Dneska jen krátce...
Ráno jsem měla trochu breakdown. Zdál se mi sen a když jsem se z něj probudila, vstávala jsem s pocitem, že je Saša pořád tady a se mnou. Pak jsem si uvědomila že už ne a rozdíl v emocích byl tak silný, že mě to prostě dostalo. Nevím, proč mi to můj hloupý mozek dělá. Snažím se z toho rozchodu vzpamatovat, racionalizovat si jej, mít se Sašou minimální kontakt, ale mozek mi posílá sny o něm a nechává mě dostat se do stavu, kdy jsme ještě byli spolu a alespoň z mé strany šťastní. Saša mi má dneska donést knížky, takže se teď potřebuji nějak vzpomatovat, abych nevypadala jako troska, až přijede. Ideálně kdybych se s ním vůbec nepotkala a nemusela znovu prožívat ten koktejl emocí. Achjo...
Žádné komentáře:
Okomentovat