Odvoz Idušky na tábor proběhl v pořádku, mám tak nějak dojem, že všichni kolem ní to prožívají intenzivněji než ona. Každý se přitom upnul na jinou věc - Jirka řeší, že nemá tablet a telefon, já aby nespadla z vrchní palandy patrové postele, a Jiřka, ta řeší, aby jí měl kdo učesat vlasy a aby byla ve stejném oddíle, jako její sestřenice. Ta její druhá obava je spíše obsedantní - Jiřka má totiž tendenci se na něco upnout a pak to pořád dokola řešit, i když už je to dávno vyřešeno. Jde o to, že mi už před pár dny volala, že má obavy, aby Idu nedali do jiného oddílu, než její sestřenici, že je to určitě rozdělené dle věku. Tak jsem jí vysvětlila, že to už nejsou takové ty komunistické masové tábory, na které se jezdilo za dob jejího mládí, ale že je to spíš menší skupina dětí, které jsou všechny spolu. Následně mi kvůli tomu volala ještě asi třikrát a vždy prezentovala představu ve stylu, že tam bude dvě stě dětí rozdělených do oddílů podle věku, které nebudou mít co jíst a pít a budou spát někde v zimě a blátě ve spacáku. Včera, když jsme jeli z tábora, tak se na to ptala i Jirky a své neteře Kristíny, která s námi jela kousek v autě. Vsadila bych se, že mi kvůli tomu bude ještě několikrát volat a poté, co Ida přijede z tábora, to bude prezentovat, jako že to tak reálně bylo. 😀
Když jsme odevzdali Idu na tábor, tak jsme šli i s Kristínou do blízké hospody, kde jsme si dali malý oběd - tedy pro mě malý, protože jediná nesmažená věc, kterou tam měli, byla polívka. Dokonce tam podávali smaženou tatranku. Fakt. Nekecám. What the fuck?? Univerzální český recept je evidentně "usmaž to", ať už to je sýr, tatranka, nebo těstoviny... fakt... i tohle už jsem viděla v trojobale.
Pak jsme se šli podívat na tamější poutní místo Panna Marie ve skále, kde je údajně léčivý pramen. Upřímně jsem si poutní místo se studánkou představovala tak, že tam chodí poutníci, naberou si hrníček "léčivé" vody, vypijí ho, pomodlí se... fakt jsem si nepředstavovala, že tam lidé čekají v řadě s petflaškami a pětilitrovými kanystry. Jako fakt? Když jsem si šla prohlédnout objekt vytesaný ve skále, tak jsem zaslechla, jak se nějaká rodina (ta s pětilitrovým kanystrem) před zraky Panny Marie hádá o tom, kdo má hovno (sic!) na botě. No já nevím, ale když si tak představím, že bych věřila v reálnou moc poutního místa a v jeho léčivé schopnosti, tak bych tam asi nešla s pětilitrovou flaškou hádat se o hovně na botě. Ale já nejsem věřící, já tomu nejspíše dostatečně nerozumím.
Dnes prší, což je docela příhodné, protože potřebuji dodělat nějakou práci na počítači a nachystat si batoh, abych věděla, co si mám případně ještě pořídit. Snažím se váhu zredukovat na minimum, takže vylučuji takové ty méně potřebné věci. Vypadá to, že vychytám celkem pěkné počasí - má být teplo, ale nemá pálit slunce. I tak si ale raději vezmu něco nepromokavého.
Jen mě trochu stresuje, že ještě neposlali žádné instrukce k soustředění, kam Ida pojede hned v sobotu... to zase bude improvizace...
Žádné komentáře:
Okomentovat