Kontinuální fňukání

Ani nevím, jak vždycky začít - připadá mi, že tu produkuji kontinuální fňukání, ale prostě se potřebuji vypsat. Je to se mnou jak na houpačce, chvíli jsem naštvaná na Sašu, protože mi připadá, že mi zničil rodinu kvůli svému neřešení problémů, pak jsem zase naštvaná na sebe, protože mi připadá, že jsem zničila rodinu kvůli svému neřešení problémů. No, asi bude pravda oboje.

Měla jsem dneska zvláštní zážitek. Šla jsem pro nějaké krabice do auta, trochu jsem se zadýchala a chvíli jsem nemohla dýchat, resp. jsem mohla dýchat, ale ne naplno (zkrátka jsem měla sevřené hrdlo). Nevím, jak to vysvětlit - mám teď virózu a jsem zahleněná, to by mohl být jeden důvod. Za posledních pár dní jsem skoro nic nejedla, protože jsem v depresi a to do sebe prostě nic nenarvu. To by mohl být další důvod. Nejpravděpodobnější se mi zdá psychika, s tou to mám teď na štíru.

Měla bych svou psychiku řešit nějak intenzivněji. Před víc než rokem, když umřel táta, měla jsem obsedantní myšlenky na smrt a už jsem se cítila, že to opravdu nevydržím. Našla jsem si na internetu placenou psychologickou poradnu a dostala jsem tuto odpověď:

Dobrý den, strach ze smrti nebo také thanatofobie patří do kategorie specifických fóbií a protože myšlenky na smrt doprovází úzkost, mohou se, ale také nemusí projevovat symptomy jako pocení, dušnost, zrychlený tep srdce, nevolnost, bolest hlavy, únava a nespavost. Píšete, že tento stav se objevil před nedávnou dobou, pokud se jedná o několik týdnů, nemusí se jednat o fóbii, ale o strach, který může být přirozený, pokud jde o reakci na životní událost nebo daný psychický stav. Například zprávy oznamující události týkající se onemocnění Covid-19 mohou vyvolat pocit nejistoty a strachu, což může vést k pocitu prázdnoty a izolace a to může doprovázet strach ze ztráty kontroly a to se projeví jako strach ze smrti. Každý máme vybudovanou psychickou odolnost, takže zprávy týkající se onemocnění Covid-19 se nás nedotýkají, to se ale mění - je to proces, protože se změnil životní styl a aktivity, které nám poskytovali energii a nadšení nelze provozovat. "Nic" je v podstatě symbolem prázdnoty, představte si naplnění a nadšení, které znáte a možná myšlenky o smrti už nebudou na prvním místě. Jinými slovy zaměřit pozornost na to, co představuje radost a příjemné pocity. Kognitivni behavioralni terapie může například pomoci přerámovat myšlenky o smrti, hypnoterapie může pomoci zažít hlubokou relaxaci a psychoanalýza může pomoci zjistit příčinu. Všechny tyto techniky patří do psychoterapie, kterou ve Vašem případě doporučuji. Psychoterapeut i posoudí, zda se jedná o thanatofobii nebo ne. S přáním všeho dobrého

Tenkrát jsem to pak už neřešila, ale faktem je, že poslední dobou jsem měla divné psychické stavy často. Nedokázala jsem se z ničeho radovat, ale ani jsem nebyla z ničeho vyloženě smutná. Když se mi nepodařila zkouška ve škole, bylo mi to v podstatě jedno, pak jsem chtěla se školou seknout, protože jsem neměla žádnou motivaci, nic. Nevěděla jsem, co se sebou, jaká je moje budoucnost. Moje práce je nejistá a v podstatě nic pořádně neumím, abych se tím mohla slušně živit. Udělala jsem si nedávno kurz testingu, ale nějak se pro to nedokážu nadchnout. Doufala jsem, že se třeba nastartuji nějakou dovolenou, že mě to nabudí a odpočinu si, ale to aktuálně nepřichází v úvahu. Takovou jistotou pro mě byla rodina, která mi poskytovala zázemí pro moje úvahy do budoucna, ale ani to teď už nemám. Nevím, co je se mnou špatně, jestli jsou to deprese, vyhoření, nebo co, ale asi bych potřebovala odbornou pomoc, protože sama to nějak nedávám.