pravda a vážně takto neustále někam cestoval s Marianem, asi to není úplně zdravý vztah. Alternativní vysvětlení je, že řeší něco, co není ani Marian, ale ani "Marian". To by mohl být nějaký supervýhodný business s kovářem, což teda good luck.
Ať už je to cokoli, důsledkem pro mě je, že mi to narušuje moje plány. I když evidentně Saša žije v představě, že bez něj sedím doma a nikam nechodím, není to tak úplně pravda. Tedy dneska místo kina budu dělat na nějakých zakázkách (abych si vyšetřila čas na kino na jiný den) a když už budu ve Žďáře, zajdu se podívat po nějakém rámu na ty pitomé puzzle, co se snažím už druhý den složit (no má to tisíc dílků, asi to nebude úplně záležitost jednoho večera).
S tím, jak se blíží Valentýn, mě čím dál intenzivněji ze všech různých kanálů bombardují reklamy. Nemůžu se podívat do e-mailu, abych tam neměla deset reklam souvisejících s Valentýnem, což mě celkem deptá. Nicméně když si to vezmu racionálně, za poslední rok či dva jsem stejně od Saši nic nedostala, tedy mi vlastně nemá co chybět. Na Instagramu jsem v reelsech spatřila zajímavou myšlenku, a sice že když nám skončí vztah a my se trápíme, je to často proto, že si představujeme, jaký ten vztah mohl být a jaký byl ve svých lepších časech, což se dá aplikovat přímo na můj případ. Když si s bolestí vzpomenu, jaké to bylo pěkné, když jsem měla někoho, kdo mi nějakým způsobem prokazoval lásku (a teď nemyslím zrovna materiálně na Valentýna, ale třeba pevným obětím, mazlením, pochvalou vzhledu nebo tak něco), vlastně je to v nějaké intenzivnější míře spíš tak dva tři roky dozadu.
Vlastně všechno souvisí se vším. Když jsem ještě cítila, že mě Saša vážně miluje a věnuje mi pozornost, byla jsem ochotnější pro něj více dělat. Když tenhle pocit vymizel, začala jsem být více frustrovaná z antikvariátu a neplacené práce. Mohla bych na to aplikovat Maslowovu hierarchii lidských potřeb, nicméně v jakémsi obráceném módu, protože když mi práce přestala saturovat moje vyšší potřeby (potřeba lásky, uznání, sounáležitosti), začala jsem se více soustředit na to, jestli saturuje moje nižší potřeby (tedy jestli mi poskytuje peníze na hypotéku, energie a jídlo).
Kromě Valentýna mi pořád často skáčou reklamy na různé rychlé půjčky, což nevím, jestli je něco, co mě má znepokojovat, nebo je to prostě náhoda. Vzhledem k tomu, že já takový obsah nemám důvod vyhledávat, na kontextovou reklamu bych to úplně neviděla. Samozřejmě to může mít nějaké jiné vysvětlení, než že to hledá Saša a proto mi to vyskakuje, a doufám, že to je právě tohle.
Žádné komentáře:
Okomentovat