Saša si dnes vyzvedával děti. Tvářil se poněkud zkroušeně, ale těžko říct, čím to bylo způsobeno. Vzhledem k tomu, že své pondělní angažmá v Praze poněkud neurčitě označil jako "zařizování", tak těžko říct, jestli byl zkroušený, protože tam potřeboval reálně něco vážného řešit, nebo jestli to mělo znamenat "jsem smutný, protože jsi mi překazila rande". Pokud by šlo o první variantu, předpokládám, že by mi to prostě řekl, a nebo taky ne - může jít o něco, co přede mnou z nějakého neznámého důvodu tají, protože je mu to trapné. Nebo chtěl jít třeba chlastat s kamarády a správně předpokládal, že takové přiznání by vedlo k eskalaci konfliktu. Jak by řekl moderátor z Věřte nevěřte: „Je tento příběh pravdivý, nebo jsme si ho vymysleli?“
Ačkoli už ze mě většina vzteku vyprchala, pořád mne bodá způsob, kterým se mnou Saša jedná. On nepostupuje tak, že by se mě zeptal, jestli můžu v pondělí Idu odvést na kroužky, a podle toho se zařídil, on prostě předpokládá, že to udělám, a dokonce na tomto svém předpokladu staví své plány. Aniž by se mě zeptal, poprosil... Stejně tak v době, kdy bude na vánočních trzích - prostě operuje s tím, že to zařídím. Jako když jsme byli ve vztahu. Já nevím, jestli vůbec chápe, že ve mně měl automatickou oporu, která prostě šla ve tři ráno do Relay, namísto toho, aby ho s takovým požadavkem vyfakovala, nebo která na sebe převzala antikvariát, aniž by z toho byla nadšená... a hlavně že tahle opora jeho odchodem z rodiny skončila. Asi ne, on to pořád bere jako "téčko" v účetnictví. Na jedné straně "má dáti", na druhé straně "dal". Bere to jako soutěž, kdo toho dělal víc, kdo platil víc. Ale o to nešlo, šlo o uznání, vděčnost a respekt. A ke konci pak o moje vyčerpání a o jeho neschopnost uvědomit si, že takhle to nelze dělat věčně. Ani teď to tak nejde. Přeci nemůže po své ex chtít, aby přizpůsobovala svůj život jeho plánům. Dokonce mi to vážně zasahuje do života - jeden dlouholetý známý, když zaregistroval, že už nejsem zadaná, se mnou začal intenzivněji interagovat (čti: psal mi denně na Instáči), ale když jsem neměla čas ani v týdnu, kdy měl Saša mít Idu na starosti, a musela jsem ji vozit na kroužky (bydlí dost daleko, takže takový výlet by nebyl zrovna hodinová záležitost), tak logicky vycouval.
O druhého potenciálního nápadníka mě zase připravil sen. Stalo se to vůbec už někdy někomu, že by odmítli někoho na základě snu? Daný exemplář mi byl celkem sympatický, ale pak se mi zdál sen, kde udělal něco, čím se mi znechutil... přitom nešlo o nic vážného, nezabil mi ve snu andulku, nepokadil podlahu, nebo tak něco, ale prostě udělal gesto. No... to jsem mu samozřejmě neřekla, že bohužel nic nebude, protože v mém snu divně pohnul hlavou, svedla jsem to na nepřeskočení jiskry. 😬
No nic, s takovou budu muset s randěním počkat, než bude Ida flexibilnější... a než se mi přestanou zdát sny, kde mí nápadníci divně hýbou hlavou.
Aspoň mám víc času na rodinu, ve čtvrtek jdeme se ségrou na lekci TRX, což je takové cvičení se závěsným systémem popruhů. Trochu mi to připomíná bondage. Asi proto mě to zaujalo. 😶 Sice to vede nějaký mladý kluk, což mě naopak prvně odradilo, ale pak jsem si řekla, že ve svém pokročilém věku 34 let už mi může být celkem jedno, že se před nějakým mladým borcem budu trapně motat v popruzích jak účastník nepovedené BDSM párty.
Žádné komentáře:
Okomentovat