Dělala jsem včera lasagne. Pro kontext nastíním, kolik je s tím práce. Je třeba začít už cca hodinu před samotným vařením, a to tím, že se udělá těsto, které musí chvíli odpočívat. Pak se toto těsto prožene přes strojek na těstoviny, který má sedm stupňů a přes každý je nutné ho projet několikrát, aby bylo spojité. Mezitím se dá dělat hovězí ragů, skládající se zejména z rajčat, mletého hovězího masa, cibule a mrkve. Poté se dělá bešamel z másla, hladké mouky a mléka. Když je to vše uděláno, prokládá se pekáč následovně: bešamel, lasagne, ragů, bešamel, sýr a tak pořád dokola, nakonec se dá lasagne, bešamel a sýr. To se dá péct.
No a poté, co toto všechno absolvuji, mi Iduška na jídlo řekne: "No je to sice dobré, ale má to divnou barvu, to jíst nebudu. Máš něco jinýho?". Se nedivím, že klesá porodnost a lidi si radši pořizují kočky.
Ráno jsem doklidila dětský pokoj, už to tam nevypadá jako na skládce toxického odpadu. Pak jsem šla na zahradu a tu jsem dosekala - tedy dosekala jsem to nejhorší, ještě je třeba posbírat spadané švestky a posekat to pod stromy. Lexa mi pomáhal, ale přimět jej pracovat je jako snažit se nahnat koťata do košíku - jedno tam dáte a ostatní vylezou. Obdobně Lexa splní jeden dílčí úkol a utíká k počítači, odkud ho následně musím opakovaně volat, protože práce ještě není hotová.
Pak jsem se musela věnovat Idě, která chtěla, ať jí udělám sádrové odlitky z takových vánočních formiček, že začně připravovat vánoční výzdobu. Chytila ji nějaká vánoční nálada - ráno pro změnu dělala přáníčko, které je prý pro Sašu. Skládá se ze stromečku, pod kterým je napsáno "Veselé Vánoce táto, Ida" a nad ním "Déj Bůch štěstí tómu domu. Mi spíváme víme komu. Malému deťátku Kristu Jezulátku. Dnes v Betlémně narozenému". A kolem jsou z nějakého důvodu delfíni. Asi jsou to vánoční delfíni.
Byla jsem z toho duševně unavená, protože Ida pořád mele. Je jí jedno, jestli pracuji, vařím, cvičím, uklízím... prostě mele a mele. Jako matka jsem na jednu stranu ráda, že trénuje řeč a vyjadřovací schopnosti, ale taky bych ráda měla chvíli klidu a ticha. V tomto byla super moje individuální letní dovolená (no... spíš výlet), tam jsem mluvila dost zřídka a zřídkakdy mluvil někdo na mě. Na druhou stranu i klidu a osamělosti je někdy příliš.
Žádné komentáře:
Okomentovat