Poslední dny jsem docela produktivní. Došly jsme s kamarádkou k názoru, že to souvisí s cyklem - a to jak období produktivity, tak období depky a neaktivity. Obvykle, resp. když neprožívám zrovna žádné extrémní životní období, tak se moje nepříznivá fáze cyklu projevuje tím, že jsem "přednasraná". Naštěstí jsem se za ty roky naučila tohle trochu krotit, takže moje přednasranost vypadá spíš jako pasivita, což je vlastně úporná snaha vyhnout se konfliktu. Naopak pozitivní fáze se obvykle projevuje tak, že jsem veselejší, optimističtější a připadám si úžasná, inteligentní a krásná. Teď, když mám složité životní období, je to spíš období aktivity, kdy skládám nábytek, puzzle, kreslím si, pracuji a uklízím. Trochu mi pomáhá to překonávat smutek.
Včera jsem skládala nábytek (pořídila jsem si do obýváku komodu, protože ta stará se mi začala rozsypávat, takže ji provizorně opravím a použiji jako úložný prostor do podkroví), dneska jsem začala skládat puzzle od ségry a pak jsem kreslila ty debilní ilustrace k rozcvičkám (doufám, že ta klientka už po mně nikdy nic chtít nebude), udělala jsem pár textů na objednávku a pak jsem si šla pochillovat do vany a vymýšlela jsem dovolenou na prázdniny. Na jarňáky mám vymyšlenou a zaplacenou tu Budapešť, o prázdninách bych ráda vzala děti někam k moři, ale zároveň mě to pořád táhne do hor. Nevím, kde se ve mně tyhle tendence vzaly, ale poslední rok nebo dva mám nějaké puzení k túrám v horách. Přitom jsem málem pošla už při "výstupu" k Notre Dame de la Garde v Marseille. Pár schodů a málem jsem poblila francouzskou kulturní památku.
Zadala jsem tedy ChatGPT prompt, aby mi našla nějaké hory pro lidi bez fyzičky, a poradila mi Dolomity. Podle fotek to vypadá celkem schůdně. Problém je, že dopravit by se tam bylo nutné nejspíš autem, nicméně kdybych jela hlavně v noci a vyhnula se nějakým velkým městům, tak by to mohlo být v pohodě. Další výhoda je, že to není tak daleko od Lignana a Caorle, což jsou shodou okolností destinace, kde jsem poprvé viděla moře.
To bylo někdy v roce 2016, kdy jsme tam jeli autem se Sašou. Neřekla bych, že to bylo před deseti lety... na jednu stranu je to tak vzdálené, na druhou stranu jako bych tam byla třeba před dvěma lety (jo, zní to jako blbost...). Pár dní jsme byli u kamaráda Paola, který už bohužel umřel, pak jsme přespávali ve stanu v kempu, který se myslím jmenoval Slunečnice (Girasole). Bylo to kousek od Lignana a byli jsme tam celkem dvakrát - jednou sami dva v roce 2016 a pak i s Lexou někdy v roce 2017 (shodou okolností cca devět měsíců před narozením Idušky), to jsme zapomněli doma hůlky od stanu a museli jsme spát jen na té plachtě a mně vlezli do chipsů mravenci. Tenkrát jsem z toho byla na prášky, ale teď je to celkem vtipná vzpomínka.
Myslím, že by to bylo pěkné se tam podívat znovu. Byly tam krásné pláže a tak, možná bych teď v únoru sehnala i nějaké schůdné ubytování (přinejhorším to jistí Girasole). Když jsme tam byli se Sašou, udělali jsme si i výlet do Benátek. Denně jsme jedli pizzu za deset éček, to bylo taky prima.
Žádné komentáře:
Okomentovat