Vánoce jsou za námi. Jak jsem již předeslala, trávila jsem je s dětmi v Bystřici, což bylo oproti mému očekávání o něco veselejší, než kdybych je trávila doma. Jelikož příbuzenstvo z manželovy strany je místy poněkud zvláštní (to je eufemismus vztahující se k nápadu jet olizovat žáby kamsi do Peru), poskytlo mi to dostatek materiálu k přemýšlení, což mi odvedlo pozornost od negativních záležitostí. K mé pozitivní náladě nepochybně přispělo i to, že se mi poměrně dařilo se Sašovi vyhýbat, takže jsem se nemusela účastnit žádných nepříjemných rozhovorů. Saša mi daroval k Vánocům rádio do zapalovače v autě - asi by bylo lepší, kdybych měla v autě funkční zapalovač, ale stejně si plánuji časem pořídit nové auto, takže to můžu brát jako dárek "do foroty" pro brzké využití. Původně jsem čekala, že mi nedá nic, tak jsem mu koupila jen dárkové balení salámů - zpětně mi to přišlo trochu trapné, ale můžu si říkat, že je to kompenzace za minulé Vánoce, kdy by mi koupil na benzince kapalinu do odstřikovačů, nebo něco takového, kdybych nezasáhla.
Dnes jsme byli s dětmi na návštěvě u mé mámy. Iduška nakreslila mé sestře, která má už čtyři děti, obrázek, kde je moje ségra v obklopení čtyř miminek, přičemž na jednom rameni jí sedí čert, který jí našeptává, aby měla další dvě děti, a na druhém rameni anděl, který lobbuje "jen" pro jedno dítě. Nijak jsem jí s tím nepomáhala, neradila jí, ani nic takového, nutno dodat. Ségra moc nadšeně nevypadala, ale její přítel vypadal pobaveně. Dárek dostala i naše kočka - takové ty tekuté "minikapsičky". Zkoušela jsem jí dnes jednu dát, ale bohužel je to trochu idiotka, takže se po tom sápala tak moc, že to bylo všude od kočky přes mě až po podlahu.
Již před nějakou dobou jsem dostala od švagrové koberec s vysokým vlasem, který jsem složitě vyprala a dala si ho do ložnice. Dneska jsem tam uklízela a seznala, že bude třeba ho ještě trochu vyčistit, ačkoli už dost prokoukl. Už se těším, až si na něj lehnu a budu relaxovat (třeba si pustím na LP soundtrack k Pánu prstenů). Tyto maličkosti, které mění prostředí kolem mě, mi pomáhají posunout se dál od rozchodu. Je to jako bych se posouvala dále ve "fyzickém" světě, což pomáhá i mé psychice, která potřebuje takové drobné změny a stimuly, aby plně pochopila realitu. Snažím se proto drobnými kroky měnit prostředí kolem sebe (nový stůl, nová postel, nový koberec), ale i sebe (dokopat se k pečení cukroví, chodit ven se psem, plánovat si lépe práci, připravit výlet pro sebe i děti). Není to nic světoborného, ale je to pohyb vpřed (ostatně i pád na držku je pohyb vpřed).
