V pátek má Iduška další závody, tentokrát v Táboře. Původně jsem myslela, že jsou v sobotu, ale z predispozic (které jsou mimochodem hrozně nepřehledné a člověk aby si udělal Ph.D., aby se v nich zorientoval) jsem zjistila, že už v pátek. Budu potřebovat, aby při mně stála všechna božstva světa a svorně mi přála, abych tam ve své kraksně vůbec dojela. Ale to asi zbytečně dramatizuji - moje auto je sice vykopávka, ale technickou má a takové ty důležité součásti, jako například motor a držák na kafe, docela fungují. Každopádně doufám, že se neumístí předposlední jako tenkrát v říjnu, to by zase asi bylo velké mrzení.
Jarní časový posun mě tentokrát pěkně složil - dneska ráno jsem si nastavila budíka na šestou, abych stihla dodělat nějaké věci do práce, ale samozřejmě jsem nevstala a navíc jsem pak byla jako mátoha. Doufala jsem, že mě probere procházka se psem, ale tu jsem taky prospala. Nicméně už se mi celkem daří upravit si spánkový rytmus, tedy chodit spát dříve a dříve i vstávat. Jen to chce ještě drobně doladit.
I tak jsem toho dneska stihla relativně hodně, například předělat práci pro klientku, která si uprostřed statistického třídění druhého stupně vzpomněla, že vlastně statistickému zpracování tohoto typu vůbec nerozumí a změní to tedy na deskriptivní statistiku. Kéž by si moji klienti toto uvědomovali tak nějak dříve. Třeba předtím, než na tom začnu pracovat. To by bylo fajn.
Včera jsem pro změnu dělala zakotvenou teorii rozhovorů - týkalo se to tématu domácí parenterální výživy. Jedna z informantek popisovala, že má občas problém vak s výživou "pořádně zmáčknout". Vybavila jsem si, že mi Saša něco takového říkal v úplně jiném kontextu. Asi už začínám magořit, když mě u kódování nudných rozhovorů napadají takové věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat