Příspěvek z vany

Tento příspěvek je poměrně unikátní, protože jej píšu z vany. Mám nějaká ztuhlá záda a doufám, že horká koupel by mi mohla pomoci. Kromě toho mi ji doporučil ChatGPT jako způsob, jak si navodit pozitivnější myšlenky. Je mi totiž dnes poněkud smutno jakožto následek budoucí pondělní návštěvy zubaře. Bude tam i Saša - dokud jej nevidím a neslyším, není mi zase tak úplně nejhůř, jakmile se ale máme vidět, nějak to na mě padá.

Taky mi poslední dny chybí "mužská ruka", což se pak není co divit, že mi z toho chybí i manžel. Asi je to následek hormonálního cyklu, respektive jeho aktuální fáze. 

Byly jsme s Idou v cirkuse. Lexa jít nechtěl - asi mu to v jeho pubertálním věku přišlo trapné. Původně jsem měla v plánu to Idě zatrhnout, protože cirkusy zrovna nemusím (vlastně jsem nikdy v žádném nebyla, ale z principu), ale nakonec byla velmi otravná. Potkala jsem tam známou, která tam byla za stejných okolností, což je vtipné. Představení bylo zajímavé, bylo to jiné, než jsem si to vždycky představovala. 

Večer mi volala tchyně a mj. říkala, že když se ptala Idušky, co chce k Vánocům, chtěla návrat táty. No aspoň s tím pořád netrápí jenom mě. Vzhledem k tomu, že tohle zajistit nedokážu, bude se muset spokojit s poněkud materiálnějšími hodnotami.

Já jdu dělat těsto na cukroví. Dalo by se říci, že je to aktuálně moje náhradní uspokojení.