Už sedíme ve Flixbusu směr Brno, tedy je na čase bilancovat výlet. Stručně: bylo to pěkné, ale Idu s sebou asi příště nevezmu. Respektive na takové cesty zjevně ještě není emočně zcela zralá. Půlku cesty profňukala - typicky proto, že jsem jí nechtěla něco koupit, nechtěla si nést batoh, svítilo jí do očí, pasta měla špatnou barvu, měli jsme jít někam pěšky... Tedy kvůli takovým věcem, které jsou na výletě typické. Nevadilo by ani tak to, že více než památky oceňuje aquapark, protože jak jinak si má dítě vybudovat vztah k památkám než jejich navštěvováním, ale ještě nedokáže regulovat své emoce natolik, aby po zbytek výletu (tedy po dobu, kdy není v aquaparku) pořád neřvala kvůli blbostem. A to je otravné, zvláště když člověk do toho musí hlídat cestu, spoje a tak. Tedy příště vezmu asi jen Lexu.
Dneska jsme den strávili v obchodním centru, protože jsme byli ověšení bágly a nechtělo se nám moc chodit. Já musela nést i ten Iduščin, protože Iduška chytala záchvat vzteku, kdykoli jsem jí ho chtěla dát, a říkala mi, že mi přeje, ať mě pokaká pes a podobně. Když jsem jí pak odmítla koupit drahou hračku, protože mi sprostě nadávala, začala mi nadávat ještě víc a tak dokola. Pomohlo až když jsem jí oznámila, že jsem si ten její výstup natočila a jdu ho poslat tátovi. Samozřejmě jsem blufovala, ale zabralo to.
Říkala jsem si, že budu v buse pracovat, ale jsem unavená, tak jen píšu bláboly. Ráno jsem vstávala v sedm, abych stihla adekvátně uklidit byt před odchodem. To je taková moje drobná úchylka - někteří lidé prostě nechají v ubytování nepořádek a berou to, jako že v ceně je i úklid, mně je to popravdě blbé a nechci, aby si pak majitelé říkali, že Češi jsou čuňata, takže hájím národní pověst tím, že vždycky umyju nádobí, ustelu, porovnám ručníky, vyvětrám, zametu a tak.
Původně jsem myslela, že budeme hodně vařit, abychom z toho udělali low-cost výlet, ale ze dvou indukčních plotének jedna nefungovala a druhá fungovala tak, že ani na nejvyšším stupni voda nedošla varu, takže špagety jsme vařili asi hodinu. Říkala jsem si, že s takovým výkonem moc nedává smysl ten požární hlásič nad sporákem, ale pak jsem si uvědomila, že se člověku asi snadno stane, že při čekání na var vody usne, a pak by mohl být i nějaký ten požár na scéně. Pračka naštěstí fungovala - pro příště to bude must-have ubytování, protože s pračkou se značně snižuje objem oblečení, které s sebou musím brát, takže pro nějaké letecké výlety to bude znamenat ušetření peněz za odbavené zavazadlo. Také jsem objevila kouzlo pracích papírků, což opět snižuje objem zavazadla.
Jak už jsem psala, včera jsem měla narozeniny. Koupila jsem si u té příležitosti v OC v nějaké maďarské bižuterii náramek - takový skleněný s tulipány, to mám jako low-budget narozeninový dárek. Co si člověk neudělá sám... 😀
Žádné komentáře:
Okomentovat