Dnes jsem měla málem infarkt z Lexy. Hned ráno mě přivítala zpráva v Bakalářích (omg, to učitelé pracují i ve svátek?), že dostal čtyřku z diktátu a trojku z literatury. Čtyřku z diktátu dokážu tak nějak pochopit, protože je to lehký dyslektik, nicméně trojku z teoretické látky, kterou by si zapamatoval za chvilku, to už je důkaz jeho šlendriánství. Dalším důkazem byla skutečnost, že zápis z literatury, který mi slavnostně ukázal, byl v sešitě do předmětu Algoritmizace, a to mezi zápisem z předmětu Matematika (šlo o čtyřúhelníky) a z předmětu Občanská výchova. To je jako v tom vtipu, ve kterém se manžel ptá své ženy, kde je kakao, načež mu žena odvětí, že to je přeci v obýváku v lékárničce v krabičce od čaje s nápisem "sůl".
Zítra mne čeká koncert smyčcového kvarteta. Prvně jsem složitě vymýšlela, jak to udělat, načež to Ida vyřešila za mě tím, že si začala stěžovat, že ji ještě bolí v krku. Tedy Idu můžu nechat doma a tím je to vyřešeno. Problém trochu je, že poslední bus mi jede až po desáté, ale to asi vyřeším tím, že si půjdu sednout někam na večeři.
Doufám, že už budu mít brzy opravené auto a už nebudu muset takové logistické těžkosti řešit vůbec.
Koukala jsem dnes na film Rebeka, který je natočen podle románu Daphne du Maurier Mrtvá a živá. Iduška koukala se mnou. Myslela jsem, že jí takto zprostředkuji nějakou kvalitnější produkci, než je Tary a Fizy, ale nakonec to dopadlo tak, že půl filmu nedávala pozor a druhou se ptala, co se stalo v té první. Vypadalo to asi takto:
"Takže oni se rozešli?"
"Ne, jen se pohádali."
"A proč se pohádali?"
"Protože si vzala stejný kostým, jako jeho mrtvá manželka."
"A s tou manželkou se rozvedli?"
"Ne, on ji zabil."
"A proto se rozešli s tou novou manželkou?"
A takhle pořád dokola.
Mimochodem, je to fakt pěkný film (a kniha). Nejvíc mě baví ten zvrat, kdy se hlavní hrdinka dozví, že její manžel celou dobu nebaží po své mrtvé ženě, jak si myslela, ale že ji zabil - překvapivě vypadá celkem potěšeně. Takové to "Je mi jedno, že jsi vrah, hlavně že mě miluješ". Celý příběh je vlastně do značné míry založený na katastrofální komunikaci. Hlavní hrdinka si polovinu času myslí, že soupeří s dokonalou mrtvou manželkou, protože jí Maxim prakticky nic nevysvětlí, a mezitím se po domě pohybuje vyšinutá paní Danversová, kterou z nějakého záhadného důvodu nikdo dávno nevyhodil. I tak se mi ten příběh ale líbí, protože i přes špatnou komunikaci, špatná rozhodnutí, sníženou sebedůvěru hlavní hrdinky a její naivitu to směřuje k tomu, že hlavní hrdinka objeví svou sebedůvěru a prohloubí lásku ke svému manželovi. No nevím, zabít manželku je docela red flag, i když to byla taková hydra.
Žádné komentáře:
Okomentovat