Pořád tak nějak dospávám jarní únavu a jsem z toho nějaká nerudná. Z noci na dnešek navíc Saša dával pálit pec a ta začala pořád vyhazovat pojistky, takže jsem je byla asi tak desetkrát nahazovat, přičemž jsem si nemohla dát ani kafe, protože jsem se bála zapnout vůbec nějaký spotřebič. Nakonec naštěstí Saša výpal "vzdal", když jsem začala nadávat, že si s takovou ani neudělám oběd, protože jsem měla v plánu citronová kuřecí křídla a fakt jsem se na ně těšila... no a když máš hlad, nejsi to ty, že jo. V mém případě spíše "když máš hlad a nemáš kofein, nejsi to ty".
Ve zprávách jsem zachytila, že někdo čórl lebku sv. Zdislavy z Lamberka, o které shodou náhod něco vím, protože jsem provázela v bývalém klášteře ve Žďáře nad Sázavou, který vznikl z iniciativy jejího otce Přibyslava z Křižanova. Jeho záměr po jeho smrti pak uskutečnili jeho zeťové, tedy Zdislavini švagři Boček ze Zbraslavi a Smil z Lichtenburka. Tak mě napadá - když má její lebka tak historicky a nábožensky nevyčíslitelnou cenu, proč nebyla o něco lépe chráněná? Prý tam je nějaký alarm, který se ale při mši vypíná (takže to někdo udělal přímo při mši, což je haluz... sice ta lebka nebyla přímo na oltáři, ale i tak). Proč tam nebyly nějaké lepší zábrany, zámek, kamera lepší než na mém Samsungu X640, který jsem dostala snad ještě někdy na 2. stupni základky? To je zabezpečení level Louvre, odkud se dá také vynést kdeco.
Snad ještě zajímavější je, že církevní představitelé hlasitě apelují na morálku zloděje a vyhrožují mu kletbou (ano, nepřepsala se, nehrozí kladbou, ale rovnou kletbou). To si myslí, že někomu, kdo ukradne náboženskou relikvii, říká něco morálka, nebo že se snad bojí kletby? Takovému člověku pravděpodobně něco říkají akorát tak peníze - možná, kdyby prodali pár zlatých liturgických předmětů a nabídli výtěžek zloději, dosáhli by cíle spíše. No, aspoň mají teď kostel vhodný i pro celiaky... je bezlebkový, ha ha (já vím, blbej vtip).
Taky jsem byla dnes s Idou na pouti. Cestou tam jsme šly vybrat nějakou hotovost. Šlo cca o 500 m cesty, což bych normálně ušla za 10 minut. Ida nicméně byla naštvaná, že jsme nejely autem (to jsme nechaly na parkovišti, protože jsem nechtěla "pouštět" dobré místo k parkování), takže celou cestu řvala, že ji bolí nohy, ostentativně se průběžně válela v trávě a dělala, že sotva plete nohama - cesta trvala půl hodiny. Jakmile jsem vybrala peníze na atrakce, tak se samozřejmě zázračně ozdravila a těch 500 m jsme pro změnu ušly za 5 minut, protože jsem za ní musela poklusávat. Šly jsme na horskou dráhu a velký řetízkáč, pak jsme si daly trdelník s Nutellou (takže budu muset vyprat všechno, co měla na sobě) a Lexovi, který jít nechtěl, protože ve středu je pouť bez hudby a to je evidentně trapný, jsme koupily žužu.
Co si ještě zaslouží záznam, je skutečnost, že jsem si dnes koupila samoopalovací mléko, abych na dovolené nevypadala jako ředitelka vápenky. Koupila jsem si ho hodně, ale opravdu hodně dopředu, protože jej potřebuji vyzkoušet, tentokrát abych na dovolené nevypadala jako dalmatin. Naposledy jsem jej používala někdy na základce, kdy mi jej koupila máma (vlastně ze stejného důvodu), ale nějak nevychytala, že pro bledého člověka není úplně vhodné samoopalovací mléko k dosažení velmi opáleného efektu, takže jsem skončila... no dost flekatě, ani do školy se mi tenkrát jít moc nechtělo. Já jsem se rozhodla být umírněnější ve svých cílech a koupila jsem si mléko k dosažení postupného jemného opálení. To bych snad mohla zvládnout i já.
A už vím, kdo vedle umřel - šlo o souseda. Že nešlo o sousedku, mi oznámila ráno Iduška, když vyřvávala "Mamí, ta paní sousedka neumřela, chodí po zahradě!". Snad to chudák paní sousedka neslyšela. Musím koupit kondolenci.
Žádné komentáře:
Okomentovat