Saša mě předevčírem řádně naštval. Minulý týden mi telefonoval kvůli tomu, že kupoval Idě spodní prádlo a nevěděl velikost. Nakonec mi sdělil, že koupil jedno větší a jedno menší balení, aby měla Ida u něj do zásoby. Předevčírem telefonoval a byl naštvaný, proč jsem Idě nepřibalila s sebou žádné spodní prádlo, že to, co má u něj, je jí moc velké. Samozřejmě jsem za to mohla já, ačkoli jsem do toho dne žila v představě, že má doma pořádnou zásobu. Saša evidentně nechápe, o čem je střídavá (resp. současnou právní terminologií sdílená) péče, tedy že dítě má zázemí u obou rodičů.
Co mě na tom udivuje, je naprostý nedostatek sebereflexe na Sašově straně. Nenastalo žádné "To jsem ale blbec, měl jsem celý týden na to to nějak vyřešit.", ale hned "Za to může moje ex, protože se neujistila, že Ida má u mě dostatek spodního prádla, ačkoli jsem jí před týdnem sdělil, že ho má dostatek.". Trochu jako s antikvariátem. Nenastalo žádné "No asi jsem jí měl dávat aspoň půlku výdělku, nebo na sebe převzít větší část výdajů za domácnost, aby to bylo spravedlivější.", ale "Ta blbá kráva to přivedla ke krachu, protože pořád pracuje ve své práci.".
Tak trochu mi přijde, že si přes mě ventiluje svoje frustrace.
Další věc, která mne štve, je to, že je to de facto zachování dynamiky vztahu bez vztahu. V našem vztahu jsem byla často (ne vždy, ale rozhodně ve většině případů) já tou, která se starala, že má dítě vše sbaleno na výlet, že má dostatek oblečení atd. atd. a teď to po mně Saša stále vyžaduje, ačkoli vztah již ukončil. Pokud chtěl full servis, neměl se rozcházet.
Štve mě to i v tom kontextu, že jsem se snažila být vstřícná. I za našeho vztahu jsem se snažila být vstřícná. Kdysi si stěžoval, že ho moc svazuji, tak jsem to změnila a když si vymyslel, že bude jezdit v šílených podmínkách kdesi po německých hradech prodávat keramiku, podporovala jsem ho, i když se mi to moc nelíbilo. Nebudu ho svazovat, říkala jsem si. Dočkala jsem se toho, že mi vyčetl, že se nestarám, kam jezdí, a že mi je ukradený. Wtf? Tak co sakra chceš? Chceš abych ti oponovala, když se ti to zrovna hodí? Nebo abych tě podporovala ve všem, co si vymyslíš? No teď už nemá nárok ani na jedno, ale chápeme se, že...
V neposlední řadě je problém, že tohle jeho dvojjaké chování, kdy na jednu stranu dává okatě najevo, že jsme se rozešli a jsme každý za sebe, ale na druhou stranu se pořád chová, jako bychom byli v nějakém divném odloučeném vztahu, je pro mě psychicky dost vysilující. Já prostě nebudu a nechci být jeho kamarádka ani jeho horký kontakt ve chvíli, kdy si není jistý, které cvičení ve Slabikáři má s Idou vyplnit. Nechci být kamarádka s někým, kdo se ke mně zachoval tak, jak se zachoval. A také už nebudu prosit, aby se vrátil. To už jsem udělala několikrát, bez efektu. Pokud by o to stál, byla by teď řada na něm.
Žádné komentáře:
Okomentovat