Včera jsem tedy byla u zubařky, ačkoli jsem den předtím měla trochu "zdrhací tendence". Nicméně na druhou stranu jsem měla problém se zuby už fakt dlouho a chtěla jsem to nějak vyřešit. Poprosila jsem tedy doktorku o koňskou dávku lokální anestézie, na což mi řekla, že s mou váhou je koňská dávka nejspíš normální dávka. Nakonec samotný zákrok nebolel a konečně mám pěkný zub a nemusím se kontrolovat, když se chci široce usmát. Za cca 14 dní tam jdu znovu na opravu už menších nedostatků, ale to už se nebudu tak moc bát.
Cestou zpět jsme se s Idou stavily u mé sestry "na pokec". Je fajn trochu změnit prostředí, dovědět se nové informace a tak. Pak jsme vyzvedly Lexu z florbalu a já si šla dát vanu, protože zuby už se začaly probírat k sobě a nebylo to úplně příjemné. Ještě dneska vypadám, jako bych dostala nakládačku, ale už se aspoň můžu najíst (otok většinově splaskl).
Jak jsem byla trochu grogy ze zubaře, šla jsem spát neobvykle brzy a zase jsem měla divné sny. Moje podvědomí se mi asi snaží protlačit do snů nějaké nezpracované záležitosti. Nebo to bylo tím, že Saša večer volal dětem a já na něj před spaním myslím, tak se mi o něm pak zdá. Usnula jsem dříve, než jsem začala plánovat ten výlet... vlastně myslím, že se tomu spíš vyhýbám proto, že čekám/doufám, že by se Saša ještě mohl vrátit a mohli bychom jet všichni. Objednat dovolenou pro tři je prostě moc definitivní a je to takové "už jsem fakt sama".
Taky mi zase psal kovář. Naštěstí už ho přešly pokusy vymámit ze mě nějaké intimnosti - pro změnu to zkouší přes vztahový potenciál, což není o moc lepší (vlastně je to ještě horší... vzhledem k tomu, co mi o sobě napovídal, to není chlap, ale jeden obří red flag).
Pro dnešek posledním bodem programu je můj stesk po antikvariátu. Zpočátku to bylo fajn, nechodit tam a mít čas jen pro sebe, pro svou práci a tak, ale fajn to bylo dotud, dokud jsem to brala jako dovolenou. Po dovolené se člověk obvykle vrátí do práce, já už se tam ale nevrátím, takže je mi z toho logicky smutno. Přeci jen jsem tam byla fakt dlouho a i když mě nějaké věci štvaly, měla jsem to tam v jádru ráda a ta rutina mi dávala jistý smysl a řád. Také na to mám mnoho dobrých vzpomínek, potkala jsem tam několik zajímavých lidí a dalo mi to řadu schopností (naučila jsem se lépe komunikovat s lidmi, řešit problémy a tak). Bude mi to tam prostě chybět, i když nejvíc mi chybí doby, kdy jsme tam se Sašou byli spolu, respektive kdy jsme jej spolu budovali.
Odešel jsi — a s tebou i ten klíč
od míst v mém těle, kde bývalo „domů“.
Večer se mi v hrudi zavírá výloha,
světla zhasnou moc brzo
a ticho má tvoje kroky.
Žádné komentáře:
Okomentovat