Teď už celkem chápu, co některým nezadaným vadí na sv. Valentýnu. Když to více vnímáte, je velmi otravné, jak na vás na každém rohu vyskakují reklamy se šťastně vypadajícími páry, což vám velmi jasně připomíná, že vy žádný šťastně vypadající pár netvoříte. Je to takové valentýnské bombardování depresí. I když nejsem moc na tyhle okázalé svátky, zároveň bych se vůbec nezlobila, kdyby o mě zase jednou někdo projevil upřímný zájem a přinesl mi třeba byť jen tu blbou kytku. Prostě jen tak, aniž bych to musela připomínat. Hodně lidí to bere tak, že Valentýn je nějaká blbá povinnost prokazovat lásku, já to beru spíše tak, že je to příležitost ukázat tomu druhému, že vám na něm záleží, což samozřejmě jde i každý jiný den v roce, ale co si budeme - často na to není čas a příležitost. A když člověk chce, ani nemusí naskakovat na komerční vlnu - stačí koupit blbé svíčky, udělat večeři a udělat protějšku pěkný večer, kouknout na film a tak.
Já si teď můžu udělat Valentýna maximálně tak sama se sebou, což vlastně není úplně špatný nápad, protože jsem evidentně jediný člověk, který se skutečně miluje. Připomíná mi to jedinou pro mě snesitelnou písničku od Miley Cyrus, ve které je toto:
I can buy myself flowersWrite my name in the sandTalk to myself for hoursSay things you don't understandI can take myself dancingAnd I can hold my own handYeah, I can love me better than you can
Kytky jsem si už sama koupila, své jméno napíšu do písku o dovolené, hodinové rozhovory sama se sebou nejsou také problém... asi se tedy miluju víc, než to kdy zvládl někdo jiný. Vzhledem k tomu, že z dating marketu jsem obecně dost zklamaná (můj první partner skončil v lochu, druhý mě odkopl hned poté, co mne dovedl k psychickému a fyzickému vyčerpání a seznal, že když potřebuji trochu povolit, asi už ho nemiluju... o magorech typu kovář, co se mě snaží maximálně tak nahnat do postele se raději ani nezmiňujie), co mi také jiného zbývá.
Žádné komentáře:
Okomentovat