Dneska se mi podařilo odvést Idu o hodinu dříve do školy. Viděla jsem na mobilu nějaké číslo a 22 minut, z čehož jsem vyvodila, že jsme zaspaly a tak jsem snad do čtvrt hodiny byla s Idou u ZŠ. Po příchodu domů jsem však zjistila, že nebylo 7.22, ale 6.22. No ale ranní družinu si Ida užila...
Pak jsem jela k doktorovi. Ukázalo se, že bylo třeba zopakovat stěry z cervixu. Prý se to posílá do Prahy. Většinou to nic není, kdyby se ukázaly prekarciální změny, provádí se drobný ambulantní zákrok. No tak snad spadám do kategorie "většina". Tohle řešit, to by mi tak ještě scházelo.
Byla jsem z toho poněkud v depresi (i když vlastně zatím nemám proč) a začalo mi chybět, že nemám nikoho, komu bych se svěřila a kdo by mě objal, utěšil, povzbudil, polaskal. Říkám si, jestli někoho takového najdu... teď mi to připadá nemožné, ale racionálně vzato, tohle jsem si myslela i předtím, než jsem potkala Sašu. A když jsme se prve rozešli, myslela jsem si to taky. Pak mi kamarádka dohodila svého ex s tím, že je to ověřená kvalita. Párkrát jsme spolu někde byli, nechal mi posílat kytky a dárky až domů, ráno jsem ve schránce pravidelně nacházela čokoládu... a to jsme spolu ještě ani nic neměli.
No a pak Saša napsal, jestli bych se s ním nechtěla kouknut na film, a já samozřejmě přiběhla. Prý ženy instinktivně tíhnou k mužům, kteří je ničí, a u mě je to asi pravda...
Žádné komentáře:
Okomentovat