Dneska jsem celý den poněkud unavená, protože jsem včera do tří do rána stavěla stůl a židle. Nicméně ukazuje se mi, že takovéto úpravy v domácnosti mi psychicky pomáhají, jelikož se (1) zaměstnám a (2) hezčí prostředí mi léčí emoce. Také už to bylo třeba - ten starý byl nevhodný pro účely stolování v malé místnosti a příslušné židle už byly dost odrbané (kočky si z nich dělaly škrabadla).
Do antiku dneska zavítal pravidelný zákazník, kterému přezdívám "Afro blonďák". Překvapivě je to někdo, kdo má blonďaté afro. Je to poměrně fascinující člověk, a to v tom smyslu, že se snaží sbalit nějakou ženu (už asi pět let, co tak pozoruji), přičemž se na to rozhodl jít vědecky - postupně nám vykoupil knížky o vztazích a psychologickou literaturu. Teoretický základ má tedy asi dobrý, nicméně problém bude spíš ten zbytek - stačí se s ním chvíli bavit a řekla bych, že každá žena rychle pozná, že tady je něco špatně, tady fakt ne. 😀 Zejména neustále nadává na ostatní národnosti, což je poněkud otravné, zvláště když si člověk uvědomí, že Češi vážně nejsou nějaký nadnárod se supervlastnostmi.
V neděli plánuji jet s dětmi do Prahy na výstavu o Titaniku. Bude to pro mne taková zkouška řidičských schopností - sice už jsem jela delší trasy, ale ještě ne třeba dvě hodiny v kuse (resp. s menší pauzou pro obnovení pozornosti). Není to úplně samoúčelné - v lednu plánuji jet s dětmi na několik dní do Vídně a také bych tam chtěla jet autem. Prý je cesta do Vídně poměrně pohodová, co se náročnosti trasy týče, nicméně považuji za vhodné si předem vyzkoušet podobnou trasu na domácí půdě, než se vrhnu na zahraničí.
Iduška je dneska u Saši. Takové dny jsou pro mě podivné, protože Iduška se mnou obvykle spí na posteli a když tam není, doléhá na mě, že jsem sama. Často tak spím v obýváku, kde jsem byla zvyklá a není to pro mě takové nové. A také je mi příjemnější usnout u sledování televize, než ležet v posteli a přemýšlet, co je to se mnou a mým životem špatně, že jsem skončila sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat