Dnes se legálně zbavím dětí (odjedou k babičce), tedy se dám do další fáze přípravy cukroví (upeču perníčky z nachystaného těsta, aby je Iduška mohla následně umělecky zprznit polevou). Také udělám další těsto, tentokrát na linecké, a připravím estonský kringel - ne že bych se najednou vzhlédla v pečení, ale můj nákup másla na cukroví byl poněkud naddimenzovaný, tedy jej potřebuji nějak spotřebovat, abych jej nemusela vyhodit, což by mi jakožto držgrešli dlouho leželo v žaludku.
Když jsem naposledy viděla Sašu, vypadal chudák nějak přepadle. Z toho, jak verbalizoval svoje obavy, bych řekla, že to na něj začíná nějak doléhat, což dává smysl - já být v jeho situaci, tak vyšiluji jak blázen. Musím si vždycky připomenout, že to on mě opustil, abych jej nezačala utěšovat. No nicméně na to, jak moc se mnou byl údajně nešťastný, teď vlastně vypadá ještě hůř.
S tím souvisí i stále otevřená otázka, kde vlastně budeme trávit Vánoce. Děti by chtěly trávit Vánoce u babičky, babička by taky chtěla, aby děti trávily Vánoce u ní, a vlastně by to ani sám o sobě nebyl problém, ale poněkud se mi příčí trávit Vánoce s někým, kdo mě takovým způsobem opustil a hodil mi všechno na hlavu. Nevím, přijde mi to takové... divné a asi bych se necítila dobře. Takže jsem teď postavena do situace, kdy všichni (asi kromě mě a Saši) chtějí, abych trávila s dětmi Vánoce u jeho mámy, tedy se obávám, aby z toho nevznikla logika ve stylu "Co má vlastně za problém, když by to všem vyhovovalo."...
Žádné komentáře:
Okomentovat