Mám dneska divný pocit, takový nespecifický strach, neblahou předtuchu, nebo něco takového. Přepadlo mě to, když jsem se vzbudila a asi mi ještě v hlavě dojížděl sen, protože mi hlavou rychle běžely nestrukturované myšlenky. Týkalo se to obav ze Sašovy situace, takže i ten divný pocit se asi týká toho. Nejsem zrovna ten typ člověka, který by věřil v intuici, takže nemyslím (spíš doufám), že to není "znamení" či předzvěst něčeho špatného, spíš mě jen ten sen, který si už ani nepamatuji, rozhodil. Možná - nebo spíš určitě - v tom hraje roli podvědomí, které už asi nemohlo snést podvědomé obavy a začalo mi je posílat na povrch.
Jsem aktuálně multifaktoriálně vystresovaná. Stresuje mě Saša (je nepříjemné, že mě jeho situace stresuje ještě víc, než když jsme byli spolu), stresují mě Vánoce (resp. nutnost rozhodnout se o způsobu jejich trávení, nějak to celé připravit a tak), stresuje mě antikvariát (resp. jeho blížící se konec) a stresuje mě i moje práce (někteří klienti jsou "tataři" a teď se to v peaku zakázek projevuje více než kdy jindy).
V antiku jsem poslední dobou zkušebně nahrávala vybrané zboží na jednu bazarovou platformu - škoda, že jsem na to nepřišla dřív, ideálně již před lety, protože toto řešení by bylo pro antikvariát naší velikosti ideální. Platba se řeší přes platformu, žádná dobírka (nevyzvedávači dobírek mě vždy velmi rozčilovali), slevy se dají personalizovat (konkrétní uživatelé si dávají zboží do oblíbených a dá se jim pak nabídnout sleva, která často vede k nákupu) a podařilo se mi tam za relativně krátkou dobu prodat i zboží, které u nás na prodejně leželo roky (a to jsem tam toho nenahrála moc). Je to celkem k prdu, že na takové dobré řešení přicházím až teď.
Taková ambivalentní výhoda teď je, že Saša je pryč a ještě nějakou dobu pryč bude, takže mě nebudou rozhazovat jeho návštěvy, které ve mně vždy spouští relapsoidní depkoidní stavy. Je to trochu jako z ledového království - co nevidím, to mě nebolí...
Žádné komentáře:
Okomentovat