Jak jsem dělala lasagne

Pustila jsem se dnes do testování svého strojku na těstoviny, který jsem si koupila před pár lety s vidinou toho, že budu dělat domácí pastu, ale pak jsem na to vůbec neměla čas. Pro začátek jsem chtěla dělat něco jednoduššího, udělala jsem teda lasagne. Na to, že to byla premiéra, se celkem povedly. Do Idušky padly jako Němci do krytu, Lexa pak ve dvou etapách snědl tři čtvrtě zapékací misky. Zkusím nadělat nějaké těstoviny do zásoby, třeba i s příchutí (našla jsem zajímavý recept na špenátové, rajčatové a mrkvové).

Měly jsme dnes s kamarádkou zajímavou konverzaci o mužském egu - došly jsme k tomu přes to, že měla schůzku s nějakým potenciálním nápadníkem, kterého potkala někde na sociálních sítích. Ukázalo se, že fotky, které jí posílal, byly silně zkreslující, respektive že byly vyfocené tak před dvaceti lety a dvaceti kily. Týpek ani výrazně nezjišťoval, jestli má o něj reálně zájem (ve světle nových skutečností samozřejmě ne), a hned do ní začal valit, jak se těší na intimnosti a tak. Trochu mi to připadalo, jako by se začala scházet s kovářem - ten má podobný vibe, respektive trpí pocitem, že každá žena by měla být šťastná z toho, že ji poctil svou pozorností, protože pro takovou mladou, inteligentní a energickou ženu není evidentně nic lepšího, než si začít s metrákovým, padesátiletým, toxicky maskulinním pakem, pro kterého je vhození špinavých ponožek do koše na prádlo vrcholným ponížením a vynesení koše vnímá jako souboj o dominanci se svou manželkou. Fujky. Doporučila jsem, ať zdrhá všemi směry.

To muži vůbec nepřemýšlí o tom, co vlastně můžou ženě nabídnout? Evidentně ne, evidentně jsou ženy pro řadu z nich jen nějaké podřadné nástroje, které přinášejí potěšení. Nevidím tam žádnou reflexi typu "Když už tedy nejsem zrovna Henry Cavill / miliardář, tak jí aspoň poskytnu jistotu, budu na ni hodný, pomůžu jí s úklidem, dám jí prostor, občas jí koupím kytku nebo udělám masáž...", nebo tak něco. Ne, je to jen "Blbka může být ráda, že klofla takového alfasamce, tak mi teď bude prát a žehlit.". Nehledě na to, že jsou to často lháři a pohádkáři (když už jsem u toho kováře, tak asi 10 minut mi trvalo, než mi Google prozradil, že jeho pohádky o úspěšném podnikateli, kterému jdou všichni na ruku, jsou spíš plky).

Ségra mi věnovala dva lístky do kina do Jihlavy, protože vzhledem k tomu, že její nejmladší dítě trpí separační úzkostí, nemůže je využít. Mám teď díky tomu příležitost zajít si na nového Avatara (a to dokonce dvakrát, hehe). Případně uvažuji o kombinaci Avatara a Norimberku, kde hraje můj oblíbený Rami Malek (mimochodem jsem nedávno s šokem zjistila, že hrál chudák ve Stmívání). Vzhledem k tomu, že mám teď hodně flexibilní pracovní dobu, můžu si zajet do kina prakticky kdykoli, kdy není doma Iduška (nechat ji doma s Lexou samotnou je poměrně rizikové). 

No a teď si jdu lehnout do svých péřových peřinek, protože zítra mě čeká překreslování pitomých rozcviček pro pitomou klientku.