S předvánočním obdobím na mě doléhá, že letos tu vlastně budeme sami. Obecně je moje nálada značně kolísavá. Když se bavím s kamarádkami a ty mne přesvědčují, že mám být ráda, že odešel, protože mu na mně evidentně vůbec nezáleželo, je mi lépe, ale když jsem tu v noci sama, nebo zařizuji běžný chod domácnosti, tak je mi smutno. Nicméně dále se řídím radou nekontaktovat jej, nedolézat, i když je to těžké. Snažím se zabavit jinak, což je ale obtížným úkolem, protože většina mých aktivit je nějak svázána s ním.
Škoda, že taktikou "nedolézat" se neřídí také K. Ten mi vesele denně píše, jak by se sem nejraději rozjel. Co je to za logiku? To si vážně myslí, že cca měsíc po konci jedenáctiletého vztahu budu celá žhavá si tahat domů muže na krácení dlouhých zimních večerů? A zrovna jeho? Sebevědomí mu evidentně nechybí. Ignoruji ho, ale evidentně si vystačí v komunikaci sám.
Naopak Saša se řídí taktikou "nekontaktovat" velmi důsledně - tady bych naopak ocenila, kdyby provedl nějakou sebereflexi a přišel mé dlouhé zimní večery zpříjemnit. Bohužel to ale vypadá, že budu po večerech spíš montovat nový nábytek a zírat na reality show o tlustých lidech.
Žádné komentáře:
Okomentovat